Stojí za to vidět na vlastní oči, jak probíhá prezidentská kampaň Miloše Zemana. Ve středu 5. dubna prezident kandidát navštívil středočeské Úholičky; akci uspořádala hejtmanka Středočeského kraje Jaroslava Pokorná Jermanová a starostka obce Terezie Kořínková.
Tato událost se trochu lišila od většiny jeho "spanilých jízd", neboť v Úholičkách bydlí feminista, za komunistů undergroundový disident, Miroslav Vodrážka. Ten s dalšími lidmi přichystal hlavě státu občanské přivítání. Vyrobili transparenty i cedule s nápisy Stop hulvátství, Stop mstivosti, Stop sexismu, Stop žvástům, Stop malosti atd.
Občan Vodrážka přichystal i manifest nazvaný "Stop ovarismu a poblitice", kde vysvětlil základní použité pojmy.
"Co je ovarismus? Je to politický proud, který klade důraz na takovou emoční inteligenci, která byla uvařena jako ovar v racionalitě toxických emocí, jako je nepřátelství, cynismus, xenofobie, vztek, deprese, sexismus, úzkost, zbabělost a poklonkování autoritativním režimům."
Dále: "Jaké jsou cíle politického ovarismu? a) Aktivní politická emocionální toxikace společnosti a politiky, b) Psychopatizace politického diskursu, jehož určujícím principem ovarismus činí lhaní, cynickou manipulaci, sexismus či vulgarity, c) Znemožnění tvořivého veřejného dialogu, který je základem demokracie."
"Co je poblitika? K jejím osvědčeným postupům na rozdíl od politiky nepatří přesvědčování a vyjednávání s druhými, ale difamace každého, kdo má jiný názor… Poblitik není schopen uvědomit si a vnímat skutečné pocity druhých, které svým politickým jednáním sám vyvolává, například pocit hnusu nebo strachu. Charakteristickým rysem poblitiky je politický narcismus…"
Vodrážka připomněl, že Zeman ohlásil kandidaturu, ve které se "na jedné straně deklarativně odmítá vést veřejná prezidentská kampaň včetně účasti v mediálních diskusích, na druhé straně se realizuje volební autoreferenční setkání s občany, jako právě v obci Úholičky".
Takové prohlášení tedy předcházelo kampaňové vizitě obce Úholičky. Přesto tým Miloše Zemana nezměnil průběh akce, měla stejně papalášský tón jako ty předchozí.
Máme pokyn…
Pro návštěvníka to začalo příjezdem: na křižovatce před Úholičkami stáli policisté a blokovali dopravu. Na dotaz, proč to dělají, jsem se dozvěděl: "Máme pokyn…" Rychle se vytvořila dlouhá fronta čekajících aut, lidé se vraceli z práce. Po deseti minutách, aniž by Zemanova kolona projela, byl průjezd náhle povolen.
Centrum Úholiček se hemžilo tajnými i uniformovaným policisty a strážníky. Chovali se slušně i k odpůrcům prezidenta. Příchozí viděl, že plno lidí zajišťuje akci předem (na nádvoří úřadu bylo vystaveno pódium a páskou vymezen koridor, kam občan nesmí, neboť tudy bude kráčet hlava státu).
Po nějaké době přijelo pět blikajících policejních motocyklů, další policejní vozy a černá kolona. Divák vnímal: veleakce, jíž se účastní desítky policistů v uniformě i civilu a úředníků. Na pódiu dlouho předem milý moderátor.
Aranžmá: protestující držet mimo, dokud příznivci neobsadí připravené židle. Lidem s nápisy STOP poblitice a dalšími bylo nejprve řečeno, že cedule mají přidělané na latích, což by mohlo představovat bezpečnostní riziko. Teprve po obsazení míst pod tribunou byli demonstranti vpuštěni na dvůr. Stáli tedy vzadu.
Chovali se tiše; kdosi je upozornil, že kdyby pískali, mohli by být vyvedeni. Naopak Zemanovi příznivci (většinou starší ženy, méně mužů) byli útoční. Na demonstrující pokřikovali "že se nestydíte", "ostuda", "hanba", o feministovi Vodrážkovi říkali "ten blbec", stejně jako o místním zastupiteli, který kladl hlavě státu nepříjemné otázky.
Objevil se i jakýsi provokatér, který na demonstrující dotíral otázkami typu: "Tak vy tady chcete ty uprchlíky, jo?", "To jste vy, vítači, co?" a podobně, ač při akci o migraci nešlo.
Třetina lidí, asi stovka, protestovala, dvě třetiny, tedy asi dvě stovky, Zemanovi občas tleskaly.
Symbol nezměny
Pozorovatel si tam uvědomil: prezident neříká nic nového, opakuje stejná klišé a bonmoty. Nerozpakoval se do detailu a s gustem zopakovat své věty o "přeříznutí" aktivistek, které pronesl nedávno ve sněmovně při projednávání nových pravidel pro národní parky. Za to sklidil potlesk příznivců. Pozorovatel se cítil trapně.
Nemá smysl přibližovat, co Zeman říkal. Platí jedno: symbolizuje nezměnu. Nic neměnit. Chce na Hradě zůstat, to je všechno. Nemá program. Dál bude nahrávat Putinovi, kořit se před Čínou, útočit po kremelsku na EU, šířit strach a dělat ze sebe ochránce lidu. S touto nezměnou může jít těžko do debat s dalšími kandidáty.
Nebýt odpůrců, setkání v Úholičkách by byla neobyčejná nuda. Moderátor vyvolává, dole běhá paní s mikrofonem (když se hlásil Vodrážka, tázala se nejistě směrem vzhůru: "Mám..?"), po otázkách následuje nudné poučování. Padají klišé, jako že "každý má právo vyjádřit svůj názor".
Zeman však viditelně ubral plyn. Na Hradě si zřejmě vyhodnotili, že útoky prezidentova mluvčího (v Úholičkách byl samo sebou přítomen, stejně jako kancléř Mynář) na Jiřího Drahoše nezabraly, spíše škodily. (Opatrnost dlouho nevydrží, Zeman se, jak známo, nedokáže udržet.)
Fádní odpovědi jsou určeny výhradně stoupencům, zemanovcům. Ti se na nic vlastně ani netážou. Odpůrce Miloš Zeman jako by nevnímá. Ví, že je nepřesvědčí. Celé to divadlo má jediný smysl, je tam fyzicky přítomen. Zjeví se, snese se z nebes do malé obce jako Čingischán. To je vše, jeho voličům to naprosto dostačuje. Nejde o argumenty, program, nedej bůh vize.
Zvědavec odchází zklamán. Stále znovu překvapivé je to masivní papalášství. Zjevný fakt, že akce musí stát hromadu peněz, které jdou z našich kapes, ale nic z ní není. Nemá žádný jiný smysl než přítomnost Čingischána.
Smysl naopak má občanský odpor, nastavení zrcadla, do kterého se ovšem Zeman nekouká, je nastaveno pro ostatní. Jeho voliči však nechtějí nic slyšet, jen si sednou a pasivně hltají hlavu státu, kterou jim nikdo nesmí brát. Kolik pasivních příští rok půjde volit?
