David Klimeš David Klimeš | Komentáře
26. 10. 2020 12:00

Vláda zapomněla na šťouchy a lidé se topí v racionální iracionalitě

Premiér se rozčiluje, že se lidé nechovají, jak by měli. Co ale jeho vláda kromě restrikcí udělala pro to, aby nás včas pobídla ke změně chování?
Šťouchat do lidí, je dnes třeba jinak.
Šťouchat do lidí, je dnes třeba jinak. | Foto: ČTK/Michaela Říhová

Tento týden ukončí debatu o tom, zda v Česku celkovou karanténu už máme, či ne. Prostě nastane a nikdo o tom již nebude moci pochybovat. Radikální zpřísnění restrikcí je nevyhnutelné, aby zdravotnický systém dostal šanci nezkolabovat. Připravují nás na to jak odcházejí ministr zdravotnictví Roman Prymula, tak premiér Andrej Babiš.

Žádný jiný předseda vlády pravděpodobně ještě nevyslovil ve své funkci tak bezmocnou větu jako on: "Naše čísla jsou katastrofální a ta opatření, která jsme přijali na vládě, zatím nefungují. A musel by se asi stát zázrak, aby zafungovala."

Z října se stane opět březen a my se právem budeme ptát, proč jsme se za půl roku nikam neposunuli. A co hůře - ač čísla nákazy dramaticky stoupají v celé Evropě -, proč zrovna my musíme být "best in covid", zatímco některé evropské státy podzimní vlnu pravděpodobně zvládnou bez totální uzávěry.

Pobídky k tomu nejhoršímu chování

Nejlepší odpovědí je poslední projev premiéra na sociálních sítích. Naléhavou výzvou k dodržování opatření byl jistě zcela správný. A je jen škoda, že se udál až 25. října, a ne 25. září, kdy sice již čísla dramaticky rostla, ale předseda vlády chtěl řešit jen zahrádkářský zákon a spokojená země šťastně a svorně kráčela ke krajským volbám potvrdit vedoucí úlohu hnutí.

Ale to několikeré opakování pana premiéra, že nechápe, proč se lidé chovají stále tak nezodpovědně, prozrazuje, že tato vláda stále neumí pracovat s měkkým a setrvalým tlakem, který by populaci motivoval ke změně chování i bez použití zákazů.

Pár otázek k onomu nezodpovědnému chování:

Je tak nepochopitelné, že si někteří lidé stále nechtějí nasadit roušku, když byli měsíce utvrzováni, že není potřeba?

Je tak nepochopitelné, že lidé se srocují na těch pár místech, která jsou ještě otevřená, aby se doma nezbláznili?

Je nepochopitelné, že někteří lidé stále chodí i s chrchláním do práce, když mají strach z výrazného snížení svých příjmů?

V podobném tázání bychom mohli pokračovat. Ti lidé se jistě nechovají správně, ale je možné porozumět jejich motivacím. Či řečeno slovníkem z teorie her - racionální iracionalitě.

Měsíce jsme byli vystaveni politickému i mediálnímu kázání o tom, že je čas vrátit lidem svobodu a přestat je omezovat - a nyní si všichni mají za pouhé dva týdny začít myslet pravý opak? Navíc tresty za špatné chování jsou nízké (mladší člověk se nakazí, ale pravděpodobně nezemře) a také přicházejí s prodlevou (vir přeneseme na dítě, kterému nic moc není, a až to se pak zastaví u prarodiče na kus řeči, který se může stát fatálním).

Velký problém nastává, když vláda tuto racionální iracionalitu neminimalizuje, ale roztáčí. Chová se snad nepochopitelně rodič, který pošle dítě na hlídání k nejrizikovější skupině - babičce a dědečkovi - když stát mu při mnohem mírnější jarní vlně dal ošetřovné ve výši 80 procent mzdy, ale nyní za mnohem horší situace nabízí jen procent 70? Jistě je to šílené, ale to rozhodnutí, jehož hybatelem je vidina o třetinu nižšího příjmu, má svou logiku.

Jiný příklad nabízí rekonstrukce vládního komunikačního Waterloo: Ministr zdravotnictví zakáže sdružování, záhy jej doplní nepřehlednou spoustu výjimek, pak ale vystoupí a prosí úplně všechny, aby zůstali doma. Premiér zase každému doporučí výlet za sluníčkem. Je pak iracionální, když se Praha sejde ve Stromovce a Průhonickém parku, aby covid dostal i ten, kdo ho náhodou ještě nemá? I zde si lze bohužel celkem snadno představit, kudy se mysl mnoha lidí ubírala.

Šťouchance místo slepých nábojů

Vláda nyní vše zašpéruje, ale jak potom karanténu zase opustit, abychom plynule nepřešli do třetí vlny? Co se v mnoha ostatních zemích obstojně naučili během půlročního oddechu, musíme my dohnat až nyní - vymyslet, jak regulovat pandemii sérií mírnějších opatření.

Místo orgií racionální iracionality potřebujeme z teorie her trochu něco jiného - pozitivní pobídky od vlády. Jednoduše to, čemu ekonomický nobelista Richard Thaler říká šťouchance (nudge).

Pokud přistoupíme k pandemii jinak než po plukovnicku - tedy vydáváním rozkazů, které nikdo neplní - otevírá se nám celá škála možností, jak chování lidí jemně ovlivňovat. V součtu přitom mohou takové postupy vyvolat výraznou změnu chování celé populace.

