Ministerstvo vnitra připravuje návrh zákona, který by umožnil blokaci některých dezinformačních zdrojů. Resort podle ministra vnitra Víta Rakušana (STAN) spustí dlouhou odbornou a politickou diskusi na toto klíčové téma. Kdy, v jakém případě by měly být dezinformace a manipulace takto tvrdě omezeny? "Muselo by to být jasně doloženo, že se jedná nejen o nějaký názor nebo lež, ale i o strategicky nebezpečnou informaci. Což musí potvrdit orgány, které se věnují bezpečnosti České republiky," řekl Rakušan a připomněl, že se nemá jednat o cenzuru.
Debata o blokaci dezinformací začala po vypuknutí války proti Ukrajině koncem února, když český správce domén CZ.NIC na žádost vlády zablokoval osm webů, které šířily falešné zprávy o ruském útoku. V květnu správce upozornil, že weby znovu zpřístupní, pokud nedostane příkaz soudu, policie nebo jiného kompetentního orgánu. Na konci května pak k tomuto kroku přistoupil - s výjimkou jedné domény, která podle správce v registru neuvedla správné údaje.
K odblokování se v ČT vyjádřil vládní zmocněnec pro oblast médií a dezinformací Michal Klíma. Řekl, že obsah se v mezičase přesunul na zahraniční domény. A tvrdí, že účinnější než přesvědčovat skalní jádro konzumentů dezinformací je zaměřit se na skupinu asi 33 procent lidí, kteří "si nejsou jisti situací". Jako hlavní strategii přitom doporučuje podporu nezávislých profesionálních médií.
Klíma tedy naznačuje jednu z dlouhodobých, "evolučních", ale zároveň realistických cest. Další takovou představuje dosud těžce zanedbávaná mediální výuka ve školách, která v podstatě celá léta vůbec neexistovala.
Jakou budoucnost má onen "blokační" zákon, který vnitro chystá? A připravuje ho mimo jiné proto, že se nemálo demokratů a nezávislých novinářů se proti blokaci osmi webů postavilo. Žádali, aby se tak zásadní rozhodnutí smělo učinit jedině na základě zákona. Nepřesvědčil je ani argument, že vypukla válka a že šíření předem strategicky promyšlených lží může silně ovlivnit pohled na to, co se děje na Ukrajině, a na to, jakou skutečnou roli v tom hraje Putin a Rusové.
Základ blokační úvahy už jsme zmínili výše: "Muselo by být jasně doloženo, že se jedná nejen o nějaký názor nebo lež, ale i o strategicky nebezpečnou informaci". Popravdě, tady bychom vlastně mohli skončit. Jde o souběh dost možná zcela nesplnitelných, teoretických podmínek. Dokázat by se muselo nejen to, že jde o lež či lživou manipulaci, ale že je též strategicky nebezpečná, tedy - pokud to dobře chápu - ohrožuje český demokratický systém.
Vyzkoušejme si ověřování faktů na příkladu vraždění civilistů v Buči
Vyzkoušejme si to na nějakém příkladu. Web XY dejme tomu napíše, že Rusko na Ukrajině skutečně provádí denacifikaci a že v Buči civilisty vraždili nikoliv ruští vojáci, ale ukrajinští nacisté za podpory zbraní dodaných ze států NATO. - Mimochodem, nevycucal jsem si to z prstu, podobné zacílené lži se šíří kupříkladu přes maily a lidé je mezi sebou běžně sdílejí.
Válka na Ukrajině probíhá, různá média se snaží kupříkladu situaci v Buči doložit, používají fotografie, videa, časovou osu událostí, výpovědi svědků. Ale jsou to jen média, žádný nezávislý justiční orgán jejich zjištění nepotvrdí. Zmíněná dezinformace je přitom klíčová a velmi nebezpečná, protože obhajuje Putinův režim a staví na hlavu celou západní pomoc Ukrajině. - A to jsme teprve u Rakušanova bodu "jasně doloženo".
Další potíž nastává s definicí dezinformace - ta bude muset být v zákonu nepochybně stanovena. Rakušan říká, že nestačí, aby to byl jen "nějaký názor nebo lež". Máme svobodu slova, lež se může šířit, třeba i ta, že v Buči svazovali, znásilňovali a vraždili svoje vlastní lidi Ukrajinci.
Jak bude dezinformace definována? Jde o vypuštěnou, předem promyšlenou, cílenou falešnou informaci, jež má za úkol soupeře zmást, znejistit, rozhodit. Otřást společností a postavit ji jednak proti sobě a jednak proti vedení, v našem případě proti demokratické vládě. U příkladu s Buči to jasně chápeme: Rusové nemohou veřejně přiznat, co s ukrajinskými civilisty provádějí, i když je to zjevně jejich taktika. A u nás zároveň nebudeme moci dokázat, že jde o taktiku. Pak bude u soudu velmi těžké doložit, že ta dezinformace má strategický dopad. Začarovaný kruh.
Dezinformace není jen lež
Přeju vnitru a Rakušanovi úspěch, ale pokud budou jeho podmínky pro stanovení nebezpečné dezinformace mít avizovanou podobu, nebude je v případě ruské války proti Ukrajině možné relevantně, na základě důkazů doložit. - Mimochodem to je důvod, proč jsem osobně souhlasil s vypnutím oněch osmi webů. V danou chvíli to mělo smysl, začala válka, utíkali k nám Ukrajinci, bylo důležité lež aspoň na chvíli oslabit. Ale nezapomeňme na výsledek vypnutí - obsah se ze zablokovaných domén přesunul na ty zahraniční. Opatření pomohlo jen na chvíli.
