Důvěra v českou justici utrpěla další velkou ránu. Odvolací soud zrušil tříletý nepodmíněný trest uložený otčímovi za to, že déle než dva roky znásilňoval nevlastní dceru. V rodinném domě a na různých místech v lese, kde společně pracovali, ji nutil až pětkrát týdně k souložím a orálnímu sexu, ačkoliv v té době ještě nedosáhla osmnácti let. Při znásilnění si dívku natočil a vyfotil. Dále ji vydíral, že pokud mu nebude po vůli, video a fotky zveřejní. Znásilňoval ji i poté, co dosáhla plnoletosti.
Okresní soud dřevorubce původně potrestal tříletým vězením a nařídil mu, aby své oběti zaplatil 300 tisíc korun. Ty jí mimochodem platit vůbec nezačal. Sám čelí exekucím. Odvolací soud však verdikt pro veřejnost zcela nepochopitelně zmírnil. Nevzal v potaz ani fakt, že muž už byl dříve trestaný, jak potvrdil žalobce. Podmínce nezabránilo ani to, že se dřevorubec dopustil hned tří trestných činů: znásilnění, výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií a zneužití dítěte k výrobě pornografie.
Velkou roli u soudu naopak zřejmě hrála dvě fakta. Posudek soudního znalce, podle něhož "nemělo jednání na nezletilou naštěstí zásadní negativní dopad a je velká pravděpodobnost, že její obtíže úplně zmizí". Ten se ukázal jako zcela mylný, dívka se krátce po soudním verdiktu pokusila o sebevraždu. Odejít ze světa se pokusila již potřetí.
Druhé faktum, pachatel se odvolával na potřeby rodiny a na její soudržnost: "Nejde o mě, já vím, co jsem udělal. Ale trest bude třikrát horší pro rodinu…" Absurdní. Směšné.
Tvrdil také, že rodina při sobě nyní drž mnohem víc, ale jeho družka, matka znásilňované dívky, jež nebyla předvolána jako svědkyně ani k okresnímu, ani ke krajskému soudu, to popřela. Novinkám.cz napsala: "Odmítám, že bychom byli semknutí a drželi spolu jako rodina. Ano, sdílíme stále stejnou domácnost, ale pouze z důvodu, že okolnosti zatím nedovolovaly, abych mohla s dětmi odejít."
Není divu, že je veřejnost rozhodnutím Krajského soudu v Brně pobouřena, ke znásilnění došlo ve stovkách případů. Je doslova nepředstavitelné, že by to na dívku nemělo "zásadní negativní dopad". Říkáte si: co to bylo za znalce? Ale taky: jak mohl soud takový posudek vůbec přijmout, uznat? Proč si nevyžádal jiný posudek?
Vzápětí vám však na mysli vytane úplně jiný posudek soudního znalce, ten z případu otrávení řeky Bečvy. Byl široce kritizován, v podstatě vyvrácen, ale soudy ho stejně braly.
Nejvíc v tom temném případu jde o oběť, o znásilňovanou a vydíranou nevlastní dceru otčíma. Na veřejnost se rychle dostalo více informací. O znaleckém vyšetření řekla dívka Novinkám.cz toto: "Probírali jsme celý můj život, řekla jsem mu, že trpím sebenenávistí, sebeobviňováním, že se sebepoškozuji a že mám myšlenky na sebevraždu." Jak mohl tedy dojít k výše uvedenému závěru?
Trochu děsí představa, že zákon možná vůbec porušen nebyl
Znásilňování mělo klasický průběh. Dívka se bála, že kdyby vše oznámila, nikdo by jí nevěřil. "Po čase jsem přestala odporovat, věděla jsem, co nastane. Měla jsem hrozné výčitky svědomí, trpěla jsem sebenenávistí," sdělila Seznamu Zprávy. Už dřív byla dvakrát hospitalizovaná. "Do mojí první hospitalizace to máma vyčítala mně. Že jsem za to mohla já. Až pak jí došlo, že za to nemůžu."
Další typický moment: "Policajti u nás doma byli hodněkrát skrz fyzické napadení z jeho strany. Vždycky to dopadlo tak, že od toho dali ruce pryč. Když přijeli, choval se úplně normálně. Jako by se vůbec nic nestalo."
K policii a soudu se případ dostal díky třídní učitelce. Otčím na dívku čekal před školou, začal jí sprostě nadávat, ona se zhroutila a spolužačky ji odvedly k třídní učitelce. Ta ji odvedla na policii, kde případ nahlásily.
Nemá smysl pokračovat v podrobnostech. Kritizován byl i první rozsudek, tedy tři roky nepodmíněně pro pachatele. I ten se zdá mírný, každopádně však poskytl dívce i jejím sourozencům a její matce prostor, aby se otčíma nebáli. Podmíněný trest toto zrušil, soudce krajského soudu Miroslav Novák na oběť zjevně nebral ohled.
Po zveřejnění a po naštvané veřejné reakci na verdikt se dala do pohybu justiční mašinérie. Nejvyšší státní zastupitelství v Brně si vyžádalo rozsudek brněnského krajského soudu. Až ho prostuduje, zváží možnost podat dovolání. Také ministerstvo spravedlnosti případ zkoumá. Pokud dojde k závěru, že byl porušen zákon, pak může podat stížnost k Nejvyššímu soudu.
Trochu děsí představa, že zákon možná vůbec porušen nebyl, že toto v daném případu umožňuje, že je to normální. Že je jako v případu otrávené Bečvy a zřejmě i v mnoha jiných případech možné přijmout mylný, špatný, mizerný znalecký posudek a opřít se o něj jaksi "se zavřenýma očima a zacpanýma ušima". Protože rozhodnutí o podmíněném trestu přece vyžadovalo hodně ignorance zjevné reality. Zopakujme si, že šlo o stovky znásilnění nezletilé díky. O pornografii. O vydírání.
Nechat to tak benevolentně odsoudit, to zřejmě předpokládá jedno: nebrat znásilnění zas až tak vážně. A jsme zpátky v debatách, v nichž se plácáme už dlouho, minimálně od doby, kdy na světlo vyšly kauzy exposlance Dominika Feriho.
Justice je taková, jaké máme zákony, jak je vynucujeme a jaké máme soudce. K tomu jen dodám, že žijeme v zemi, kde bylo možné na ústavního soudce navrhnout Roberta Fremra, který s vysokou pravděpodobností na konci komunistického režimu odsoudil mladého, nevinného kluka na šest let do kriminálu pod taktovkou StB. A i když to celé prasklo a i když Fremr prokazatelně v případu Alexandera Ereta lhal, přesto dál dělá místopředsedu Vrchního soudu v Praze.
Justice, které občané nerozumí, nemůže požívat jejich důvěru. A česká justice bývá často nesrozumitelná.
