Na summitu ve Vilniusu se země NATO dohodly, že z procesu připojení Ukrajiny k Severoatlantické alianci bude odstraněn Akční plán členství, což přijetí země zkrátí ze dvou kroků pouze na jeden. Oznámil to generální tajemník NATO Jens Stoltenberg. Oficiální pozvání však Ukrajina nedostala. To prý přijde, až s tím budou souhlasit všechny členské země a až budou splněny podmínky vstupu. Vlk se nažral, otázkou je, zda koza zůstane celá. Vlkem je svědomí lídrů zemí NATO, kozou je Ukrajina vzdorující již déle než 500 dní brutální ruské agresi. Genocidě.
Časový plán pro dosažení ukrajinského členství, jak to požadoval prezident Volodymyr Zelenskyj, stanoven nebyl. Podle Stoltenberga summit vyslal nejsilnější vzkaz jak v oblasti politické, tak v oblasti konkrétní podpory. Doplnil však, že procesy členství nejsou založeny na časovém harmonogramu, nýbrž na podmínkách, "jako tomu bylo vždycky". Jen dodám, že náš svět dnes není, "jako byl vždycky".
Na veřejném fóru summitu mluvil také český prezident Petr Pavel. Řekl, že "Ukrajina postupně získává zpět nové pozice a stále ohledává slabiny ruské obrany. Také ještě nenasadila hlavní síly připravené na protiofenzivu, takže během léta budeme svědky dalšího postupu".
Potom varoval: "Zároveň ale musíme realisticky říct, že okno příležitosti se do konce tohoto roku víceméně uzavře. Nejen proto, že nastane zima, ale také kvůli nadcházejícím volbám na Ukrajině, v Rusku i Spojených státech. Také budeme svědky dalšího ochabování vůle dodávat Ukrajině masivně další zbraně." Na druhou stranu zdůraznil, že podpora mezi spojenci v dnešní době setrvale roste.
Zelenskyj chtěl co nejkonkrétnější, hmatatelný důkaz, že Ukrajinu po válce vezmou do NATO. Ze tří důvodů. První: šlo mu o morální podporu ukrajinských vojáků a Ukrajinců vůbec. Kdyby dostal jasný časový plán, byla by to pro jeho lid posila. Druhý, stejně vážný důvod: jistota, že bude Ukrajina v NATO, měla být vzkazem pro Rusko, vzkazem, že si může nechat zajít choutky na dobytí Ukrajiny. Třetí důvod: Zelenskyj potřebuje, aby se uprchlí Ukrajinci vrátili po válce domů, a tomu by záruka členství jistě pomohla.
Pro Zelenského by bylo ideální, kdyby NATO Ukrajinu přijalo hned. To je však podle regulí aliance nemožné, Ukrajina je ve válce a nekontroluje celé svoje území. Dodám však zároveň: pravidla se dají změnit, když se svět mění. Stejně jako se dala dát Ukrajině záruka, že se členem klubu stane.
Rusko ji ostatně napadlo zcela jistě nejen kvůli svým imperiálním cílům, ale taky proto, že chtěla vstoupit do EU a NATO. Tu možnost Putin cítí jako hrozbu a rozhodl se ji "vyřešit". Dodejme, že se mu to klidně mohlo povést.
Východní státy NATO by byly pro stanovení časové osy, pro co nejhmatatelnější záruku Zelenskému. Zase je to naprosto logické, hájí samy sebe. Rusko je východním zemím blízko, mají s ním totalitní zkušenost. Jenomže to je jen jedna část příběhu. Druhá je dobře vidět na České republice: na deset let si u nás lidé zvolili prezidenta, který považoval Putina za přítele i po anexi Krymu. Byl až do 24. února 2022 jasně a setrvale proruský.
Ocitli jsme se v jiném světě, v jiné době
Tím to nekončí. Slíbili jsme dávat dvě procenta HDP na armádní výdaje a slib jsme neplnili a stále neplníme. Dávali jsme 1,2 procenta HDP, nyní, když se ukázalo, že "dějiny neskončily" a Rusko zůstalo obřím rizikem, dáváme 1,5 a považujeme to za velký posun. Prý se ke dvěma procentům blížíme a vbrzku jich snad i dosáhneme.
Proč by měl být náš hlas brán vážně? Čím jsme si to zasloužili? Že jsme si konečně zvolili prezidenta, který Putina vnímá jako zločince? Trochu málo, ne? Zvlášť když obří počet hlasů dostal Andrej Babiš, který naopak dlouho tvrdil, že na obranu vydáváme dost a později navrhoval, abychom už Ukrajině neposílali zbraně a starali se o "naše lidi", ne o ukrajinské uprchlíky.
Opatrnost zemí, jako jsou USA, platící 70 procent výdajů NATO, nebo Německo, je naprosto pochopitelná. Přijetí Ukrajiny do aliance bude znamenat vstup velké, mimořádně silné armády. Navíc armády, která prošla reálnou válkou a projevila obrovské odhodlání, obětovala desetitisíce životů. Armády vybavené nejlepšími západními zbraněmi.
Bude to supertěžká váha, velká změna v NATO. Z tohoto pohledu se dá pochopit, že podmínkou vstupu musí být demokratické reformy, záruka, že Ukrajina bude skutečně, nejen papírově demokratickou zemí. Může teď Zelenskyj záruky poskytnout? Nejspíš ne. Dnes je hrdina, co se ale stane po válce, pokud bude Rusko poraženo, to nevíme. Každopádně by pozvání do NATO, plán přijetí, Ukrajince býval povzbudil.
Je skoro trapné to opakovat, ale Ukrajinci opravdu bojují i za nás, za Poláky, za pobaltské státy, za Čechy, Němce, za Maďary a další země. Rusové nás všechny vážně, smrtelně ohrožují. Ocitli jsme se v jiném světě, v jiné době. Proto zatím také neklesá podpora Ukrajiny, dodávání zbraní. Proto se státy skupiny G7 zavázaly, že Ukrajině poskytnou "trvalou" vojenskou pomoc, aby zemi pomohly při obraně jejího území před ruskou agresí.
Země NATO značně pokročily ve vlastní ochraně. Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan přestane bránit přijetí Švédska do aliance, "co nejdříve" předloží tureckému národnímu shromáždění ke schválení švédský vstupní protokol. Zřejmě za to výměnou od Američanů koupí nové stíhačky F-16. Za již jen technickou otázku považuje ratifikaci vstupu Švédska do NATO maďarský ministr zahraničí Péter Szijjártó. Vyděrači ustupují, aliance významně posílí, Putin bude významně nespokojen.
Země obranného klubu ve Vilniusu schválily nejpodrobnější obranné plány od konce studené války. Vznikla strategie pro případ ruského útoku nebo teroristické hrozby. Razantně se zvýší počet vojáků, kteří budou připraveni nastoupit do akce. Ve vysoké pohotovosti má stanout až 300 tisíc vojáků. A spojenci se podle Stoltenberga na summitu (opět) zavázali, že budou na armády každoročně vynakládat částky nejméně na úrovni dvou procent hrubého domácího produktu. Odstrašujeme Rusko.
Aliance se logicky posouvá do přípravy na konflikt s Putinem, připravuje obranu. Státy musí svoji bezpečnost zaplatit. Pro Česko to je zásadní sdělení, neboť Putin chce, abychom se stali znovu ruskou državou. Představme si však, že jsme Ukrajina, nejsme člen NATO a bráníme se velmoci, která nás chce vygumovat z mapy světa. Taky bychom stáli nikoli o příslib členství, ale o jeho jasnou záruku.
