Horká alabamská stopa vychladla. Na základě oznámení prezidenta republiky, že mu někdo před rokem podstrčil do počítače dětskou pornografii, policie sdělila, že "nebylo zjištěno podezření z protiprávního jednání". Jinými slovy, hackerský útok se nekonal, ze zámoří ani odjinud.
Shrňme vývoj: hlava státu jen tak, jako by jí to slina na jazyk přinesla, vykládá v rádiu o útoku pornem (snad aby doložila svůj názor, že žvásty o nejrůznějších kybernetických útocích jsou tak trochu móda). Policie koná, ale zjistí, že se nic nezákonného nestalo. Mluvčí Ovčáček trvá na tom, že to byli hackeři a že média šíří fake news. Kdežto kancléř Mynář se vyjádří: "Pokud tohle policie tvrdí, berte závěry policie."
S fascinujícím vysvětlením, a nebylo to na Apríla, přišel minulý týden web Seznam.cz: Prezident prý rád na internetu hledá zmínky o sobě. A když tak jednou hledal (zdroje z Hradu zmiňují možnost, že se tak dělo v souvislosti s jeho vlastním výrokem ..nda sem, ..nda tam), omylem se dostal až na stránky s lechtivým obsahem.
V pondělí nato Ovčáček upřesňuje: "Pan prezident jako každý večer vyhledával články na téma Miloš Zeman a některé z těchto serverů, které o něm zveřejnily články, byly napadeny hackery. Přišli jsme na to a následně naši informatici informovali správce, aby závadový obsah odstranili, respektive byli upozorněni, že jejich servery obsahují závadový obsah." Takže poslední verze: hackeři útočili, ale nehackli prezidenta, ale někoho jiného.
Vypadá to jako kvalitní námět na bláznivou špionážní komedii z prostředí politických špiček banánové diktatury. Ale takhle si tu žijeme.
Jak už jsem psal dřív, Miloš Zeman (a v tomto případě musí být zmíněn i jeho mluvčí) funguje jako úspěšná velkovýroba mediálních zbytečností. Sytí veřejný prostor polopravdami, omyly, mýty, lžemi nebo jen nedorozuměními, kterými se není možné nezabývat, protože jsou buď příliš šokující, nebo příliš vážné, aby je šlo v případě nejvyššího státního představitele ignorovat. To platí i o nejnovější pornokauze. Možná je to komická vložka, možná atomová puma: ale jak to máme vědět?
Samozřejmě že bylo nutné brát věc vážně. Dětská pornografie v počítači prezidenta republiky - a také favorizovaného prezidentského kandidáta - je přece skandál prvního řádu. Americkými volbami hýbaly aféry kolem nezajištěných mailů a zahraničních hackerů. Česká verze: ne tajné dokumenty, nýbrž erotika. Ne vážná věc, nýbrž bramboračka a šťavnatá potrava pro sociální sítě: "kdoví, jak to bylo". Pro pořádek, dětské porno není k smíchu, je to ilegální ohavnost.
Záležitost je potřeba vyšetřit co nejdůkladněji, protože žádná z verzí, jak se mohla seběhnout, není povzbudivá. Buď počítač opravdu někdo napíchl (což policie popírá), nebo s ním prezident neumí dostatečně zacházet a kliká, kam nemá (z čehož může následně rezultovat předchozí varianta). Možnost, že někdo někdy v Lánech spustil ony stránky vědomě, snad připustit nelze.
Nejnadějnější by bylo vysvětlení, že ve skutečnosti o žádnou dětskou pornografii nešlo, že se prostě pan prezident (zase jednou) zmýlil, že jen chtěl dát něco k lepšímu posluchačům, a zapomeňte na to. Ale na to to bohužel zatím nevypadá.
Protože jde o Zemana, zemanovský způsob komunikace a Zemanem rozčilenou a popletenou zemi, bude se veřejné mínění jen potácet mezi dvěma póly: a) štvanice na pana prezidenta, ti kdo ho špiní, se neštítí ničeho, ale čím víc do něj kopou, tím spíš vyhraje atd., b) na Hradě se nejen šňupe, ale také po nocích surfuje na pornografii atd. Až do té doby, dokud se na všechno úspěšně nezapomene, aniž bychom obdrželi nějaké relevantní informační rozhřešení.
V rámci společenské terapie navrhuji kompromisní rozuzlení: Prezident republiky se stane tváří národní kampaně na podporu počítačové gramotnosti a zodpovědného užívání internetu. Převezme záštitu, na zakázku vláda už vypisuje výběrové řízení.
