Od domovní prohlídky, již FBI vykonala v Mar-a-Lago - floridském sídle Donalda Trumpa - už uplynul takřka měsíc. A vše se má přesně tak, jak to bylo možné od první chvíle předpokládat. Samozřejmě že Trump měl doma materiály, které mají podle zákona zůstat v Bílém domě. Důvěrné, tajné i přísně tajné dokumenty. A samozřejmě že Trump teď různě "vysvětluje", jak nic špatného, protiprávního neudělal a jak jde o nezákonné spiknutí FBI i starých washingtonských struktur (deep state) proti jeho majestátu.
To všechno se dalo čekat. Včetně toho, že mainstreamová média, jako jsou deníky Washington Post a New York Times, o kauze teď nepřetržitě informují v přímém přenosu. Týmy reportérů předkládají zjištění za zjištěním, jejichž závěry vždy a znovu míří k tomu, jakým zhoubným elementem je Trump pro americkou demokracii, pro Spojené státy.
Zpravodajství, ale jeho autoři čtenářům zároveň od počátku dávají najevo, co by si vlastně měli o celé věci myslet. Republikánský senátor Lindsey Graham vyhlašuje, že jestliže se ministerstvo spravedlnosti odváží exprezidenta zažalovat, přijdou násilné bouře v ulicích. Pozor na spravedlivý hlas lidu!, varuje člen washingtonské smetánky, který ještě před pár lety nad Trumpem ohrnoval nos jako nad politickou spodinou.
Ovšem i Joe Biden už s Trumpem urazil dlouhou cestou. Do Bílého domu nastupoval se slibem, jak chce sjednotit americkou společnost, bylo to hlavní téma jeho inauguračního projevu. Teď si ovšem velkou část spoluobčanů už docela oškliví, když Trumpovo hnutí nazývá "semi-fašismem".
A frustrace se ještě prohloubí, když si člověk čte průzkumy a předpovědi, z kterých má vyplývat nevyhnutelnost naprostého společenského rozkolu, téměř až občanské války. Jeden je pak vyloženě vděčný za upozornění, že tak jednoduché to zase nebude, protože Amerika dnes není rozdělena nijak zvlášť přehledně. Například v modré, demokratické Kalifornii volilo Trumpa více lidí než v červeném, republikánském Texasu.
Manželky mají vždy pravdu
Jenže i to je vlastně docela podivná útěcha v trudomyslném údolí současné Ameriky. Z jedné strany nekonečný Trump, Trump, Trump! Největší z prezidentů! Mega MAGA! A z druhé Pavlovův reflex. Naprosto spolehlivý - Trump jako červený hadr na býka, Trump jako povel. Donald? Trhej!
William Barr je konzervativní republikán, někdejší ministr spravedlnosti v administrativě George Bushe staršího. Pracovat na stejné pozici pro Trumpa se mu moc nechtělo, ale když už neměl koho jiného mu za sebe nabídnout, v únoru 2019, na začátku třetího Trumpova roku v úřadě, funkci vzal.
Nevydržel až do konce, odešel v prosinci 2020, když už nehodlal sledovat, jak se prezident neumí smířit se svou volební porážkou a jak si vymýšlí báchorky o podvodech. Přesto si Barr stále myslí, že Trump byl dobrý prezident. Ve svých politických rozhodnutích, v tom, co prosazoval.
Pro mnohé demokratické voliče tím debata končí, v redakci New York Times se editoři asi jen útrpně ušklíbnou. Ale rozhovor, který s Barrem pro svůj web Common Sense pořídila Bari Weissová (jež byla mimochodem až do roku 2020 komentátorkou newyorského deníku), by jim měl stát za přečtení.
Barrově ženě, paní Christine, se dvakrát nelíbilo, když její manžel nastoupil do Trumpovy vlády. Řekla mu tehdy: "Levice a média z něj přišly o rozum, on je sám sobě největším nepřítelem. Jakákoliv tvoje oběť pro toho člověka přijde vniveč." A jak v rozhovoru k manželčině varování dodává sám Bill Barr: "Jako obvykle měla naprostou pravdu."
