Na pražském Staroměstském náměstí by jej včera lidé se zlatými špendlíky nejspíš považovali bezmála za vtělené zlo, jinak se ale Gouveia e Melo dočkává prakticky všude ovací ve stoje. Sklízí pocty za to, jak dokázal Portugalce ochránit před další vlnou pandemie.
Ten příběh je už všeobecně známý, takže jen telegraficky: V únoru, kdy počet nakažených v nejzápadnější zemi kontinentu strmě stoupal, pověřila tamní vláda viceadmirála řízením očkovací kampaně. Ačkoli do té doby platil za prakticky neznámého příslušníka námořnictva, bleskově si dokázal zjednat pozornost. A už po osmi měsících mohl hlásit, že je mise splněna - proticovidovými vakcínami dokázal vybavit 86 procent populace.
Mnozí jeho praktiky - kampaň pojal takřka ve válečném duchu - vítali, jiní kritizovali, že mezi lidmi rozsévá strach. Každopádně díky Gouveia e Melově organizačním a komunikačním schopnostem Portugalci změnili svůj pohled na očkování. Zatímco na jaře si jich zhruba 40 procent nebylo jistých, jestli o injekci stojí, v září už se skupina odmítačů smrskla na pouhá dvě procenta. Lisabonský kabinet tak dnes řeší přesně opačné starosti než jeho český protějšek: Přemýšlí, která omezení uvolní.
Dejte sbohem Šebestiánům
Gouveia e Melo po dosažení "vakcinačních cílů" pozici opustil, další dění v zemi ale sleduje a kriticky komentuje. Mnozí by si přáli jeho návrat i s ohledem na to, jak se čísla v některých evropských zemích zhoršují. "Už nyní chybí," posteskl si Rui Nogueira, bývalý předseda portugalské asociace lékařů a komentátor předního deníku O Público.
Gouveia e Melo však zatím odmítá. Naposledy před několika dny při přebírání Národní ceny za bioetiku. "Coby voják budu vždy připraven, ale chtěl bych, aby se naše společnost vydala jiným směrem, bez nějakého Šebestiána," uvedl s odkazem na mytického portugalského krále, jenž v 16. století záhadně zmizel v bitvě u Alcácer Quibiru. A má se - podobně jako u nás blaničtí rytíři - vrátit, až zemi bude nejhůř. "Teď už je to na ostatních," přeje si viceadmirál.
O jeho služby ovšem hlásí zájem i další země. Například africký Mosambik, kde se v roce 1960 narodil a odkud se přes Brazílii dostal na starý kontinent až ve svých osmnácti letech, když v Portugalsku nastoupil na vojenskou školu. Gouveia e Melo zkraje připustil, že by se v Africe mohl pokusit své zkušenosti předávat. Na setkání portugalsko-mosambické obchodní komory už ale koncem minulého týdne pragmaticky zhodnotil, že by to zřejmě nestačilo.
"Myslím, že evropské země by měly poskytnout Africe více vakcín, v regionu je jen málo proočkovaných lidí a je třeba pomoci. S vakcínami, snahou a dobrou organizací bychom dokázali očkovat všechny, nebo přinejmenším dostatečný počet lidí, což by ve výsledku ochránilo nás všechny," zdůraznil. A dodal, že logistika je v tomto případě až druhým problémem v pořadí.
Připomněl tak smutnou skutečnost, že na černém kontinentu situace dodnes připomíná poměry, jaké v Evropě panovaly začátkem roku. Kupříkladu v Mosambiku je dosud proočkovaných sotva osm procent obyvatel - a to ještě patří k zemím, které jsou na tom relativně dobře. Většina států se potácí kolem pouhého procenta. A i ty nejúspěšnější - Jihoafrická republika nebo země severoafrického Magrebu - zatím dokázaly sehnat vakcíny sotva pro pětinu populace.
Na mapě Afrika nepřestává zářit jako nepřehlédnutelná výčitka. Jako poslední neproočkovaná oblast světa. A ani ten nejschopnější voják nedokáže vybojovat změnu, pokud zůstane bez "munice".
Autorka je novinářka a portugalistka.
