Miloš Zeman zřejmě nemluvil pravdu, když prohlásil, že se na pochodňovém průvodu ukrajinských nacionalistů provolávala "smrt Polákům, Židům a komunistům bez milosrdenství." (Celou záležitost podrobně popsal ve svém blogu publicista Milan Šmíd.) Ale nedá se asi říct, že Zeman "lhal". Na svém tvrzení si trvá - nebo ho alespoň zatím neodvolal -, má totiž zdroj: zprávu si přečetl "na internetu". Zdrojem je "server".

Je to jako přes kopírák, tahle zkušenost s Milošem Zemanem. Už léta dává k lepšímu něco, co si někde přečetl, co mu někdo pověděl nebo co našel v tajemném kufříku. Budiž. Každý se občas splete. Ale Zeman se plete soustavně. A problém je v zásadě dvojí. Zaprvé, svoje povrchní informace prezentuje jako nezvratné a ryzí (teď neřešme, kdy v tom byl omyl a kdy úmysl). Přitom poučuje druhé, že jsou neinformovaní, zakládá si na faktech, své oponenty častuje jako hlupáky a traduje se o něm, že vyniká pamětí. A za druhé, je vysokým politikem, momentálně prezidentem republiky. Jeho slovo má ze své podstaty váhu, nelze ho - například v médiích - vynechat, ignorovat proto, že s odvoláním na své zdroje "lže".

Související

Blog: Chronologie jednoho prezidentského úletu

Dokonce je to bohužel právě naopak. Právě proto je třeba se Zemanovými informacemi tohoto typu zabývat. Hodně novinářů, o tom jsem přesvědčen, by raději psalo o něčem jiném než o prezidentských fabulacích a polo-faktech, ale není vyhnutí. Polemizovat s výroky hlavy státu, respektive pokoušet se uvádět je na pravou míru, je bohužel součástí naší pracovní náplně. Poslední dva roky především.

Předloni touto dobou Miloš Zeman tvrdil, že Karla Schwarzenberga podpořil Bernd Posselt. Řekl, že si to přečetl, v jeho údajných zdrojích se ale nic takového nenašlo. Předloni touto dobou Zemanův štáb prohlásil, že na rodinném sídle Schwarzenbergovy manželky visí obrazy s nacistickými symboly. Přečetl si to "na internetu", respektive v jednom článku, který by jen trochu informovaný člověk stěží považoval za věrohodný. Zeman se za to dodatečně omluvil. Za zvláštní zmínku ale stojí, jak záležitost tehdy vysvětloval Lidovým novinám šéf volební kampaně Vratislav Mynář: "My jsme necitovali mylný zdroj. My jsme citovali zdroj, kterým se to k nám dostalo. To neznamená, jestli ten zdroj má mylné informace, nebo ne. To samozřejmě prověřujeme, abychom se nepodepisovali pod něco, co byla jenom spekulace."

My jsme citovali zdroj, kterým se to k nám dostalo. - To je zemanovský přístup v kostce.

Nic nového. Ale co se naopak změnilo, a za poslední dva roky rapidně, je míra zahuštění internetu - toho českého každopádně - různými "alternativními" zdroji a informacemi. Zřídlo pravdy, ze kterého může Miloš Zeman čerpat své další "banderovce" a "Posselty", je mnohem bohatší než dřív. To by samo o sobě nevadilo. Za předpokladu, že hlava státu bude rozlišovat a porovnávat. Že se bude po informační dálnici pohybovat zodpovědně. Že osvědčí mediální gramotnost a u ústavního činitele předpokládanou míru verbální zdrženlivosti.  

Nic z toho se u Miloše Zemana bohužel neprojevuje. Není to překvapení. Problém je v tom, že "zdroj: internet" je čím dál tím méně věrohodný. Když mluvčí Ovčáček hájí svého šéfa tím, že "patřičných informací je plný internet", je to větší neštěstí, než se zdá. S přístupem "bylo to na internetu" se veřejná diskuse propadá do bažin, není o co se opřít. Všechno je relativní, energie se vypotřebovává na rozvazování uzlů nedorozumění. Žádná zášť vůči Zemanovi v tom není, jen je ten festival omylů zbytečný a příšerně neproduktivní. Úmorný.