V pátek noci zemřel bývalý americký prezident George H. W. Bush. Před rokem 1989, kdy se na jedno volební období stal prezidentem, sloužil jako viceprezident Ronalda Reagana nebo jako šéf CIA. Ve většině nekrologů se dočtete o civilním veřejném činiteli s grandiózními úspěchy na poli zahraniční politiky, ale s nepříliš šťastným působením v samotných Spojených státech. Jeho odkaz je v době Donalda Trumpa ale trochu komplikovanější.
Zdá se, že velká část České republiky vzpomíná na staršího Bushe především jako na prezidenta, který přijel do Československa na první výročí 17. listopadu 1989. I v americkém tisku se dočtete, že v okamžiku pádu Železné opony nemohl být v Bílém domě nikdo lepší než "kliďas" HW - obzvláště v porovnání s horkokrevným Ronaldem Reaganem. Bushovi staršímu dnes všichni děkují za to, že pod jiným americkým prezidentem mohl rozpad Sovětského svazu probíhat daleko méně mírumilovně.
George Bush lepší a George Bush horší
Za zdrženlivost byl Bush chválen i v kontextu konfliktu, se kterým si ho asi většina lidí spojí také: s válkou v Perském zálivu. Jako ještě úhledná a spravedlivá ale působí hlavně v kontextu válek, do kterých se pustil Bushův syn: přes tragédii druhé irácké války a zdlouhavé neštěstí v Afghánistánu. Americká armáda ale byla kritizována i za válku v Zálivu, a nejen za kontroverzní bombardování v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN ustupujících iráckých jednotek na takzvané dálnici smrti. Během konfliktu v Zálivu Spojené státy také používaly munici z ochuzeného uranu, která pravděpodobně způsobila alarmující navýšení dětské leukemie a genetického znetvoření u iráckých dětí narozených v dekádě po konfliktu.
Na domácí scéně si většina Američanů si u Bushe staršího vzpomene na porušený slib nezvyšovat daně. "No new taxes!" znělo jedno jeho z hlavních hesel během kampaně 1988. Mohutný deficit, který zdědil po Ronaldu Reaganovi, a hospodářská recese ho ale donutily ustoupit demokraty ovládanému Kongresu a daně zvedl. Porušený slib byl jedním z důvodů, proč Bush ve volbách 1992 prohrál s Billem Clintonem a musel Bílý dům opustit.
Umírněný gentleman z jiné doby?
Jako obraz z naprosto jiné éry působí legendární dopis, který republikán Bush nechal v Oválné pracovně demokratu Clintonovi. "Drahý Bille, když jsem teď vešel do této pracovny, zachvátil mě stejný pocit údivu a respektu, jako když jsem sem vstoupil poprvé. Jsem si jistý, že ho také ucítíš. Přeju ti tu mnoho štěstí," začínal dopis pro Clintona. Mnoho Američanů si po Bushově smrti tímto dopisem připomínalo dobu, kdy nežili v tak politicky rozhádané zemi s tak kontroverzním prezidentem.
Opět v kontextu dnešní polarizované politické debaty je Bush chválen jako poslední velký "umírněný republikán", kterým bezpochyby byl. Ostatně jeho vazby na umírněné rockefellerovské křídlo republikánů byly hlavním důvodem, proč ho konzervativní Ronald Reagan nikdy neměl příliš v lásce, ale z taktických důvodů mu nabídl viceprezidenství. I tento umírněný republikán se ale k prezidentství dostal mimo jiné díky neslavně proslulému fakticky zavádějícímu politickému spotu s velmi rasistickými podtóny. Následně vyostřil "válku proti drogám" a přispěl tak k alarmujícímu množství Američanů, kteří jsou dnes za mřížemi.
Škraloup Írán - Contras
Pro éru Donalda Trumpa je ale relevantnější jiný moment z konce Bushova prezidentství. Souvisí s asi nejzapomenutější epizodou Bushova (vice)prezidentování, kterou je kauza Íran - Contras. Velmi zjednodušeně šlo v celé kauze o ilegální prodej zbraní embargovanému Íránu, který pomohl opět ilegálně financovat dodávky zbraní povstalcům v Nikaragui. Toho všeho se Reaganova administrativa měla dopustit za zády Kongresu, pod jehož kompetenci by schválení podobných avantýr mělo spadat.
Skandál sílil přes celé Reaganovo druhé volební období a nevyhasl ani během prezidentování George Bushe staršího. Ten pak měsíc před odchodem z úřadu udělil milost šesti klíčovým obžalovaným. Zahalil tak do temnoty skandál, který byl v mnohém horší než bájná Watergate. Jeho rozsah tak není příliš jasný dodnes. V době, kdy je na pořadu dne Trumpova snaha zbavit se vyšetřování Roberta Muellera a hromadit moc v úřadu prezidenta na úkor Kongresu, by přitom bylo dobré si příběh Írán - Contras připomínat.
George H. W. Bush měl nepochybně těžkou úlohu v tom, že se musel vyrovnat s obřím odkazem Ronalda Reagana. Při pohledu do minulosti ze srovnání se svým předchůdcem i nástupcem v Bílém domě alespoň zdánlivě trochu těží. Byl šedá myš vměstnaná mezi dva (nebezpečně) charismatické prezidenty, byl u moci v době velkých historických změn a ve vzpomínkách Čechů zvonil na Václavském náměstí na repliku amerického Zvonu svobody. Nic z toho z něj samo o sobě nedělá skvělého prezidenta, jen vděčný objekt nostalgie.