Dopřejme si pár příkladů:

Využívají firmy oproti jaru zoufale málo home office? Ne, řešením není, aby je k tomu premiér opakovaně vyzýval, když to zjevně nefunguje. Musí jim za každého zaměstnance pracujícího z domova nabídnout třeba o dvě procenta nižší sociální pojištění.

Chceme, aby se v rodinách nerozjela nákaza od dětí k babičkám a dědečkům? Dejme v extrémní době rodičům extrémně vysoké ošetřovné - 90 procent.

Máme před sebou hodně dlouhý lockdown, kdy je prakticky nemožné měšťáky represí držet zavřené s dětmi celou dobu v bytech? Nabídněme jim možnost využívat penzionů, hotelů a chalup, pokud se prokážou negativními testy.

Chceme živnostníky pobídnout, aby během druhé karantény nezavřeli definitivně krám? Spíše než korupční změť byrokratických dotací jim navrhněme velkou daňovou slevu, ale pod podmínkou, že udrží živnost alespoň do příštího daňového přiznání.

Na šťouchancích je nejhezčí, že toho dokážou často mnohem více, než když plukovník jednou za týden z kanónu vypálí ohlušující náboj, který je ovšem slepý.

Pendrek vše nevyřeší

Nebuďme ale naivní. Česko je nyní v tak strašném marasmu, že bez represe se už obejít nemůžeme. Avšak premiérovo podivování nad tím, že se lidé neřídí tím, co nakazuje, je samo hodno údivu. Vláda po nás chce, abychom během dvou týdnů mentálně přešli z fáze "situace je nadmíru výtečná" do fáze "katastrofa". To zvládne jednotlivec, ale nikdy ne populace jako celek.

Racionální iracionalita proto není vůbec překvapivá, jakkoliv je tragická a v naší situaci doslova smrtelná. Vláda ji navíc bohužel svými pozdními a zmatečnými kroky jen podporuje - být si nyní jist, kdy mám a nemám mít roušku či kam smím a nesmím jít, je prakticky nemožné. Úplně nejděsivějším vysvětlením Prymulova konce může být to, že ani on sám si ve své změti protichůdných příkazů neuvědomil, že do zavřené hospody za žádných okolností nesmí.

Tohle se jen uzávěrou nevyřeší. Češi potřebují ke změně chování pošťouchnout nejen pendrekem, ale především pozitivní motivací.

Petříček: Vládní opatření? Ještě to není lockdown, nemáme teď řešit, kdo za to může (video z 21. října 2020)

Nikdy bychom to nenechali dojít tak daleko, premiér si nechtěl pokazit výsledky voleb, blíží se největší zdravotní krize, říká Richterová z Pirátů. | Video: DVTV, Martin Veselovský
 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 5 minutami

Ruské úřady vydaly zatykač na spolupracovnici Navalného Sobolovou

Ruské úřady vydaly zatykač na Ljubov Sobolovou, která je blízkou spolupracovnicí vězněného opozičního politika Alexeje Navalného. Informace se podle ruských médií objevila ve středu večer v databázi ministerstva vnitra. Sobolová v srpnu odjela z Ruska, poté co jí soud omezil svobodu.

V databázi ministerstva vnitra se objevila strohá informace, že "Ljubov Sobolová, narozená 13. září 1987, je hledaná na základě článku trestního zákoníku Ruské federace". Žádné jiné podrobnosti sdělení neobsahuje.

Soud v Moskvě 3. srpna Sobolové vyměřil trest 18 měsíců omezení svobody za porušení hygienických norem. Pět dní nato spolupracovnice Navalného zemi opustila. Provinění se dopustila účastí na lednové nepovolené demonstraci za Navalného osvobození. Rozsudek jí například zakázal opouštět byt v nočních hodinách, účastnit se masových akcí či vycestovat za hranice města, kde má bydliště.

Sobolová nicméně po vynesení verdiktu v rozhovoru s nezávislou rozhlasovou stanicí Echo Moskvy poukázala na to, že rozsudek ještě nevstoupil v platnost. "V zásadě to můžete interpretovat jako možnost opustit zemi," dodala.

Zdroj: ČTK
před 26 minutami

Mateřská firma FlixBusu koupila amerického autobusového dopravce Greyhound

Společnost FlixMobility, která je mateřským podnikem německého FlixBusu, koupila amerického autobusového dopravce Greyhound. Společnost to uvedla ve svém čtvrtečním sdělení. Transakce věhlasnou americkou značku oceňuje na 46 milionů dolarů (zhruba jednu miliardu Kč) a Němci ji převzali od britské společnosti FirstGroup. Podle deníku Handelsblatt se tak německý podnik stane jedničkou na trhu dálkových autobusů ve Spojených státech.

Britský provozovatel vlaků a autobusů FirstGroup hledal zájemce o převzetí Greyhoundu už před pandemií, uvedla agentura Reuters. Po dokončení všech náležitostí s prodejem se stáhne z mezinárodního trhu. Firma je největším provozovatelem autobusů v Británii.

FlixMobility je jeden z nejúspěšnějších německých dopravních start-upů. Vznikl v roce 2012, v USA působí od roku 2018. Zastřešuje značky FlixBus a FlixTrain. Podle Handelsblattu může transakce představovat krok směrem ke vstupu společnosti na burzu.

FlixMobility získá od společnosti FirstGroup autobusy, řidiče i v USA proslavenou značku. Součástí obchodu nejsou nemovitosti, penzijní závazky Greyhoundu ani aktivity v Mexiku. FirstGroup získá z prodeje podle svého sdělení 172 milionů dolarů.

Zdroj: ČTK
Další zprávy