Představte si, že jste letošní maturant. Roky s napětím sledujete debatu, zda budete jako první pokusní králíci vystaveni povinné finální zkoušce z matematiky. Když se to konečně na poslední chvíli dozvíte, přijde covid. Komu studium šlo a má dobré zázemí, nějak to zvládá. Kdo ne, začíná výrazně zaostávat, i když ve škole tomu tak nebylo.
Teď je leden a začínáte připomínat přetopený papiňák. Nevíte, kdy se vrátíte do lavic, a i ti nejlepší studenti ztratili na distanční výuce mnohé z toho, co jim učitelé mohli předat prezenčně.
A teď to nejlepší - politici. V lednu se vás ministr školství jen tak mimochodem zeptá na svém instagramovém účtu, co byste z maturity chtěli zrušit. Jak se v tomto věku říká: WTF?!?
Pak premiér ve videu na svém Facebooku, kde se většinou mazlí se psy, prohlásí, že doporučuje svému ministrovi školství, aby zrušil didaktické testy - s pozoruhodným odůvodněním, že se musí zrušit u "zdrávek", a když u nich, tak u všech. OMG!
Pro maturanty je teď největším didaktickým testem správně určit, zda se ministr školství na Instagramu podřídí premiérovi na Facebooku, nebo se minou.
Okolní státy se už rozhodly
Kaskádovitě se přitom množí další a další problémy. Jak budou vypadat přijímačky na vysokou školu? Kromě technického zajištění, na jaké úrovni se má zkoušet? A když sestoupíme ve studijním životě o několik pater níže: co deváťáci - jak si mají poradit s jednotnou přijímací zkouškou? Je řešením omdlít, když paní ředitelka Cermatu vzkazuje, že obtížnost není schopna alespoň o trochu snížit?
Na začátku jsme se politikům vysmívali za jejich absurdní výlevy na sociálních sítích, je ale pravda, že dobré řešení teď zkrátka po ruce není. O všem stále rozhoduje vir. Ocitli jsme se však v tak enormním časovém presu, že výběr jedné ze špatných možností už nelze dál odkládat. Studenti i školy nutně potřebují vědět, jak klíčové zkoušky budou probíhat.
Je přitom víc než zřejmé, že žáci, jejichž výuka už druhým školním rokem probíhá pouze improvizovaně, nemohou z podstaty věci podat výkon, který po nich vyžadují rámcové vzdělávací programy.
Možností, jak na to adekvátně zareagovat, je řada. Slováci například zrušili didaktické testy, Rakušané nabízejí žákům u zkoušek více času, Poláci snížili objem testovaného učiva. Jen my zůstáváme jednou z posledních evropských zemí, která se ještě pro nic nerozhodla. Jako bychom pohrdali vlastními dětmi.
Vzdělávacím voucherem proti koronaviru
Pro kritické ročníky bychom přitom neměli zapomínat ani na ty ostatní. I oni trpí tím, že se v extrémních podmínkách extrémním způsobem rozevírají nůžky vzdělanostní nerovnosti. Je naprostou iluzí si představovat, že v odlehlém regionu chudší domácnost na podpoře nadšeně přepíná s potomkem mezi Meety, Zoomy, Webexy a briskně skenuje domácí úlohy učiteli.
Odhady, na kolik nás přijde prudce snížená kvalita výuky, se různí. Všechny jsou ale olbřímí. Každopádně je jasné, že nemalé části populace přinese nižší úspěšnost u zkoušek, horší vzdělání, mizernější výdělek, a tedy i vyšší pravděpodobnost pádu do sociální záchranné sítě.
Lze se černému scénáři vůbec nějak vyhnout? Nebo jeho dopad alespoň zmírnit? Jedna možnost by se nabízela. Říkejme jí pracovně třeba doučovací konta.
V praxi by to znamenalo poslat ze státního rozpočtu peníze na konto každého studenta v České republice. Nemohl by si je ovšem vybrat, jen jich využít v podobě poukázky na doučování té látky, v níž nejvíce plave, či kde mu to doporučil kantor.
Někde by se organizace doučovacích kroužků zhostily školy, někde by studenti mohli sáhnout po zavedené vzdělávací agentuře, jinde by si za tyto prostředky mohli dopřát zameškané praktické předměty. Takový projekt by se perfektně hodil i do Národního plánu obnovy a lze důvodně předpokládat, že by jej celý - na rozdíl od současných vládních návrhů - bez reptání proplatil Brusel.
Navíc by mohl také pomoci vykompenzovat snížené nároky na letošní maturanty: dobře, zcela po právu ti bylo uleveno při opuštění střední školy i při přijetí na tu vysokou. Teď ale rychle využij nabízených doučovacích možností, protože v dalším ročníku už ti nikdo nic nepromine.
Malý tragikomický vtip na závěr. Koncept poukázek je letitý oblíbený ekonomický model, asi i proto se dostal do předvolební knížky Andreje Babiše O čem sním, když náhodou spím. Tam navrhuje "konto pro rodinu", ze které by se mohlo hradit právě i doučování. Bohužel Babiš knize propůjčil jen jméno a fotku, elaborát svých spolupracovníků nikdy nečetl, takže pravděpodobnost prosazení doučovacích kont to bohužel nijak nezvyšuje.
A studenti tak dál napjatě sledují, co politici zas plácnou na sociálních sítích, protože právě to může v mnohém rozhodnout o jejich budoucnosti. Krev se v nich vaří zcela právem.
