Letní událost: francouzský ministr vnitra Gérald Darmanin hájil právo žen opalovat se nahoře bez. Četníci na pláži ve městě Sainte-Marie-la-Mer požádali tři dámy, ať si oblečou horní díl plavek, neboť si na ně stěžují jacísi úzkoprsí rekreanti.
Opalování bez vrchního dílu plavek je ve Francii legální, i když ho místní úřady mohou omezit. Na oné pláži omezeno nebylo. Příhoda vyvolala bouřlivou reakci na sociálních sítích. Ministr Darmanin na Twitteru napsal, že zásah policie byl "bezdůvodný" a že "svoboda je drahocenným statkem". Policie se poté omluvila za "neobratný přístup".
Situace vypadala následovně: tři ženy se opalovaly polonahé na pláži a nějaké rodině jejich odhalená ňadra vadila, zřejmě ji dokonce pohoršovala. Stará představa o slušnosti a cudnosti se střetla s (nepříliš) novým pojetím svobody: své tělo si mohu vystavovat (takřka), jak chci, a nikdo mi do toho nemá co mluvit.
Nejde jen o pláže. Už v roce 2007 vyhrála Jill Coccarová ve Spojených státech soud a dostala odškodné v přepočtu 600 tisíc korun poté, co byla zatčena za to, že šla po ulici v New Yorku nahoře bez. Policie ji pak dvanáct hodin držela ve vyšetřovací cele. Nakonec ji propustili bez pokuty. U soudu svědčila, že ji policejní důstojník vytáhl z auta za vlasy a poté byla nucena podstoupit psychiatrické vyšetření. Bránila se dnes již běžným argumentem: "Ženy by měly mít stejná práva jako muži, a tudíž není důvod, proč by si nemohly na veřejnosti odložit svršek." Jak už řečeno, vyhrála.
V roce 2009 po delším pozorování policisté v Polsku vyzvali dvě ženy bez plavek, ať se oblečou. Odmítly. Policisté jim uložili pořádkovou pokutu. Jedna z žen se odvolala k soudu. První instance strážce zákona podpořila. Odvolací soud však rozhodl zcela opačně: "Bereme v úvahu, že na chování žen nikdo z okolí nereagoval pohoršením. Jejich počínání proto nepovažujeme za přestupek ani za nic mimořádného," rozhodla soudkyně Wladyslawa Motaková polský případ koupání a opalování bez plavek.
V roce 2015 vznikl v New Yorku čtenářský kroužek The Outdoor Co-Ed Topless Pulp Fiction Appreciation Society. Ženy si kupříkladu v Centrálním parku, ale i na jiných místech četly s odhalenými prsy. Účinně využívaly newyorského práva, jež ženám přisuzuje stejné právo chodit polonahé, jakému se těší muži.
U nás v Česku není opalování bez horního dílu plavek příliš časté, ale leckde se s ním setkáte a nezdá se, že by to někoho pohoršovalo. Obecně však v Evropě platí, že najdete stále méně "topless" žen na plážích a u jezer či rybníků. Ukázal to loňský velký průzkum francouzského institutu Ifop. Podle něj se v roce 2016 nahoře bez opalovalo 33 procent žen starších osmnácti let z pěti zkoumaných zemí Evropské unie, loni už to bylo jen 27 procent.
Proč ubývá polonahoty a nahoty
Ifop se v průzkumu dotazoval pěti tisíc žen z Francie, Británie, Německa, Itálie a Španělska. Ve Španělsku si na pláži horní díl plavek někdy sundala skoro polovina žen (48 procent), v Německu více než třetina (34 procent), ale v Británii jen 19 procent a v Itálii dokonce pouze 15 procent. Francouzek bylo nahoře bez na plážích 22 procent. V roce 1984 však celých 43 procent od 18 do 49 let.
Proč polonahých žen v Evropě ubývá? Podle Ifopu existuje více důvodů. Obava ze sexuálního obtěžování, nízké sebevědomí, často i výsměch ženám, které nemají zrovna výstavní tvary, ale také zvýšené obavy o zdraví. Nižší oblibě se těší taky nudismus. Je otázka, co je tedy dnes konzervativní, jestli nahoře bez, nebo nahoře s. Jestli dnes není "pokrok" znovu se zahalovat.
Na francouzském případu ze Sainte-Marie-la-Mer je významné, že se žen zastal ministr vnitra a že argumentoval svobodou coby drahocenným statkem. Nabízí se potom otázka, proč není za svobodu považováno chodit úplně nahý (k tomu jsou zřizovány speciální, většinou oddělené, nudistické pláže).
Jednou z odpovědí je samozřejmě tradice, jež vychází z původních náboženských představ. Nahota byla brána jako svého druhu speciální projev či nástroj intimity; dcera třeba nesměla vidět svého otce nahého (mělo ji to mimo jiné chránit před případným zneužitím). Dnes ovšem náboženské důvody zcela jistě nepřevažují. Jakmile se argumentuje svobodou (nikoli pouhou rovností mezi muži a ženami), není podle mého názoru rozdíl mezi nahým a polonahým tělem. Pokud je vedro, jsem u moře či jezera, bylo by přirozeně svobodné se svléknout úplně a vykoupat. Jenomže pohlavní orgány si - přes všechny sexuální revoluce - udržely jistou výlučnost.
Tradice hraje velkou roli, tradice mužů - lovců, mužů - dobyvatelů. Mnozí zřejmě automaticky, pudově a zdrcující většinou mylně vnímají nahotu (i polonahotu) ženy jako výzvu "ulov si mě". Proto se zřejmě odhalování ňader u žen (tedy ona pouhá rovnost s muži) stává méně populární, ženy se obávají sexuálního obtěžování. Není to tedy jejich problém, ale mnohem spíš mužská záležitost. Podobné to zřejmě bude s výsměchem, těžko se vysmívá mladá žena staré, že už není žádná modelka.
Rozumné důvody, proč by se měli zahalovat ženy a muži, kteří chtějí chodit třeba u řeky či moře nazí, v podstatě mizí. Nahota je spojována s intimitou, sexem a vztahem, ale i to vypadá dost problematicky. Intimita by měla souviset s niterným sdílením, nikoli s tím, jestli jsem oblečený/oblečená, nebo nahý/nahá. A pokud chceme mluvit o svobodě, mělo by záležet na mně, jak se na pláži obléknu či svléknu.
Co argument, že někoho pohoršuje nahé lidské tělo? Není nic lehčího než odvrátit zrak a zaměřit svou pozornost někam jinam. Plus: nahý člověk je stále člověk.
