Zprávy, které začínají slovy "Soud zrušil opatření ministerstva zdravotnictví…", už nevzbuzují sebemenší pozornost a řadí se svou zajímavostí kamsi na hořící pařez v Brně. Zrušených opatření, která měla a mají krotit covidovou pandemii, je již tolik, že další a další potvrzení špatného použití zákonů, nedostatečného odůvodnění či krácení občanských práv nikoho nemůže udivit.
To je ovšem nepřijatelné a velmi nebezpečné. Rok a půl zde český stát razantně krátí základní občanská práva. Na jaře roku 2020 se většina populace celkem bez reptání podřídila, protože nikdo na nápor viru nebyl připraven. Nyní jsme ale už o další rok dál, máme přijatu speciální pandemickou legislativu. A stejně: zatím poslední verdikt Nejvyššího správního soudu dovodil, že ministerstvo nemůže ani vymáhat nošení respirátorů ve vnitřních prostorách či městské dopravě. Naštěstí dal ministerstvu zdravotnictví tři dny odklad platnosti, takže Adam Vojtěch už rychle sepisuje se svým týmem nové odůvodnění a my zas za pár týdnů najdeme v médiích obvyklou noticku "Soud zrušil opatření…".
Je smutné, že jsme se od minulého léta vůbec nikam neposunuli. Minulý červenec a srpen jsme si furiantsky říkali, že covid je pryč, a jako jedni z mála v Evropě si nebrali roušky ani do vnitřku budov. O rok později ale hrozí to samé, protože český stát ani není schopen sepsat nařízení, kterým by na nás tuto povinnost uvalil. Smutné, až je to směšné.
Co bude dál? Vzhledem k tomu, že proočkovanost kritických skupin obyvatel se v Česku prakticky zastavila a do říjnových voleb se politici nechtějí ničeho odvážit, zbývá pro kritický podzim jediné: předělat rychle pandemický zákon a další chybnou legislativu do něčeho smysluplného, s čím se dá čelit opětovnému náporu viru.
Těžce dýchající opatření
Unisono zní výsměch Babišově vládě, jak je neschopná a už zase pohrdá zákonem. O tom sice nemůže být pochyb, ale není to rozhodně celý příběh rušených proticovidových opatření. Kdo se podívá do střev aktuálního rozsudku Nejvyššího správního soudu, dojde k těžko řešitelnému sporu. Na jedné straně je občan, který tvrdí, že s těžkým astmatem nemůže dýchat přes respirátor. Což by nyní měl, protože výjimek z nošení ochrany je jen pár, především pro psychické poruchy. Na druhé straně sporu je Vojtěchův úřad, který se odvolává na studie, které nepotvrzují, že by roušku astmatik "neudýchal". A připojuje i velmi praktický argument - pokud by se mezi výjimky dali i astmatici, "dodržování a nezneužívání této výjimky by bylo prakticky nekontrolovatelné".
Jenže to soudce nezajímá. Dle veškeré stávající proticovidové legislativy mají být příkazy přiměřené a odůvodněné, nikoliv plošné. Pokud tedy byť jen jeden astmatik dokáže, že se v roušce dusí, je třeba opatření shodit ze stolu.
Tohle už opravdu není na jeden rychlopalný tweet, jak Babiš šlape po českých zákonech. Je to esence ročního sporu, kde se potýkají epidemiologové apelující na předběžnou opatrnost a pravděpodobnost, s právníky, kteří to potřebují jasně vidět i napsané v paragrafu a potvrzené okolní realitou.
Bohužel takové paragrafy ani po roce šíření viru nemáme a soudcům se nedává jiná možnost než mnohé racionální epidemiologické opatření rušit, ať už jde o roušky, testování na hranicích či posuzování protilátek. Na Nejvyšším správním soudu jistě není ani jeden soudce, který by nechápal, že roušky musí přes léto v budovách a MHD zůstat, ale zároveň se musí řídit tím, co vymyslel zákonodárce. A ten zatím vymyslel velké… neštěstí.
