Ministerstvo dopravy chystá změnu silničního zákona. Týká se mimo jiné cyklistů a jezdců na segwayích. „Předkládaná novela je zaměřená především na bezpečnost pohybu na pozemních komunikacích,“ oznámil ministr dopravy Antonín Prachař (ANO). V současné době k novele vymýšlejí připomínky ostatní resorty. Jak se má bezpečnost pohybu zlepšit?
Kupříkladu vozítka segway, pokud novela projde, nebudou smět na chodník. „Dosud jsou osoby pohybující se na zařízení segway považovány za chodce. Novelou dochází k jejich jasnému definování v silničním provozu. Nově půjde o osobní přepravní prostředek,“ stojí ve zprávě ministerstva dopravy. Obec pak určí, kde budou „samovyvažovací zařízení“ smět jezdit. Podle návrhu to budou i cyklostezky.
Snahu novelizovat zákon spustila vlastně Praha 1, když zakázala balančním dvoukolkám vjezd na Kampu. Hojně se tam procházejí místní usedlíci i turisté. Někteří domácí si na segwaye, ale i kolaře, stěžovali. Vadila jim jejich bezohlednost. Proto jedněm i druhým radnice zakázala na Kampu vjezd. Později však vjezd cyklistům zase povolila. Segwayům však ne.
Vozítka na chodnících v Praze, ale i jiných městech, jsou poměrně nová věc. Dráždí chodce. Nemají je rádi ani kolaři. Paradoxem skutečně je, že segway na chodník smí, je to de facto chodec, kdežto kolař na chodník nesmí. Vozítko váží okolo padesáti kilogramů, s chodcem tedy řekněme zhruba sto třicet. Navíc segway málokterý jezdec vlastní; většinou si ho turista pronajme na projížďku městem. Odtud plyne, že ho nemusí umět dokonale ovládat. Na ulici segway oproti kolaři nesmí. Ještě jedno specifikum: dvoukolka obvykle nejede jen jedna, po chodníku se často vine celá skupina, třeba až deset segwayistů.
Cyklostezek máme uboze málo
Každá novinka dráždí. Ale segwaye tu jsou, lidé si je půjčují i kupují a je celkem jasné, že po silnici mezi auty jezdit nemohou. Logicky se tedy pohybují po chodníku. Navíc je mají turisté rádi, což však asi není argument. Skupinku obvykle vede zkušený průvodce, který dvoukolku ovládat umí, ostatní následují za ním. Jezdím denně na kole; nikdy jsem neviděl kolizi chodce se segwayistou.
Pokud by vozítka byla vyhnána, exkomunikována z komunikací pro pěší na cyklostezky, znamenalo by to zásadní omezení segwayů jak v metropoli, tak v jiných českých městech. Cyklostezek máme málo. V Praze velmi málo. Při hezkém počasí jsou hlavní stezky přetížené, jezdí na nich kolaři, bruslaři, kočárky, běhají tam běžci a chodí chodci. Stačí jet za slunce v létě na Náplavku. Peklo, neuvěřitelná hustota. Přežít to bez úhony je rovno zázraku. Věčné konflikty mezi matkami s kočárky a kolaři a inlajnisty atd.
Pokud by vozítka byla vyhnána, exkomunikována z komunikací pro pěší na cyklostezky, znamenalo by to zásadní omezení segwayů jak v metropoli, tak v jiných českých městech. Cyklostezek máme uboze málo
Smysl by to opatření mělo, kdyby Praha byla něco jako Amsterdam nebo Gent nebo dejme tomu Berlín. Což jsou města kol a cyklistů. V Belgii a Holandsku je výjimečné, když někam kolo nesmí. U nás je výjimečné, když smí do jednosměrky, nebo když pro kolaře dokonce existuje samostatný pruh či cyklostezka.
Když je tak zoufale málo stezek pro kola, vystrčit na ně segwaye není řešení. Jak pojedou na Hrad třeba? (Tím směrem segwayisté jezdí neustále.) Vede tam ztrácející se cyklostezka. Kus po chodníku, kus po silnici. Jet tam na kole po silnici je riziko, nonsens. Silnice je místy příliš úzká, přecpaná auty, neustálé zácpy.
Nedávno jsem viděl, jak přímo u Hradu auto srazilo kolaře, který jel v pásu pro cyklisty. Nepříjemný pohled. Pravda, ten pás už skoro není vidět. Rozumný cyklista jede ke Hradu po chodníku, což se ovšem nesmí. Šlapat tam po silnici si mnohý netroufá. Pro segway je v podstatě nemožné tam po „cyklostezce“ jet.
Pěšák vzácný jak vrabec
Ještě jedna poznámka. U nás chodí málo pěších. Buď se vezou hromadnou dopravou, nebo autem. Pěšák je vzácný jak vrabec. Druh na vyhynutí. Odtud plyne, že chodníky, kromě samotného centra a pěších zón, samozřejmě, nebývají přetížené. Spíš pusté. Mnohde by nebyl problém na nich vyznačit pruh pro cyklisty a segwaye (kterých je řádově méně než kol).
Máte rádi Aktuálně.cz?
Hlasujte pro nás v internetové anketě Křišťálová Lupa 2015 v kategorii Zpravodajství. Za každý Váš hlas děkujeme!
Zároveň by mělo platit, že se oba druhy jezdců musejí chovat ohleduplně vůči pěším a že je to vynucováno. – Pravdou je, že Češi, snad kromě Pardubic, nejsou ve velkých městech na kola zvyklí. Když už někde pruh pro cyklisty na chodníku vyznačen je, chodci to moc nevnímají a chodí v něm. Stejně jako řidiči zhusta nevnímají cyklistické pruhy na silnici. Je to věc času a zvyku.
Segway se pohybuje maximálně dvacítkou. Vyšší rychlost nevyvine. Obvykle jede pomaleji. Kolo jezdí rychleji, ale po Praze toho moc nenazávodíte. Většinou jedete tak patnáct dvacet kilometrů v hodině. Chodec jde rychlostí čtyři pět kilometrů za hodinu. Výhrady proti obojím jezdcům mají hlavně staří lidé, kteří se kola či vozítka snadno leknou. Tím víc ohleduplnosti cyklistů a dvoukolkářů vůči pěším je třeba.
Moderní město má dávat podstatně větší prostor chodcům, cyklistům i segwayistům; proč ne? Mimochodem by bylo zcela nefér vůči půjčovnám vozítek (jedno stojí dejme tomu od osmdesáti do dvou set tisíc korun i více) zakázat jízdu po chodníku i po silnici. To mohou živnost rovnou zabalit. Nezapomeňme, že to až dosud bylo povoleno.
Nemoderní je všude vjet autem, všude „smrdět“, i když nemusím. Omezovat by se měly automobily (rozumně). Nejenže ničí vzduch, ale jsou řádově nebezpečnější než kola a segwaye. Na to ale čeští politici neslyší. V Praze stavějí Blanku - rouru pro auta. Třeba jednou začnou stavět Blanky - speciální tahy pro cyklisty, bruslaře a segwayisty. Kéž by to bylo co nejdřív.
