Samozřejmě, že se najde spousta lidí, která tomu zatleská. Nápadu Andreje Babiše zdanit církvím finanční náhrady za nevydaný a zničený majetek, na čemž se církve dohodly před čtyřmi lety s českým státem v rámci církevních restitucí.
"Je to příjem, ten se má zdanit," říká Andrej Babiš. A není to příjem nijak malý: stát vyplatí za majetek, který už nejde vrátit, církvím postupně během třiceti let 59 miliard. A to navzdory snahám mnoha politiků či politických šíbrů, kteří se prostřednictvím kritiky církevních restitucí toužili už léta sami prosadit, protože takhle jednoduše se prosadit v Česku jde: závist, nenávist a důsledky zmatených českých dějin prostě vytváří mocné a zlé kouzlo. Je v logice těchto dějin, že na církevní restituce útočí především KSČM, protože komunistický režim je vlastně za tohle všechno zodpovědný, takže jakékoli umenšení odškodnění by bylo vlastně i umenšením rozsahu komunistické viny.
A komunisté nyní cítí, že mohou pomoci Andreji Babišovi vládnout. Proto na oplátku chtějí, aby jim pomohl zmenšit tu jejich historickou vinu, je to prostě jen takový politický obchod mezi minulostí a přítomností.
Ale v první řadě jde o princip, neboť restituce jsou nápravou historických křivd. Ty nejdou vzít zpátky; můžete je jen snížit, třeba náhradou za zničený majetek. Ale pořád to bude jen částečná náprava, protože všechny křivdy napravit nejde. Je to možná spravedlnost, možná jen pokus o ni, ale zdanit jedno ani druhé nemůžete: tolik politických vězňů už dostalo odškodnění za léta strávená v kriminále, a zdanit tenhle jejich "příjem" překvapivě nenapadlo ani komunisty.
Andrej Babiš samozřejmě může tvrdit, že zdanění církevních náhrad se bude týkat jen budoucnosti, tedy té částky, která se má teprve vyplácet. Ale i to by byl nebezpečný precedens: Ministerstvo obrany stále ještě vyplácí příslušníkům třetího odboje finanční příspěvek a vyplácet bude: ten by se nově také zdanil? Takže kdo se přihlásil později, dostane méně, jako když se hlásíte do pořadníku dotačního programu na výměnu kotle?
Zkrátka a dobře, zdanit jakoukoli formu odškodnění je logický nesmysl: byli jste okradeni a vaše drahá vlast vás chce za tu krádež odškodnit. Nebo nechce a neodškodní. Nebo odškodní částečně. Nemůže si ale od vás nechat zaplatit za to, že vás odškodní. Připomíná to legendární větu z povídky Šimka a Grossmanna: "nechci slevu zadarmo". Prostě zdanit odškodnění můžete asi stejně, jako zdanit krádež, která předcházela. Bezpochyby ale existují státy, kde by to možné bylo.
V našem případě je ale třeba připomenout, že církevní restituce jsou současně i dohodou, smlouvou mezi státem a těmi církvemi, které přijímaly státní příspěvky na svou činnost a které se za to zavázaly se jich do budoucna vzdát. Dotace ze státního rozpočtu se podle přijatého modelu budou postupně snižovat až do nuly. To vše je součástí poměrně složitých, ale vyvážených dohod o církevních restitucích a je nepravděpodobné, že druhá strana by na změny přistoupila. Biskupové už dali svým prohlášením jasně najevo, že restituce jsou pro ně uzavřená věc. A kdyby stát postupoval jednostranně, je pravděpodobné, že by zasáhly soudy, Ústavní soud by mohl nápady na zdanění smést jednoduše se stolu.
Je možné, že Andrej Babiš tohle všechno ví, že je to jen taková malá hra před komunisty, které potřebuje do své velké hry před veřejností. Ale ta (malá) hra se bohužel netýká jen komunistů, případně Okamurovy SPD: je to zvláštní hra o tom, že část spravedlnosti se dá proměnit ve zlaťáky, přičemž spravedlnost přitom jako celek neutrpí. Už z této věty je jasné, že to moc nedává smysl.
Moudrý politik se snaží ctít dohody, které uzavřel jeho předchůdce, jinak by brzy nikdo se státem žádné dohody už neuzavíral. A to bez hrozby soudního přezkumu, ten je tu jen jako pojistka, aby podobné nápady tak snadno neprošly. S církevními restitucemi se přitom počítalo už od začátku, soudy by si je možná vynutily, i kdyby je Nečasova vláda neprotlačila. Jde samozřejmě i o jisté džentlmenství, byť český volič - zdá se - spíš oceňuje toho, kdo dohody boří, než dodržuje. Což pro církevní restituce platí bezpochyby.
Je poctivé říct, že Andrej Babiš není zdaleka prvním ani jediným předním politikem, který zdanění požaduje, před ním to byl například jihočeský hejtman za ČSSD Jiří Zimola. Můžeme kritizovat tehdejšího šéfa ČSSD a bývalého premiéra Sobotku za ledacos, ale co se týká zpochybňování církevních restitucí, tak zachoval chladnou hlavu a ctil dohodu. Současnost ho v tomto možná neocení, ale budoucnost jistě ano. Protože dohoda bude jednou výhodnější pro stát - mimo jiné, až budou finanční náhrady vyplaceny, bude rozpočet šetřit každý rok částky, které by uznaným církvím podle původního systému musel tak jako tak platit. Možná by nebylo špatné vysvětlit to důkladně veřejnosti. Protože dlouhodobý výhled, perspektiva, to je něco, co českým politikům chybí absolutně.
Ale nejde jen o peníze; jednou dojednané a uzavřené věci je povětšinou nefér otevírat a obecně zpochybňovat. Ocitli bychom se v kolotoči, který se nezastaví. Protože odškodnění není jen finanční náhrada, ale i uznání viny a současně prosba o odpuštění a podání ruky. To vše dohromady. A jedno bez druhého nefunguje. Nemůžete udělat ze spravedlnosti podvod a z dohody podraz, i když tím ušetříte miliony.
