Dá-li Bůh, dají-li pražští zastupitelé, dá-li ekonomická situace hlavního města, bude mít Praha někdy za deset let novou budovu filharmonie podle návrhu dánského studia Bjarke Ingels Group (BIG). To vyhrálo v mezinárodní soutěži, jíž se svými vizualizacemi zúčastnilo celkem 19 zájemců. Budova se má jmenovat Vltavská filharmonie a stát u řeky, poblíž stanice metra Vltavská.
Kdo to tam dnes zná, ví, že se nejedná zrovna o skvostné místo. Ale stavba Vltavské filharmonie by měla spustit podstatně širší změnu, tedy rozvoj velkého pražského brownfieldu Bubny-Zátory, na jehož místě má vzniknout nová multifunkční městská čtvrť pro zhruba 25 tisíc obyvatel se vším všudy.
Aby mohla být Vltavská filharmonie postavena, bude muset Praha změnit územní plán. Dohodla se s konsorciem firem - v čele s prestižním světovým studiem Henning Larsen -, že pro ni vypracuje studii využitelnosti, tedy analýzu, jak stavbu financovat a jak ji po dokončení efektivně provozovat.
Nová koncertní budova má přijít zhruba na šest miliard korun, což je ovšem v dnešní tekuté době numero, jež vůbec nemusí platit, nebo můžeme rovnou říct, jež nebude platit. Dnes vám stavebníci nejsou schopni zaručit ani ceny při stavbě domku, natožpak při vzniku tak obřího objektu se třemi hudebními sály, s kreativním centrem pro Městskou knihovnu, s kavárnou a se střešní restaurací. Ostatně všecky podobné světové projekty nakonec stály víc. Takže se připravme na změny čísel jako na realitu, s níž prostě počítáme.
Magistrát vyhlásil architektonickou soutěž na novou hudební halu loni v srpnu, nyní byl vybrán vítěz a výsledky soutěže ještě musí potvrdit pražské zastupitelstvo. Schválení by mělo proběhnout na jeho červnovém jednání. Věřme, že se tak stane, že zase nepřeváží spory. Nesmíme zapomenout, že se blíží komunální volby, a tedy i volby pražského zastupitelstva a primátora. Bylo by příznačné, kdyby se i plán nové filharmonie stal součástí předvolebního boje. Přitom Praha takovou stavbu potřebuje už desítky let, Rudolfinum a Obecní dům přirozeně zastaraly, nestačí a představují minulost, byť krásnou, nikoli přítomnost a výhled do budoucna. Snad se proti tomuto fascinujícímu plánu nepostaví strany soupeřící s Piráty jen kvůli volbám.
Protože projekt Vltavské filharmonie souvisí s tím, jak Prahu vedl a vede primátor Zdeněk Hřib (Piráti). Ten o výsledku soutěže řekl: "Vítězný návrh byl od začátku mým favoritem hlavně z toho důvodu, že přichází s něčím, co v Praze ještě nemáme. To místo bude žít od řeky až po střechu - terasy filharmonie budou veřejně přístupné přímo z přilehlého náměstí, a tak si budovu bude moct užít opravdu každý, i ten, kdo není fanouškem vážné hudby."
Z blobu Jana Kaplického zbyla jen autobusová zastávka v Brně
Stačí si vzpomenout, co následovalo poté, kdy se objevil návrh Národní knihovny na Letenské pláni v Praze od britského architekta českého původu Jana Kaplického z ateliéru Future Systems. Vzpomeňme, jak se proti tomuto futuristickému návrhu, blobu, postavil tehdejší prezident republiky Václav Klaus. Raději ani nepřipomínat. Nakonec z něj zbyla, pro Česko je to naprosto typické, blobem inspirovaná autobusová zastávka v brněnské čtvrti Lesná…
Návrh studia Bjarke Ingels Group je krásný, oproti Kaplického blobu není provokativní, působí neobyčejně vzdušně, lehce jak cyklista šlapající po ránu na silničním kole podél řeky. Jedna věc je, že v Praze skutečně chybí moderní koncertní sály, druhá pak, že v celé republice ještě mnohem víc chybí pozitivní impulzy. Projekty, které by lidi nadchly a na které by mohli být občané hrdí, mohli by se jimi pyšnit stejně, jako se dnes pyšní lidé v Hamburku svojí Labskou filharmonií, jež sice místo osmi miliard korun stála nakonec miliard 23, ale stejně se stala hamburským a německým architektonickým skvostem.
Jsme zahlceni negací, topíme se ve špatných zprávách a navykli jsme si ve všem hledat jen to mizerné, černé, zlé, zatracené. Ztrácíme cit pro krásu a přesah, kultura se nám jeví jako jakýsi přepych, protože je příliš náročná. Vyžaduje soustředění, práci, vztah, vášeň. Jenomže my kulturu, pěstování vlastního duchovního světa, imaginativní impulsy a vzněty nutně potřebujeme. Potřebujeme krásu, která nás odpoutává od všednosti, od strachu, od namnožené ubíjející negace, které jako by se nedalo uniknout.
"Tohle se nám povedlo" je lepší než "tohle se jim nepovedlo"
Zpráva o projektu budovy Vltavské filharmonie trčí nad zprávy o vraždění na Ukrajině, nad obavy, zda Putin použije atomové zbraně, trčí nad informace o problémech s plynem a s energiemi, nad naše obavy o budoucnost. Najednou se tu v horizontu pouhých deseti let tyčí něco krásného, lákavého, povznášejícího. Povznést potřebujeme.
Můžeme si představovat, jak si zajedeme metrem na Vltavskou, jak si tam zajdeme nahoru do restaurace Vltavské filharmonie a budeme se dívat na řeku, jak tam půjdeme na koncert a jak si budeme říkat "tohle se povedlo". My si totiž strašně málokdy s vděčností říkáme "tohle se nám povedlo", jsme nastaveni na pravý opak, na "tohle se jim nepovedlo". Jsme nastaveni nikoli na děkování, ačkoli by bylo denně za co děkovat, žijeme stále v mimořádně klidném státu, jsme nastaveni na žehrání a hořekování.
A stejně málokdy něčemu opravdu fandíme, teď nemluvím o fotbalu a o hokeji. Přitom třeba stavbě Vltavské filharmonie bychom fandit měli. Pokud bude odsouhlasena a pokud celý ten projekt vyjde, zcela jistě se stane tahákem a chloubou Prahy, stejně jako se Elbphilharmonie, krácená a přezdívaná na "Elphi", stala lákadlem Hamburku.
Primátor Hřib pro Pražany připravil dvě předvolební překvapení, opravu Barrandovského mostu a stavbu koncertní budovy. První překvapení ukazuje, že Hřib "má koule", protože s tímhle vyjít před volbami vyžaduje skutečně odvahu. A nic na tom nemění fakt, že se most měl opravit už dávno. Vítězný projekt Vltavské filharmonie pak opravu mostu vyvažuje, ale i ten vyžaduje odvahu. Už slyším ty řeči "kdyby radši dali ty prachy do opravy silnic". Ne, ne, Praha potřebuje kulturu, skutečnou kulturu a kulturní stavby, bez kultury z nás budou jen myši lovící potravu.