Všechno Trumpovo harampádí
Nenechme se zmýlit tím, že i po zmiňovaném zásahu FBI se Republikánská strana za exprezidentem semkla. Jde o vyplašený, vynucený tik. Mnohem příznačnější je, jak se v měsících předtím červení začali z Trumpova sevření vyvazovat. Pomalu, s obtížemi, ale přece jen.
Najednou se všude psalo a mluvilo o mladistvém floridském guvernérovi Ronu DeSantisovi jako o tom, kdo by mohl a měl Trumpa nahradit. Sice v tom bylo hodně přání, ale o to výmluvněji to působilo. Příští republikánský prezident musí řešit budoucnost, a ne za sebou tahat harampádí z minulosti. "Ukradené volby", neustálý boj, pomstu, výkřiky na sociálních sítích, sebedestruktivní ego - a také rudě vidící opozici, které z Trumpa přeskočilo.
Republikáni vědí, co musejí udělat, zatím ale nemají odvahu se svému uchvatiteli postavit. I proto, že dosud každého takového rebela zničil. Dříve či později ale revolta přijde. Trump je stahuje ke dnu, je hrdinou jen pro svou vlastní voličskou základnu, jasně vymezenou skupinu, která se bude spíše zmenšovat, než že by nabírala nové lidi.
A pak bude řada na demokratech. Také oni budou muset mít odvahu přiznat si některé nepříjemné pravdy. Například, že celá "ruská aféra" představovala zčásti politicky motivovanou, mediálně přefouknutou a vůči Trumpovi nespravedlivou kauzu.
Aby bylo jasno: Rusko se vměšovalo do prezidentských voleb 2016, ukradlo e-maily z ústředí americké Demokratické strany, platilo trolly, kteří před volbami na sociálních sítích cíleně mířili na konfliktní témata. Ale žádnou vědomou spolupráci z Trumpovy strany se nepodařilo prokázat, protože ani neexistovala.
Dva kroky a jeden skok
Trump má svým způsobem pravdu, pokud říká, že mu ukradli část funkce, když z něj na víc než rok udělali po nástupu do Bílého domu "sprostého podezřelého" - Putinova krtka. Demokraté a jim nakloněná média svou vinu nikdy plně nepřiznali a už vůbec se veřejnosti neomluvili.
Jenže republikáni by teď zase měli uznat, že ten ztracený čas si jejich exprezident už více než vynahradil, když od listopadu 2020 lže o podvodných volbách, když loni v lednu poslal své příznivce na zteč Kapitolu a když teď znovu rozdmýchává společenskou nedůvěru a zlobu kvůli domovní prohlídce v Mar-a-Lago. Kvůli své egoistické marnivosti, s níž se chtěl zřejmě návštěvám chlubit šanony s červeným nápisem Top Secret.
"Syndrom vyšinutí z Trumpa", kterým trpí americká levice, je podle Billa Barra "skutečná věc". Trump Derangement Syndrome (TDS) má už i rozsáhlé heslo na Wikipedii. Ale Trump? Ten si prostě nemůže pomoci, je schopen zničit vše kolem i sám sebe. "Je nenapravitelný, nenechá si poradit". V jeho případě podle Barra skutečně platí, že "starého psa novým kouskům nenaučíš".
Z údolí mezi protilehlými svahy americké politiky je čím dál tím horší výhled, cesta ven nejistá. Společnost je sevřená strmými stěnami, zároveň rozdělena středovou průrvou. Ale stačily by jen dva kroky. Zaprvé, republikáni se musejí zbavit Trumpa. A za druhé, demokraté se musejí zbavit svého vyšinutí z něj.
Raz a dva - a Spojené státy z toho budou venku. Dva kroky, jeden pro červené, druhý pro modré. A dohromady velký skok pro Ameriku.