Pandemický paskvil
Jako bychom v roce 2021 chtěli odčinit stádnost, kterou jsme předtím projevovali během skoro ročního nouzového stavu. Ten byl zcela nevhodný pro dlouhé měsíce pandemie, ale mnoho kritiky se neozývalo. Kdo v politice či v médiích začal s tím, že jde o zneužívání krátkodobého opatření a vytváření nového nebezpečného normálu, dostalo se mu mávnutí rukou, že nouzový stav stejně většina poslanců ANO, ČSSD a KSČM vždy znovu a znovu odhlasuje, tak co.
Teprve když komunisté vypověděli v únoru poslušnost, začaly se dít věci. Politici i média si uvědomili, jak hloupé bylo tak dlouho tu mít nouzový stav bez odpovídající nové legislativy, a v tu nejhorší chvíli se začalo mocně tvrdit, že nouzový stav už se nesmí za žádnou cenu obnovit. Bohužel zrovna v únoru byl při jedné z nejhorších vln pandemie zcela nezbytný, ale populističtí poslanci se raději rozhodli, že ukážou vládě, zač je toho loket, a vše nakonec museli zachraňovat hejtmani.
V tomto populistickém chaosu narychlo vznikl paskvil, kterému se říká pandemický zákon, nepochybně nejhorší legislativa za mnoho let. Protože jde ale o společné dílo vlády a opozice, nikdo z politiků se před sněmovními volbami neodváží říct, že je to zmetek a měl by být okamžitě novelizován.
Odsud pak už vede přímá cesta k sériovému rušení opatření ministerstva Nejvyšším správním soudem. Dle pandemického zákona není možné si vynutit plošné zavření zařízení, vždy to musí být jen odůvodněné omezení. V překladu do češtiny - do obchodu může omezený počet lidí, ale zavřít ho nejde. Není ani možné omezit volnost pohybu, například v určitém kraji, kde se šíří nákaza.
Soudní výroky také ukázaly, že chyby pandemického zákona nelze dohnat ani dle zákona o ochraně veřejného zdraví, který se hodí na vyšetřování plísně v krupicové kaši ve školní jídelně, ale rozhodně ne na pandemii.
Pravda, kterou nikdo nechce říct
Náprava aktuálního fiaska přitom není nijak těžká. Stačí se inspirovat v sousedním Německu či Rakousku. Tamní zákony nadále umožňují při zhoršení situace plošné uzávěry obchodů či škol, omezení volnosti pohybu, a to i bez výjimečných nouzových stavů. Stejně tak nechávají jednotlivým regionům volnost, aby si případně zpřísnily svá lokální opatření (v Rakousku tak třeba Vídeň má výrazně přísnější restrikce než zbytek země). Toto vše lze vetknout jednoduchou novelou do pandemického zákona a zákona o ochraně veřejného zdraví.
Ale asi se hned tak nestane. Proč? Není tu nikdo, kdo by nepopulární zpřísňování legislativy navrhl. Premiér Andrej Babiš to určitě nebude. Ten - podobně jako minulý rok do krajských voleb - bude až do října tvrdit, že vše je v pohodě a nejdůležitější je zahrádkářský zákon, jen aby nepřišel ani o jeden hlas. Demokratická opozice také ne. V únoru populisticky hlasovala proti prodloužení nouzového stavu a z pandemického zákona vyškrtala vše, co by účinně pomohlo, pokud by covid zase nabral na síle. Extrémní opozice už vůbec ne, ta jede podle osvědčeného modelu: čím hůře, tím lépe pro ni. Ani média se advokacie novelizace proticovidové legislativy asi neujmou. Příliš mnoho novinářů v únoru tvrdilo, jak už nepotřebujeme nouzový stav a pandemický zákon je to správné řešení.
Tak kdo se toho ujme? Nejspíše se musí ze své iniciativy potkat čelní epidemiologové a právníci a udělat rychle práci za stát. Tedy navrhnout takovou úpravu paragrafů, která by respektovala ústavní principy, ale zároveň zamezila takovým absurditám, jako je sundavání roušek v MHD.
Pokud taková doktorsko-právnická shoda nebude brzo nalezena a politici do ní nebudou dotlačeni veřejným míněním, pak přijde čas na vtip zabiják: nejprve budeme celé září čekat, až bude situace opět kritická, abychom pak zase jednou zbytečně spadli do nouzového stavu, protože stát ani po roce debat nepřijal přiměřenou legislativu.
Kdo ze statisíců neočkovaných seniorů přežije, může se tomu hořce zasmát.
