V bytě 46letého Timura Mindiče našli policisté nejen zlatý záchod, ale i zlatý bidet a igelitky plné dvouseteurových bankovek.
Mindič měl být hlavou korupčního systému, v němž mu z každé zakázky státní energetické společnosti Enerhoatom plynulo do kapsy 10 až 15 procent hodnoty.
Na poslední chvíli se mu podařilo uprchnout za hranice Ukrajiny - pravděpodobně do Izraele, kde má také občanství. A fakt, že je Mindič židovského původu, v určitých částech ukrajinské společnosti rezonuje.
Je to nešťastné z tolika důvodů… Rozsáhlá korupce týkající se energetiky - a to zrovna v době, kdy se kvůli ruským náletům noří velké části Ukrajiny do tmy a zimy. Korupční systém se přitom týká až 100 milionů dolarů - v zemi, kde se lidé sbírají po drobných na vybavení pro vojáky. A Mindič mezitím provozoval opulentní životní styl v době, kdy vojáci mrznou v blátě na frontě. A ještě ten zlatý záchod!
Ve stopách Janukovyče
Abychom pochopili, jak důležitá je symbolika zlaté toalety, musíme se vrátit do roku 2011. Tehdy francouzská agentura AFP informovala, že tehdejší proruský prezident Viktor Janukovyč má ve své luxusní rezidenci v Mežyhirji na okraji Kyjeva zlatý záchod s drahokamy v ceně 350 tisíc eur. WC se tak stalo symbolem Janukovyčovy notorické zkorumpovanosti a opozice dokonce v Doněcku zorganizovala výstavu symbolické zlaté toalety.
Když v roce 2014 demonstranti na Majdanu Janukovyče svrhli, vyplenili i jeho sídlo v Mežyhirji, které se rozkládalo na neuvěřitelných 150 hektarech. Byl jsem tam před třemi lety, kdy kousek od místa vedla obranná linie hlavního města. Janukovyčovo sídlo bylo v té době už jakýmsi muzeem, kam si v době míru jezdili lidé za symbolické vstupné připomínat dobu neomezené korupce a oligarchie.
A bylo se na co koukat! K sídlu patřily parky, vlastní farma, zoologická zahrada i golfové hřiště. Uvnitř byl pozlacený nábytek, sbírka cenných automobilů, tělocvičny, solné jeskyně, solária i několika parních lázní. A také zlatý bochník na stole.
Ale co legendární zlatý záchod? Jeho existence není oficiálně potvrzena. Buď tam nikdy nebyl, nebo ho někdo při rabování ukradl. Jenže to je už dnes jedno. Všichni Ukrajinci věří, že Janukovyč měl zlatý záchod s diamanty, který se jednou provždy stal symbolem starých časů.
Nová Ukrajina, staré zvyky
I proto je nalezení zlaté toalety u Mindiče tak devastující. Je to důkaz, že nová Ukrajina si s sebou nese staré zvyky. Je to rána morálce země, která míří do čtvrtého roku existenční války bez naděje na konec bojů. Je to dar ruské propagandě a také skvělá výmluva mnoha Ukrajinců, kteří se vyhýbají vojenské službě: "Proč mám bojovat a umírat, když si někdo z našich ukradených peněz kupuje zlaté záchody?" ptají se mnozí.
Energie a touha po změně, kterou přinesl Majdan, Zelenskyj po svém vítězství v roce 2019 a koneckonců i válka, díky níž se země semknula, tak dostala další ránu.
A není to ostatně poprvé. Alexandr Vondra vzpomíná, jak to sám kdysi s Ukrajinou téměř vzdal. "Po krátkém vzepětí při Oranžové revoluci v roce 2004, kdy jsem do Kyjeva často přijížděl podělit se o naše transformační zkušenosti, se země opět začala vracet ke starým pořádkům. Vůdci protestů se rychle rozhádali a panovala mezi nimi obrovská míra nedůvěry," vzpomíná.
To bylo po první demokratické revoluci v roce 2004. Pokud podobně dopadne i politická reprezentace, která vzešla z další demokratické změny o deset let později, čemu pak mají Ukrajinci ještě věřit?
V takových situacích si vždycky vzpomenu na rčení mnoha vojáků na frontě: "Bojujeme s Rusem tam venku, ale taky s Rusem uvnitř nás." A mnozí citovali i někdejšího hejtmana Syomona Petljuru, vůdce ukrajinských nacionalistů v období po první světové válce: "Moskevské vši nejsou tak strašné jako naše vlastní ukrajinské hnidy".
