K věci se ministr vyjádřil v úterním komentáři na serveru iDnes.cz s názvem "'Lex Krtek' útočí jen na svobodu cizích agentů". Rakušan tvrdí, že návrh přímo reaguje na tragický výbuch muničního skladu z roku 2014, který byl výsledkem sabotáže dvou agentů ruské vojenské rozvědky GRU. Zahynuli při něm tehdy dva lidé. Samozřejmě, kdo by chtěl riskovat další Vrbětice? Jenže…
Spojitost s Vrběticemi je veskrze symbolická. Nový trestný čin nijak neřeší žádný ze zločinů, které se v této kauze odehrály. Ano, obojí má určité spojení s cizí mocí, konkrétně s ruským nepřítelem, ale jde spíše o volnou asociaci než o skutečnou vazbu. Vrbětice, coby nejzávažnější zásah cizí moci na našem území v posledních letech, zde slouží jako marketingový tahák, jehož cílem je vyvolat pocit ohrožení, kvůli kterému musíme "něco udělat".
Úplně přesvědčivě nepůsobí ani Rakušanovo zatracení kritických hlasů coby projevu opozičního cynismu. Návrh sklidil ostrou kritiku napříč politickými tábory a jako problematický jej zhodnotil i Nejvyšší soud. Klíčové jsou zejména výhrady senátorů, v jejichž rukou teď osud paragrafu je. Vladimíra Ludková (ODS) přílepek označila za "gumový trestní paskvil" a Zdeněk Hraba (nezávislý) jej popsal jako "lehce zneužitelný".
Výrazně se do diskuse zapojila i senátorka a bývalá disidentka Hana Kordová Marvanová (nezávislá), která poukázala na skutečnost, že tvárná skutková podstata nového trestného činu připomíná paragrafy z dob komunistické diktatury, zejména ty, jež vymezovaly zločin podvracení republiky, na jehož základě byl mimo jiné odsouzen a vězněn i Václav Havel.
Hana Kordová Marvanová varuje, že schválením návrhu riskujeme ohrožení svobody projevu a kriminalizaci běžné činnosti českých občanů. Nový paragraf totiž umožňuje stíhat i věci, které jsou neškodné a zcela v mezích zákona - to, co je trestné, není způsobená újma, ale pouze úmysl škodit "pro cizí moc".
Autor přílepku, poslanec za STAN Martin Exner, říká, že "je to opatření proti zrádcům a kolaborantům, kteří úmyslně poškozují zájmy České republiky vědomou činností pro cizí moc". Jenže ono k žádné škodě docházet nemusí, což je zásadní rozdíl. Namísto kladiva na zrádce se z paragrafu velice snadno může stát nástroj proti neškodným mašíblům a je otázka, zda takové lidi chceme ve svobodné společnosti perzekvovat.
Z vágní formulace ani z důvodové zprávy také není jasné, zda musí dojít k jakémukoliv kontaktu s cizí mocí (zda například případnému pachateli musí úkoly zadávat Rusko) či zda je nutné, aby dotyčný dostával nějakou odměnu. Nejpravděpodobnější interpretace je, že nikoliv. Opět stačí pouze úmysl a je nutné si uvědomit, že ten nemusí být vědomý. Navzdory tomu, co říká poslanec Exner.
Přímý a nepřímý úmysl
České právo rozlišuje mezi úmyslem přímým a nepřímým. V prvním případě osoba ví, že se dopouští trestného činu a také se ho dopouštět chce. U úmyslu nepřímého to ale není její záměr, pouze je srozuměna s tím, že se svým jednáním trestného činu dopustit může.
Gumová povaha paragrafu by pak vedla k tomu, že by si lidé museli dávat pozor na jakoukoliv činnost, která by mohla být vyložena jako prospěšná pro Rusko, Čínu či jiné nepřátelské mocnosti. To se může týkat například i šíření kontroverzních názorů na sociálních sítích, ale také akademické činnosti, která se zaobírá potenciálně citlivými informacemi.
Své k návrhu řekla i BIS: "Velké případy, jasní viníci, téměř žádné tresty. ČR to může teď změnit novelou trestního řádu, která se týká neoprávněné činnosti pro cizí moc," napsali zpravodajci na platformě X. Ke sdělení pak přiložili souhrn zdokumentovaných případů, zveřejněný 3. ledna ministerstvem vnitra,
Ten na první pohled působí jako důkaz nezbytnosti nové úpravy. Hned na začátku dokumentu najdeme více než 15 let starou kauzu Roberta Rachardža, který u nás působil jako agent GRU. Rachardžo shromažďoval informace o soukromí českých generálů a politických osobností (např. o tehdejším pražském primátorovi Pavlu Bémovi) a po odhalení utekl do Ruska. Dokument konstatuje, že i kdyby byl agent zatčen, nemohl by "být stíhán, protože shromažďování a sdílení takových informací není trestné," což by měl nyní řešit nový trestný čin.
Takové použití kontroverzního paragrafu zní vcelku rozumně (ačkoliv je otázkou, proč věc neřešit úpravou existujícího trestného činu vyzvědačství) a sám o sobě nepřispívá ke znepokojení. To nicméně nelze říct o zbytku dokumentu. Na jedné straně zde objevíme závažné kauzy, které s návrhem ale nijak nesouvisejí a trestním právem jsou již pokryté (nejen Vrbětice, ale i kybernetické útoky, nelegální nákup střeliva či žhářský útok v pražském autobusovém depu). Na straně druhé to jsou případy měkké, u nichž není jasné, zda je nový trestný čin pokrývá, případně zda bychom o to stáli.
Dokument zmiňuje mimo jiné kauzu zveřejnění propagandistického videa ruské organizace Junarmija, šíření dezinformace o najímání Čechů do skupiny Wagner anebo reakce na odstranění sochy Koněva na Praze 6. Znamená to, že se "neoprávněná činnost pro cizí moc" bude chápat takto široce? To by totiž víceméně potvrdilo výše zmíněné obavy kritiků. Za pozornost stojí mimo jiné i to, že mezi uvedenými je i kauza novičok, v níž Miloš Zeman (dle dokumentu) zneužil vyjádření vojenského zpravodajství. Mohl by být podle nového paragrafu stíhán i bývalý prezident?
Vzhledem k množství nejasností a zásadním otázkám, které návrh vyvolává, by Senát udělal nejlépe, kdyby přílepek v této fázi odmítl a umožnil jeho důkladnější posouzení.
