Ve středu Miloš Zeman jmenoval svou vládu. Říká jí vláda odborníků (nikoli úředníků). Chce tím naznačit, že minulí ministři odborníci nebyli. Ale to je jen takové lechtání, škorpení. Podstatné je, že vláda má dva základní úkoly, dvojí smysl. Řídí stát uvnitř, ale také řídí jeho zahraniční politiku. V tom má velkou, zásadní roli prezident, který českou zahraniční politiku reprezentuje. Za normálních okolností ji reprezentuje.
U vlády Jiřího Rusnoka se role obrátily. Prezident nebude nástrojem této vlády a jejího zahraničního programu, jejím nejvyšším vyslancem v jiných zemích. Je to přesně naopak: vláda se od začátku stala nástrojem Miloše Zemana a jeho domácího i zahraničního programu. Proto to od jmenování Rusnoka premiérem není Rusnokova vláda, ale zcela jednoznačně Zemanova vláda.
Nic takového jsme v České republice ještě nezažili. Je to zásadní změna, která se odehrála bez přepsání ústavy, bez přechodu z parlamentního na prezidentský systém. Ústava s takovým „přešupačením" prostě nepočítala, ústavodárce to zřejmě vůbec nenapadlo.
Skok o 40 let dozadu
Máme tedy prezidentskou vládu bez podpory sněmovny, ale s naprostou podporou Zemana, který se opírá o svoji podporu z přímé volby, to jest o 2 717 405 hlasů svých voličů. Bude to tak dělat minimálně pět let (dokud mu zanícený palec, virózy a zdraví obecně dovolí).
Není tedy příliš důležité, jaký program napíše nová vláda, ale jaký (skrytý) program má Miloš Zeman. Klíčové postavy? Premiér Jiří Rusnok, ministr průmyslu Jiří Cienciala, ministr financí Jan Fischer, ministr zahraničí Jan Kohout a ministr obrany Vlastimil Picek. Klíčové pro směřování státu.
Jiří Cienciala představuje těžký průmysl. Pro stát, jako jsme my, minulost. Jeden čerstvý výrok: „Musíme opustit nesmyslně spasitelskou a mesiášskou roli Evropy, která se sice podílí na světovém znečištění ovzduší pouhými dvanácti procenty, ale nesmyslnými restrikcemi ničí vlastní výrobce, zatímco státy, které mají na znečištění mnohem větší podíl, žádná taková opatření nedělají. Naše firmy pak podnikům z těchto zemí nemají šanci konkurovat, protože nesou nesrovnatelně větší náklady. Dál to takto nejde." Podivuhodné! Cienciala je po desítky let spojen s Třineckými železárnami. Ty kupříkladu v roce 2003 získaly 2,2 miliardy korun z evropských fondů. Tehdy byla spasitelská role EU dobrá. Cienciala je skok do minulosti, o čtyřicet let dozadu.
V MGIMO jen na čtyři týdny
Jan Fischer, finance. Udělá, co bude chtít Zeman. Je perfektně vybrán, je to člověk, který dokázal, že je vždy připraven změnit svůj postoj. Otočit se hlavou dolů a zase zpátky. Viz jeho podpora Zemana v druhém kole prezidentské volby. To byl čirý kalkul, nic jiného.
Jan Kohout, zahraničí. Zkušený diplomat. Od roku 1985 do roku 1990 byl výzkumným pracovníkem v Ústavu mezinárodních vztahů v Praze. Absolvoval čtyřtýdenní stáž na Moskevském státním institutu mezinárodních vztahů (MGIMO), elitní škole pro adepty diplomacie z tehdejšího sovětského bloku.
Od začátku je jasné, že na ministerstvu zahraničí musí zničit stopy Karla Schwarzenberga. Diplomaté ho popisují jako málo výrazného, pochybují, že je dost silná osobnost, aby řídil českou zahraniční politiku. Ale to je zřejmě žádané a typické. Řídit ji bude Zeman.
Vlastimil Picek, obrana. Jediný, který přeběhl z Nečasovy do Rusnokovy vlády. Generál, který je znám svojí tvárností. Blízký Václavu Klausovi. Neschopný vzdorovat nátlaku, což dokázal v době, kdy byl náčelníkem generálního štábu armády. Nechtěl, aby obrana nakoupila letadla CASA, věděl, že je nepotřebuje, ale nakonec poslušně kývl.
