Vláda Petra Fialy v květnu představila důchodovou reformu, která počítá s postupným navyšováním věku odchodu do důchodu nad 65 let. Zároveň prodlužuje dobu, po které bude možné odejít do předčasné penze, z 35 na 40 let. Navzdory tomu, že se kabinet rád zaštiťuje odpovědností k budoucím generacím, chybí v této důchodové reformě i přidruženém konsolidačním balíčku ohled na to, jak může svět za oněch 40 let asi vypadat a na jakém pracovním trhu se budoucí generace budou pohybovat.

V návrzích důchodového a daňového systému je přitom vedle často skloňované demografie třeba počítat minimálně se dvěma dalšími proměnnými: klimatickou krizí a proměnami práce v důsledku technologických inovací.

Zatímco česká společnost diskutuje o tom, co zdražit, koho zdanit a jak dlouho pracovat, pokračuje alarmující vzestup teplot vzduchu i oceánů. Vědci upozorňují, že v některých dnech letošního března i června byly průměrné globální teploty o více než 1,5 stupně Celsia vyšší než ve stejných měsících v předindustriálním období. Každá desetina oteplení přitom rozhoduje, jak silné budou v budoucnu výkyvy počasí, jak častá budou sucha, zda přežijí ostrovy či mořské i pozemské ekosystémy, jaké plodiny budeme moci pěstovat, nakupovat a konzumovat. 

Dopady klimatické změny budeme v České republice v roce 2060 zcela určitě pociťovat, stejně jako pociťujeme už ty drobnější způsobené dosavadním oteplením o zhruba jeden stupeň Celsia. Zda a za jakých podmínek ve světě nedostatku potravin a vody, nepředvídatelného počasí a migračních vln vůbec bude možné pracovat stejně jako dnes, není jasné - a nejkatastrofičtější scénáře napovídají, že to možné spíše nebude.

Pro zamezení těchto katastrofických scénářů je nezbytné rychle snížit emise CO2 do atmosféry - a pracovat méně, ne více, je jeden z efektivnějších a přitom příjemnějších způsobů, jak to udělat. Pokusy se čtyřdenním pracovním týdnem ve Velké Británii vedly ke snížení emisní stopy zapojených firem, zejména proto, že se snížil objem dopravy a spotřeby elektřiny na pracovištích. Zaměstnanci také díky kratšímu pracovnímu týdnu měli více času chovat se ohleduplně k přírodě: například nakupovat zdravé potraviny, recyklovat, přemisťovat se vlakem namísto auta nebo dobrovolničit a politicky se angažovat. 

"Klima a důchody, to je stejný boj, na spálené planetě nebudou žádní důchodci," upozorňovala přímočaře na souvislost mezi délkou pracovního života a stavem klimatu mladá Francouzka za zvuků techna během pařížských protestů proti tamnímu zvyšování věku odchodu do důchodu.

Upravovat polotovary

Vedle klimatu přitom za pozornost stojí také technologické změny, které náš pracovní trh čekají. Vzestup sofistikovaných jazykových modelů jako ChatGPT v posledních měsících vyděsil i kvalifikované zaměstnance - novináře,  scenáristy, grafiky, programátory -, kteří se obávají, že jejich práci umělá inteligence zvládne lépe než oni.

Pokud přitom zkušenost ze skladů, továren i rozvážkových služeb z poslední dekády něco napovídá, není třeba se tolik obávat celkové ztráty práce, ale proměny jejího charakteru směrem k větší prekarizaci. Stejně jako v továrnách  totiž pravděpodobně nedojde k tomu, že umělá inteligence náplň těchto profesí zvládne nahradit zcela. Spíše bude vyplivovat polotovary - skoro napsaný článek, scénář, kód -, které následně pracující budou muset upravovat do finální podoby.

Namísto stabilní práce v kolektivech a v hlavním pracovním poměru budou placeni od úkolu, zatímco umělá inteligence na ně bude dohlížet a počítat jim odpracované minuty. Jak popsal v Alarmu David Scharf, tento trend už je vidět například v Hollywoodu, kde studia zadávají scenáristům "zdrojové materiály" k dopsání za nízkou odměnu.

Nabídka kvalitních a stabilních zaměstnání zkrátka dlouhodobě upadá a i průmyslové české ekonomice hrozí deindustrializace. Zejména, pokud primát ve výrobě a prodeji automobilů od Evropy převezme Čína.

Na místě je tedy se ptát: Co budou všichni pětašedesátiletí lidé v roce 2060 dělat, aby se uživili? Budou mít stabilní zaměstnání se mzdou, která je uživí a kterou si naspoří, nebo budou zoufale hledat jednorázové špatně zaplacené zakázky? A potažmo, je udržitelné, aby prostředky na důchody nadále plynuly výhradně ze zdanění práce, nebo bychom měli více danit třeba roboty, investice a majetky?

Strašit jak v roce 2010

Český diskurz o daňovém a důchodovém systému souvislost mezi prací, klimatem a technologiemi nebere v potaz skoro vůbec. Místo toho se zde opět rozmáhá diskuse o tom, jak je z důvodu údajného rozvratu veřejných financí třeba více a déle pracovat. Jako by Češi už dnes nepatřili k největším pracantům Evropy - byť na konvergenci jejich platů se západní Evropou se to už delší dobu neprojevuje.

Vládní alarmistický narativ ohledně veřejných financí a tolik populární "strašení Řeckem" jako by vypadly z roku 2010. Jenže politiky utahování opasků už dávno nejsou evropským mainstreamem, jak tomu bylo za vlády Petra Nečase. EU i další světové mocnosti naopak v reakci na covidovou pandemii i potřebu dekarbonizace začínají více používat veřejné investice na směrování svých průmyslových politik. 

Dle této logiky není zadlužení problémem samo o sobě, pokud stát ví, kam směřuje a čeho chce investicemi dosáhnout. V těchto vizích by přitom státy měly zohlednit i to, jak bude vypadat budoucí pracovní trh a jak se na něj připravit. České návrhy reforem však místo vize nabízejí soubor nesoudržných opatření, kde jediným cílem je snížit zadlužování. 

Doba, kdy budou dnešní mileniálové a po nich zoomeři odcházet do důchodu, se ještě zdá nepředstavitelně daleko. Cyberpunkové budoucnosti, ve které budou stařečci za minutovou sazbu upravovat předžvýkané články a doručovat pizzu ve vyprahlých městech, se stále lze vyhnout. Parametry daňového i důchodového systému lze do té doby ještě mnohokrát upravit.

Že vláda s klimatickou změnou a dopady technologií na pracovní trh v aktuálních návrzích důchodových ani daňových reforem nepočítá vůbec a místo toho vše obětuje na oltář umoření dluhu, je ale alarmující. 

Autorka je publicistka a výzkumná pracovnice think-tanku EUROPEUM