Posuňme se dál. Někteří politici, třeba Miroslav Kalousek, se staví proti slovu dezinformace. Nedávno v reakci na rozhovor Václava Klase v XTC.cz tweetoval toto: "Také nemám v oblibě slovo ´dezinformace´. Používám raději obyčejné, nenafoukané a nedarebné slovo ´lež´. A trvám na tom, že lež není názor. Je opakem pravdy, ne opačným názorem." Jak jsem se pokusil vysvětlit výše, dezinformace je lež zatížená předem daným strategickým, nebezpečným cílem, účelem. Je to lež či polopravda ve své nejriskantnější podobě.
Kalousek reagoval na to, co Klaus říkal o dezinformátorech a dezinformacích: "Je to od začátku nenormální, je to prostě zrození dnešního politicky korektního, jediného správného světa, kdy jeden jediný názor je postulován jako názor jediný povolený, jediný správný a podobně. Prostě dezinformace je nesmyslné, prázdné, bezobsažné slovo. Ať ti lidé bojují s opačnými názory. Prostě dezinformace v drtivé většině případů je opačný názor. Nazývejme to opačný názor, říkejme, mám opačný názor, a nepoužívejme hloupé, darebné, nafoukané slovo dezinformace, protože tím implikujeme, že já vím, co je informace, a všechno jiné je dezinformace. Ne. Máme rozdílné názory na nejrůznější věci."
Úmyslně cituji celou tu "vysvětlující" pasáž. Protože Klaus v ní buduje hradbu, jejímž cílem je odmítnout všechno to, co se za dezinformací skrývá, celý ten zlý, všivý záměr mířící k rozkladu společnosti. Šikovně se uchyluje do prostoru svobody slova, který umožňuje i lhát, ale rozhodně neumožňuje zakazovat či třeba i jen tlumit jiné názory. Klaus pokračoval: "Já říkám, že dezinformace je opačný názor, a jestli je to opačný názor na to, jestli je Země kulatá, nebo hranatá, je prostě totéž jako dezinformace, které tady dneska slyšíme."
Klausovo falešné a prázdné "Země je hranatá"
Chápete? Příklad s hranatou Zemí je přece naprosto přesně cílený: můžu lhát i o tom, co je dokázáno. U Klause je to ještě posíleno o to, že je veřejně mimořádně známou osobností se stále nemalým dopadem na své okolí. - Jaký je pak rozdíl mezi "Země je hranatá" a "za válku na Ukrajině může NATO"? Obojí je to "jen" lež? Ne, Klaus se - podle mě vědomě - mýlí, manipuluje námi. Země je hranatá je jen blbost, každý ví, že je kulatá. O nic nejde. Kdo to řekne, je jednoduše hlupák. Kdežto výrok "za válku na Ukrajině může NATO" nemá tuto jasnou hodnotu a je vysoce nebezpečný právě tím, jak zakrývá realitu a manipuluje lidmi.
Jsem značně skeptický k zákonu o blokaci dezinformačních webů či jiných zdrojů, médií. Pokud by do rozhodování vstoupil soud, rozhodnutí by jistě přišlo s křížkem po funuse. Jestli zákon vůbec vznikne, jestli se na něm zákonodárci dohodnou, bude podle mě prakticky nepoužitelný. U soudu se ukáže, že pravda je relativní, protože je dlouhodobě relativizována, pravda vlastně neexistuje, máme už jen názory, případně, výjimečně, prostě lžeme. No a co?
Proto jsem přesvědčen, že smysl má zavést ve všech základních a středních školách kvalitní mediální výuku, učit mladé lidi rozeznávat dezinformace, naučit učitele o dezinformacích učit. Připomenu zde výzkum Univerzity Palackého v Olomouci z roku 2021 nazvaný Český učitel ve světě médií.
Tam jsme se dočetli: "Na základě výsledků ověřování pravdivosti 38 výroků (rozdělených do 3 tematických skupin, přičemž do hodnocení nezapočítáváme výroky, u kterých více než 45 % pedagogů nebylo schopno výrok z různých důvodů posoudit), které obsahovaly nepravdivé informace (hoaxy, konspirace, dezinformace, ale také pravdivé informace), lze říci, že v průměru: 61,14 % českých pedagogů je schopno správně posuzovat pravdivost výroků (v oblasti dezinformací spojených s EU dokonce 66,78 % pedagogů)."
Dále "15,59 % českých pedagogů uznává, že není schopno dané výroky relevantně posoudit (s ohledem na neznalost fakt, neznalost problematiky apod.). Toto je poměrně pozitivní zjištění - pedagogové si uvědomují své limity s ohledem na znalosti a jsou schopni na sobě pracovat. 10,41 % českých pedagogů posuzuje pravdivost předložených výroků chybně, věří nepravdivému obsahu, dezinformacím, konspiracím, hoaxům a mýtům". - Dodám, že výzkum se nezabýval schopností o dezinformacích učit, což je něco diametrálně odlišného.
Ještě dodám, Michal Klíma má jistě pravdu, když říká, že jako hlavní strategii namířenou proti dezinformacím vidí podporu nezávislých profesionálních médií. Tedy podporu nejen veřejnoprávních médií, ale i těch neveřejnoprávních, která své informace ověřují, rozlišují zpravodajství a komentáře a nemanipulují se čtenáři, posluchači a diváky. A ještě jedna věc, bylo by fajn volit si politiky, kteří se sami neuchylují k dezinformacím.