Samozřejmě, hlavní postavou je premiér Jiří Rusnok. Ani ten však neproslul jako silná osobnost. Působí vedle Zemana vysloveně jako jeho nástroj. A dokázal to tím, že do vlády vzal všechny, které tam chtěl prezident. Plus tím, že přijal místo premiéra proti sněmovně.
Na Západ a zase zpátky
Zpět ke směřování země a vlády. Vraťme se o víc než dvacet let zpátky. Po revoluci tu byl Václav Havel a všeobecná, většinová touha otočit zemi z orientace na Východ ke směřování na Západ. Tehdy to bylo naprosto jasné. Proto odchod okupačních ruských vojsk (že jsme byli Rusy okupováni, to se tady dávno zapomnělo), proto vstup do NATO, proto vstup do EU a dalších institucí. Stali jsme se zemí mířící na Západ, dokonce zakotvenou na Západě.
Pak přišel na Hrad Václav Klaus, jeho směřování bylo jiné, kritizoval Západ, USA a nejvíc Evropskou unii. Z Bruselu vyrobil nepřítele. Přesně jako za komunistů, to byla taky západní Evropa centrum všeho zla a ohrožení.
Letos nastoupil Miloš Zeman a vytvořil si vlastní vládu proti vůli sněmovny, proti vůli klíčových parlamentních stran s výjimkou jedné. Jaký zvolil prezident směr? Kam chce, abychom se otočili, šli?
Zjevně jde o dokončení zpětného chodu, který ještě ne tolik nápadně začal Václav Klaus, o obrat ze Západu na Východ. Tak to vypadá. Zeman nás táhne zpátky k Moskvě. Je a byl obklopen lidmi, kteří jsou s Rusy jedna ruka. Spojeni jsou obvykle se SPOZ (Martin Nejedlý pracující pro Lukoil, Miroslav Šlouf, za bolševika nomenklaturní kádr). Patří sem bývalý velitel tankové divize Zdeněk Zbytek i další.
Zeman jako riziko
Traduje se jedna historka - proč mimo jiné nebyl Miloš Zeman před deseti lety zákonodárci zvolen prezidentem. Údajně byl tehdejší šéf ČSSD (Vladimír Špidla) upozorněn Američany, že Zeman je vnímán jako bezpečnostní riziko. Jaké? Potáhne Českou republiku zpátky k Moskvě.
Přímá volba a Zemanovy zjevně nemalé schopnosti mu umožnily mít svou vládu. Sestavit ji proti vůli ČSSD, ODS, TOP 09. Proč proti jejich vůli? Mezitím, co Zeman dlel na Vysočině, česká politika se změnila. Klaus Neklaus, orientována je na Západ, na EU, NATO, jsme dnes zcela jednoznačně euroatlantická země. Takto nás chápe nejen pravice, ale i ČSSD. Jediná na Rusko orientovaná partaj jsou komunisté.
Jedním z motivů Zemanovy vlády a jeho vzepření se sněmovně je rychlé odstranění TOP 09 z vedení země. Karel Schwarzenberg jako šéfdiplomat je jednoznačně, celoživotně zaměřen západně, v něm pro Moskvu není místo a dává to hlučně najevo. Východního zločinu se dopustil i Miroslav Kalousek, když zpochybnil smysl rozšíření Temelína. Nebyla náhoda, že si Zeman vybral Schwarzenberga jako hlavního protivníka ve vládě. Bylo to logické.
Ještě něco se však změnilo. Nejen my doma, ale i situace vnější. Spojené státy poněkud vyklidily Evropu. Jak říkají někteří diplomaté, „Obama se na nás vykašlal". (My jsme zas dost kašlali na Američany s radarem.)
Ale faktem je, že Zeman může ve svém obracení Česka k Moskvě počítat jen s komunisty. V zatažení Česka zpět do východního směřování jde proti zdrcující většině sněmovny i Senátu. (Zatím.) Proto by se mu to nemělo povést. Moskva dnes svobodně, demokraticky uvažujícímu a žijícímu občanovi nenabízí vůbec nic dobrého.
