reklama
 
 

Proč bude lépe, když Zeman z Moskvy pravdu o smrti Jana Masaryka nepřiveze

12. 9. 2017
Putin je citlivý na kritiku sovětské éry. Nepůjde o dezinformační hru, která by mohla chtít očistit případné ruské viníky a zájem o událost ukončit?

Jak zemřel Jan Masaryk, oblíbený syn prvního československého prezidenta? Ta hádanka zaujme ještě dnes mnohé Čechy stejně jako záhada smrti prezidenta Kennedyho Američany. Miloš Zeman to ví, a tak nabídl, že se při plánovaném listopadovém setkání s Vladimirem Putinem přimluví za přístup do ruských archivů, které to tajemství (velmi pravděpodobně) střeží od osudového roku 1948. Kdyby zveřejnění či zpřístupnění takového dokumentu opravdu zařídil, zajistil by si bezpochyby pozornost a jistě i uznání. Stejně jako jeho protějšek - prezident Putin. A to je také důvod, proč bychom měli být od počátku hodně opatrní.

Jde o důležitou historickou událost, a to i přesto, že smrt ministra zahraničních věcí 10. března 1948 neznamenala faktický dějinný předěl, ale jen jakýsi symbolický mezník: tehdy bylo jasné, že demokracie v Československu je mrtvá, ačkoliv v praxi už zemřela minulý měsíc a umírala od předchozího roku. Jan Masaryk nebyl politik na výši tehdejších událostí, ale kdo tehdy byl? Každopádně samotné jméno "Masaryk" přitahovalo pozornost jako magnet a tragická smrt syna zakladatele republiky získala časem až mytický rozměr. Zaměstnávala exilové i domácí politiky, vyšetřovatele, zahraniční i tuzemské novináře, spisovatele, historiky, badatele… A víra, že se konečně přijde na to, jak to doopravdy bylo, byla pevnou součástí hlavních očekávaných bonusů pražského jara 1968. Ale dopadlo to jako s ostatním: volání po odhalení pravdy přehlušil rachot tankových pásů.

I když se objevila oficiální verze sebevraždy, existovalo od počátku i silné přesvědčení, že Jan Masaryk byl zavražděn. V československém exilu to byl převládající názor - málokdo z exulantů jej nesdílel. Protože nastupující násilí v jejich vlasti bylo nepřehlédnutelné (proto také odešli, že), bylo v logice věci, že jednou z toho nekonečného počtu krutostí byla i násilná smrt Jana Masaryka. Byl nalezen mrtev na nádvoří Černínského paláce, kde bydlel ve služebním bytě. A také bylo v logice událostí tušit, kde hledat pachatele: v řadách sovětských agentů či jejich domácích podřízených (ke všemu ochotných) spolupracovníků. A proto by se podle stejné logiky patřičné důkazy mohly nacházet v Moskvě. A tady leží důvody skepse k plánovanému moskevskému výletu do československé historie s prezidentem Zemanem.

Protože pokud to tak opravdu bylo, proč by právě nyní a právě prezident Putin otevíral archivy, které toto nepěkné tajemství o sovětské minulosti doposud tak dobře ukrývaly? A pokud by to tak nebylo, proč by ono tajemství mělo být ukryto právě v moskevském archivu?

Podle znalců Ruska existovalo jen krátké období, kdy archivy byly relativně otevřenější, ale jinak je přístup k nim opravdu složitý. Putin je citlivý na kritiku sovětské éry, což už se mnohokrát ukázalo. Má to svou logiku, málokterý diktátor bude zpochybňovat diktaturu. Můžete namítnout, co je jedna přiznaná vražda navíc k těm milionům, o kterých se už píše v učebnicích? Je to jednotlivost, ale právě zájem veřejnosti by v případě potvrzení verze o sovětských strůjcích Masarykovy smrti přinesl nejspíš další sérii otázek a možná i požadavků; neměli by současní vládcové Kremlu třeba tu dávnou tragédii více vysvětlit? Začít hledat další archiválie a souvislosti? Označit pachatele? Nemělo by přijít i nějaké pokání? Vyšetřování? Protože otevření dveří do temnice ještě nic neříká o tom, co najdeme uvnitř. A protože zpřístupnění příslušných archivů by mohlo být opravdu jen počátkem, právě proto k němu asi v současnosti nedojde. Zeman a Putin by z toho nic neměli, jen problémy.

Samozřejmě, v archivu se může najít důkaz, že Masaryka zabil někdo jiný nebo že spáchal sebevraždu, jenže tady nastane opačný problém - můžeme takovému důkazu potom věřit? Nepůjde jen o další dezinformační hru, která by mohla chtít očistit případné ruské viníky a zájem o událost jednou provždy ukončit? Ostatně zajímavé je, že Miloš Zeman, který má na dění v Rusku benevolentní náhled a s některými lidmi na vrcholu mocenské pyramidy dobré vztahy, už dopředu naznačil, kde si myslí, že pravda asi leží: "Pan prezident je přesvědčen, že se jednalo o sebevraždu," uvedl jeho mluvčí a vysvětlil, že Zeman vychází z Masarykova životního příběhu. Že Masaryk po 25. únoru 1948 procházel těžkými životními zkouškami.  Což je samozřejmě pravda, ale podstatné je, že oficiální policejní stanovisko shrnující výsledek mnohaletého vyšetřování říká přesný opak: totiž, že Jan Masaryk byl zavražděn, ale pachatel zůstal neznámý. Důkazů je víc: především znalecké posudky z oboru forenzní biomechaniky či lékařství. Vyšetřovatelé Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu pracovali s několika verzemi, do podrobností nemá smysl jít…

Definitivní odpověď na hádanku Masarykovy smrti hledali čeští badatelé v Moskvě opakovaně a marně. Nepomohla oficiální žádost české policie o právní pomoc ani intervence vrcholných politiků jako premiéra Jiřího Paroubka a ministra zahraničí Cyrila Svobody. Nyní tedy nabízí prezident, že se na přístup k archiváliím zeptá. Možná za současné situace bude lepší, když dopadne stejně jako jeho předchůdci, protože jiný výsledek by nejspíš přinesl víc otázek než odpovědí.

autor: Luděk Navara

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama