reklama
 
 

Zátarasy u Hradu? Nebezpečná hra na boj s terorem. Vláda by ji měla Zemanovi zarazit

19. 4. 2017
Co by policie musela udělat, kdyby opravdu hrozil teroristický útok? Především zrušit fronty. Musela by Hrad uzavřít, aby tam lidé nestáli.

Pražský hrad, pro turisty nejvyhledávanější místo v hlavním městě, se změnil v jakousi komickou pevnost. Sídlí tam prezident Miloš Zeman, který již loni oznámil, že "Hrad je možným cílem teroristického útoku". Už v tom výroku se skrývá základní omyl: teroristé obvykle neútočí na budovy, objekty, ale na lidi. To zřejmě hlavě státu a jejímu okolí začíná pomalu docházet. A tak podle svých možností a schopností Zeman a jeho melody boys konají.

Loni v srpnu hradní kancelář spolu s policií zcela změnila charakter Pražského hradu. Spustila poměrně detailní kontroly všech lidí, kteří do celého areálu vstupují. Neoficiálním, avšak o to realističtějším smyslem kontrol je strašit lid: Pozor! Nejen ve Francii, Belgii, ale i u nás mohou udeřit.

Ihned se v určitých hodinách začaly u vchodů do Hradu tvořit dlouhé fronty. V nich trčí turisté všeho druhu, Japonci, Němci, Češi, Slováci, Číňané, kdekdo. Trpělivě a za každého počasí stojí a čekají, až budou zkontrolováni detektorem kovů (u mě v úterý policistka objevila v kapse 1 Kč), až jim prohlédnou ruksaky či tašky. Každý návštěvník Hradu je vnímán jako potenciální terorista, riziko. Kontroly probíhají u vchodu směrem od Prašného mostu, Na Opyši i u Arcibiskupského paláce. Bránou gigantů se dovnitř nesmí, tímto hlavním vchodem smíte toliko odejít.

Fronty se logicky staly potenciálním cílem. Zeman vyrobil bezpečnostní riziko. Když se někde kumulují stovky, tisíce lidí, mohou posloužit jako terč. Dodejme však ihned: tajné služby, policie i ministr vnitra neustále upozorňují, že podle jejich zpráv Česku teroristický útok nehrozí.

Jenomže když vyrobíte "opatření proti teroru" i tam, kde nehrozí, může to mít opačný účinek, přilákat, navnadit nějakého šílence, který třeba nemá s Islámským státem a džihádistickými akcemi vůbec nic společného.

Zátarasy proti koloběžce

Letos v dubnu se Hrad zřejmě rozhodl riziko front, riziko, které vyrobil prezident, nějak "vyřešit". Nejprve 11. dubna Miloš Zeman přijal na Hradě policejního prezidenta Tomáše Tuhého. Mluvčí Jiří Ovčáček pak sdělil, že tématem jednání byla bezpečnostní opatření přijatá po útocích v ruském Petrohradě nebo v Egyptě…

Krátce poté se u míst, kde stojí fronty a zároveň tu vede frekventovaná silnice, objevily nízké betonové zátarasy. Prý jsou součástí zvýšených bezpečnostních opatření, která provádí Policie ČR a pražský magistrát. Ovčáček: "Technické prostředky byly v okolí Pražského hradu instalovány na žádost Policie ČR, po konzultaci s Kanceláří prezidenta republiky. Slouží k ochraně obyvatel a návštěvníků hlavního města a budou zde, dokud to bude nutné."

O.K., připustíme-li nějaké minimální riziko útoku, chrání zátarasy lidi ve frontách? Jsou vyrobeny z betonu, asi půl metru vysoké. Ochrana směšná. Hradbička nevede ani zdaleka podél celé fronty… Pokud by se nějaký pomatenec rozhodl do zástupu lidí najet třeba náklaďákem či kamionem, masakru by ta ohrádka v žádném případě nezabránila. Účinná by byla tak leda proti koloběžce nebo kolu.

Navíc na Hradčanském náměstí stojí dlouhatánské fronty zcela nechráněné. Někdy se vinou nahoru směrem k Loretánské ulici, jindy se táhnou ulicí Ke Hradu až k Nerudovce.

Zátarasy by musely být obří a nesmírně masivní, aby případnému nájezdu náklaďáku zabránily. Na to třeba v ulici Mariánské hradby (podél níž vede trasa tramvaje číslo 22) vůbec není prostor. Už dnes tam turisté běžně vstupují do vozovky, kde je silný provoz, protože chodník bývá kupříkladu okolo deváté ranní zacpán čekajícími (viz přiložený tweet poslance Ivana Gabala).

V babišovsko-sobotkovském Kocourkově

Zátarasy žádné riziko neeliminují, slouží vlastně témuž účelu jako kontroly: posilují pocit nebezpečí. Jsou to výkřiky "I my!", "Nám to taky hrozí!", "Bojte se!" Hrad postupuje podle osvědčené metody: vyrobíme riziko, vystrašíme lid a pak to jakoby řešíme, i když nic neřešíme.

Hrad, kam místní dříve rádi chodili, se změnil. Budovy zůstávají, prostředí ovšem pomalu nepoznáte. Fronty, cedule, zákazy, do toho trhy, nyní velikonoční (vydělávat se musí, teror neteror, riziko neriziko), které probíhají mezi katedrálou svatého Víta a bazilikou svatého Jiří. Všude vidíte policisty. Dojem, že by se "něco mohlo stát", nemalý.

Řešení? Nestrašit lidi. Nezneužívat toho, co se odehrává v jiných zemích. Nepředstírat bezpečnostní opatření. Pokud by něco skutečně hrozilo, přestěhovat prezidenta jinam (viz text Místo opevňování Hradu odstěhujme prezidenta…). Nehrát si na válku, na boj s terorem, který u nás díky bohu nenastává.

Nešířit atmosféru strachu, jak to dělá Zeman i ministr vnitra Chovanec (ČSSD). Mimochodem, jak by se policie chovala, co by dělala, kdyby nějaké riziko opravdu hrozilo? Představme si, že by tajné služby získaly informaci o chystaném útoku v oblasti Hradu. Jak by policie musela jednat? Především zrušit fronty. Musela by Hrad uzavřít, aby tam lidé nestáli. Neexistuje jiné účinné řešení.

Turisté by se ale dál shlukovali jinde - na Karlově mostě, na Staroměstském náměstí, na Václaváku, na pěší zóně, v metru, v nákupních centrech (to jsou přece naše chrámy, ne svatovítská katedrála). Co dělá Zeman na Hradě, je absurdní, směšné a riskantní zároveň. Pokud to nevidí sám, měla by vláda najít sílu a zarazit mu to. Jenomže to bychom museli žít v jiné zemi, ne v babišovsko-sobotkovském Kocourkově.

Související

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama