Český prezident Miloš Zeman - potažmo jeho mluvčí Jiří Ovčáček - v pondělí ani na opakované dotazy několika médií neodsoudil vraždu slovenského investigativního novináře Jána Kuciaka a jeho přítelkyně Martiny Kušnírové. (Nakonec to v úterý udělal, ale po více než 24 hodinách od doby, kdy informace o tragédii začaly plnit on-line média a sociální sítě. Tento komentář byl publikován ještě před tím, než Hrad změnil svůj postoj.)

Na otázku serveru iDnes.cz Ovčáček v pondělí odpověděl: "Dobrý den, žádné vyjádření. Nebudeme se připojovat k nízkým pokusům o zneužívání tragédie k politickému boji."

Pokud jsme se při Zemanových hloupých vtipech o střílení a likvidování novinářů za svého prezidenta "jen" styděli, teď je nutné pojmenovat věci jasně: Zeman boří civilizační úzus, na kterém panuje shoda ve všech demokratických společnostech - vraždu politik musí odsoudit. Platí to dokonce i tam, kde si na demokracii jen hrají. I Vladimir Putin formálně odsoudil všechny vraždy svých odpůrců z řad novinářů i politiků.

Je nepochopitelné, v jakém smyslu by mohlo být krátké vyjádření typu "Pan prezident je otřesen vraždou, k níž došlo na Slovensku, vyslovuje soustrast pozůstalým a doufá, že příslušné úřady tragédii co nejrychleji vyšetří" chápáno jako zneužití tragédie. Pokud to ale Hrad takto skutečně vnímá, pak by měl vysvětlit, proč stejným způsobem "zneužil" řadu vražd v minulosti. Stačí chvíli procházet Twitter Jiřího Ovčáčka.

Třeba vražda 130 lidí na několika místech Paříže při teroristických útocích v listopadu 2015:

Vnímá snad někdo toto vyjádření jako zneužití tragédie? Jistěže ne. Je to normální reakce hlavy státu. Stejně reagoval Hrad na řadu dalších vražd - třeba na ty, které spáchala skupina teroristů v Barceloně a okolí loni v srpnu:

Dalo by se pokračovat - Nice, Petrohrad, dvakrát Londýn, Istanbul… Ke všem těmto útokům se Hrad vyjádřil v podobném duchu. Nikoho - ani Jiřího Ovčáčka - přitom nenapadlo, že by se mělo jednat o nějaké zneužití tragédie. Toto odůvodnění neobstojí. Pokud Zeman odmítá odsoudit vraždu na Slovensku, musíme pro jeho mlčení hledat jiný důvod. A ten je bohužel až příliš zřejmý - obětí byl novinář.

Český prezident se zřejmě obával reakcí v tom smyslu, že odsouzení vraždy někým, kdo likvidování novinářů pokládá za vhodné téma pro vtipkování, nezní úplně věrohodně. Což o to, podobné reakce by jistě zazněly a nebylo by možné se jim divit. Ale to je Zemanův problém, nikoho jiného. K hloupým bonmotům ho nikdo nenutí. Ideální by samozřejmě bylo, kdyby zločin odsoudil a při té příležitosti přiznal, že jeho vtipy byly nemístné, omluvil se za ně a slíbil, že s nimi přestane. Ale zpět do reality.

Nehoráznost Zemanova a Ovčáčkova jednání je o to větší, že jsou to právě oni, kdo vůbec neváhá lidské tragédie "zneužít k politickému boji", pokud se jim to zrovna hodí. Tak třeba v červenci 2016, den po útoku ve vlaku v bavorském Würzburgu, kde sedmnáctiletý azylant mačetou zranil čtyři cestující, napsal Jiří Ovčáček na svůj Twitter:

Tady už mluvčí Hradu bez okolků zneužívá tragické útoky k přihřátí politické polívčičky svého chlebodárce. Nejedná se přitom o ojedinělý exces. Další, ještě markantnější, následuje o pár dnů později, tři dny po střelbě, která si v Mnichově vyžádala devět mrtvých, a den po nezdařeném útoku na hudebním festivalu v bavorském Ansbachu:

Pokud byl předchozí případ "jen" snahou protlačit ve vyhrocené atmosféře plné obav vlastní politickou agendu, tady už se jedná přesně o to, co Ovčáček dnes tak vehementně odmítá - zneužití tragické události v Bavorsku k jasnému politickému útoku. V tomto případě na tehdejšího premiéra Bohuslava Sobotku.

V mnoha případech se hradní mluvčí pokouší hrát zpravodajskou úlohu - ve svých příspěvcích ovšem vytrhává z kontextu části zpravodajství o teroristických útocích, které se Hradu zrovna hodí:

Nebo po útoku na berlínském vánočním trhu v prosinci 2016:

Mimochodem, pachatel berlínského útoku Anis Amri pocházel z Tuniska a v Evropě žil od roku 2011, ale kdopak by se takovými detaily na Hradě zabýval, když se naskýtá příležitost zvýšit paniku z nově příchozích uprchlíků, že?

Zneužívání tragédií k politickým účelům a útokům patří do klasického arzenálu všech extremistů a populistů, Jiřího Ovčáčka a Miloše Zemana nevyjímaje. Odsouzení vraždy slovenského reportéra a vyslovení soustrasti pozůstalým by ale ničím takovým nebylo. Ze strany kohokoliv je to obyčejná lidská slušnost, ze strany hlavy nejbližší spřátelené země pak nepsaná povinnost. Je smutné, že Miloš Zeman kvůli své nenávisti vůči novinářům rezignoval na obojí.