Dva měsíce před krajskými volbami rozebírá sociolog Jan Herzmann naděje jednotlivých stran. Všech třináct vítězství ČSSD podle něj neobhájí. Na druhou stranu, kdyby se letos volilo v Praze, mohla by být metropole poprvé „oranžová".
Olympijskou terminologií by se dalo říci, že politické strany nominovaly své krajské štafety a ty se začaly rozcvičovat před ostrým startem. O tom, kdo má kde jaké šance, zatím nejsou známy žádné seriózní údaje. Tímto konstatováním by mohl můj text končit: nevím a musím si počkat. Své průzkumy určené ke zveřejnění teprve chystají jak Český rozhlas (realizátorem se stane „moje" Factum Invenio), tak Česká televize („parťáka" agentuře SC & C bude namísto STEM dělat STEM/MARK), takže spekulovat v tuto chvíli o šancích různých stran na obsazení hejtmanských postů je dost odvážné. Přesto to zkusím.
Když se probírám záplavou dat z nejrůznějších průzkumů „před Rathem i po něm", troufnu si odhadnout, ve kterých krajích to vypadá na vysokou volební účast a ve kterých naopak na nízkou.
Vsadil bych si na rekordní účast v Ústeckém kraji, kde zřejmě půjde o velkou bitvu starých rutinérů v nových dresech s novými hráči v dresech tradičních. Tuším velmi vyrovnaný závod, kde se o vítězi bude rozhodovat až v cílové rovince a vůbec není vyloučeno, že první na pásce bude rudý dres. Vzhledem k hlubokým sociálním problémům tohoto regionu možná budou při sestavování rady kraje mít velký vliv razantní bojovníci, vedle často probíraného Lvího krále by ke slovu mohla přijít i Suverenita, imageově dotovaná prezidentskou kandidaturou Jany Bobošíkové.
Nic ovšem nenasvědčuje tomu, že vysoká volební účast bude výsadou problémových regionů. Zdá se, že se k ní schyluje například v jižních Čechách, kde by mohla přinést velký úspěch parlamentní levici. V Libereckém kraji by jí naopak mohla využít ODS a připravit sociální demokraty o volební vítězství, ve Zlínském kraji by mohla vytvořit prostor pro poměrně silný tandem TOP 09 a KDU-ČSL. Dokonce tak silný, že v případě vzájemné dohody, jakkoli se v tuto chvíli zdá málo pravděpodobná, by tyto strany mohly vybírat hejtmana ze svých řad.
Samozřejmě, tohle nejsou žádné pořádné volební modely, jen a jen moje spekulace. Podobně jako když si dovolím tvrdit, že Královéhradecký kraj bude s volební účastí na chvostu a za této situace by tam ODS spolu s TOP 09 mohly mít v krajském zastupitelstvu solidní většinu.
Do voleb je ještě daleko a kdo ví, co vše se odehraje. Vůbec není vyloučeno, že kromě stran a jejich komunikačních agentur do kampaně ještě tu a tam promluví i protikorupční policie. Zatím se ale zdá, že „třináct oranžových" je hodně nepravděpodobnou variantou, i když sociální demokracie bude do omrzení skloňovat referendum, a jak ukázala v posledních dnech, vytáhne z klobouku sakramentsky drsnou kampaň.
Její smůlou je, že její prezidentský kandidát Jiří Dienstbier nemá dost podporovatelů na to, aby mohl silou své osobnosti výsledky strany v krajských volbách zásadním způsobem podpořit.
„Zmodrat" by kromě již zmíněného Libereckého a Královéhradeckého kraje mohly také Plzeňský a Pardubický. I pro ODS ale platí, že osobnost stranického prezidentského kandidáta Přemysla Sobotky nebude v krajských volbách nijak mimořádně silnou podporou. Myslím, že za této situace by vedení ODS považovalo první místo ve čtyřech krajích za veliký úspěch. Ale pozor, vítězství „na procenta" ještě zdaleka neznamená hejtmanský úřad. Stranám a hnutím, které nejsou s ODS v centrální vládě, se nebude moc chtít být s ní ve vládě krajské.
Poučka o rozdílu mezi numerickým a politickým výsledkem voleb se pochopitelně týká i ČSSD, která o tom ví své z léta 2010. Zdá se, že by měla vyhrát nejméně osmkrát, přitom pětkrát až šestkrát by mohla mít v závěsu KSČM. Bude se chtít o komunisty opírat při volbě hejtmanů a vyslat tak nepřehlédnutelný signál směrem k parlamentním volbám, které by ráda viděla rozhodně dříve než za další rok a půl? Myslím, že to v této chvíli neví ani Bohuslav Sobotka, ani jeho profesionální poradci. Ale při sestavování krajských koalic samozřejmě nepůjde jen o celostátně třetí nejsilnější KSČM. Své jistě řeknou mnohá regionální sdružení, která leckde budou hrát roli příslovečného jazýčku na vahách, a budou tak mít nezměrnou „politickou cenu".
Podceňovat nelze ani neparlamentní politické strany - jak ty tradiční (samozřejmě KDU-ČSL v jejích typických regionech, ale třeba i již zmíněná Suverenita, celostátně posilující Zemanovci, doslova tažení zatím velmi úspěšnou prezidentskou kampaní své ikony, nebo Strana zelených v severních částech republiky), tak nové a mezi nimi hlavně těžko odhadnutelný Paroubkův Lev 21.
Velkým štěstím pro pravici se zdá být fakt, že v Praze se letos hlasuje jen o senátorech. V tradiční baště české pravice je momentálně o pár koňských délek vpředu sociální demokracie, dokonce s větším náskokem než v celostátním měřítku. Praha olympijská, to už tady bylo, ale Praha oranžová… Na druhé straně by nešlo o žádnou evropskou raritu. „Rudými" městy jsou tradičně například Vídeň nebo Berlín. (Je třeba připomenout, že na západ od nás není sociální demokracie oranžová, ale rudá, protože rudou barvu tam nezdiskreditoval reálný socialismus.) Současné vedení metropole sklízí přinejmenším zčásti, co zaseli jiní, ale s tím musí každý politik počítat. Každopádně to ale za dva roky bude velké politické téma.
Koho baví pozorovat českou politiku, a já se do tohoto klubu hlásím, má se v nadcházejících měsících na co těšit. Koho to nebaví, a taková je většina Čechů, má se čeho bát. Jen málokterý politický subjekt patrně povede kampaň zaměřenou na to, co kde v kraji zařídit, podpořit, postavit nebo zbourat. Navrch bude mít politický marketing. Jde přeci o hodně, protože hejtmani jsou díky masivním rozpočtům krajů mocní a vlivní. A voliči si nakonec přeci jen vyberou - co jiného jim také zbývá.
