Vládní strategii exitu, proti které tak reptají zelení, stále halí závoj tajemství. Totiž: Kdyby skutečně znamenala to, co se o ní říká, čili například „postavíme jezy na Labi", vydalo by to na několik titulních stran. Ale protože víceméně všichni tuší, že to tak není, že jsou to jen slova, tak se celý plán nebere moc vážně.
Už zjistit, co vlastně přesně „tripartita" - čili úřednická vláda, vybraní kapitáni ekonomiky a odboráři - usnesla, dá docela práci. Soupis 38 zásadních bodů, které nás mají vyvést z krize, ale přece jen na internetu existuje, a to zde. Pro spor premiéra Fischera se zelenými jsou podstatné body 14, 15 a 22. O vymahatelnosti dokumentu vypovídá pitoreskní bod číslo 37: „Dbát na potřeby českého průmyslu při realizaci velkých investičních akcí".
Z dohody vyplývá, že jde jen o „doporučení maximálním způsobem plnit uvedená opatření" (kteréžto doporučení v úterý vláda „vzala na vědomí"), čili zas tak neodvolatelnou platnost to nemá. A mít nemůže, protože o tom, jestli se u Děčína vzduje jezero, naštěstí po letech sporů a tisících stran odborných posudků nemůže rozhodnout nikým nevolená tripartita (dobře, odborové předáky si volí odboráři, ale v odborech bude tak tři čtvrtě milionu lidí, maximálně). Vynechat z toho politiky a „lobby veřejnosti" prostě dost dobře nejde.
Smutné samozřejmě je, že se vláda pod takovéhle exity z krize vůbec podepsala; i proto, že jde místy o zjevný nesmysl (s únikem z krize v roce 2010 nemají jezy nic společného). A hlavně: Je to sice jen proklamace, ale další vlády z ní budou muset couvat a v defenzívě vysvětlovat, proč „jezy" nechtějí - tedy pokud vůbec budou mít o nějaké couvání zájem.
Čtěte také: Zelení zvažují, že opustí vládu
Nejskandálnější je, že se vláda de facto zavázala nenavrhovat nový zákon o ovzduší (za krize není čas na ekologické hrdinství). Samotný bod 22 by ospravedlnil názor, že jde zatím o nejhorší počin Fischerovy vlády.
Premiér ale hovoří o „velkém signálu dohody, který by nebylo dobré promarnit". Skoro to vypadá, jako by se Fischerovi právě podařilo odvrátit generální stávku a rozvrat u nás tak milovaného sociálního smíru. Nic takového ale nehrozilo a nehrozí. To se jen poctivě schůzující a úřadující vláda vydala cestou nejmenšího odporu. Zelení by jí za to vlastně mohli poděkovat, opoziční role je před volbami vděčná.
Čtěte také: Zprávy o páté: Paroubek přiznal barvu, je od mouru
Parlament měl v úterý zase jednou plná ústa korupce. „Jsme v podstatě v té hnojůvce až po nos a bojíme se, že se každou chvíli zalkneme," pravil Lubomír Zaorálek (ČSSD), načež mu Ivan Langer (ODS) opáčil, že je „hysterický žvanil". A šlo se na oběd.
V Krakonošových horách, kam korupce už také pronikla, mezitím zřídili monitorovací místnost vybavenou kamerou a nahrávacím zařízením. Past na Trautenberka může využít každý, kdo s poctivými úmysly přichází na KRNAP jednat v úředních věcech a o „monitoring jednání" projeví zájem.
Pavel Šimon, majitel firmy ABI plus, která obchoduje s jukeboxy, se soudí o odškodnění 34 tisíc korun za poškozené služební auto. Poškodil ho patnáctiletý Karel P., který šel před třemi lety za tmy po silnici, auto ho srazilo a Petr Neisser, který v něm jel, Karla P. odvezl do lesa, aby tam tiše skonal. Neisser dostal dvanáct let, Karel P., oficiální viník nehody, přežil a Pavel Šimon se teď kvůli škodě odvolal ke krajskému soudu. Platit ji má, jak jinak, viník nehody. Škoda na autě se rovná odhadem polovině ceny běžného jukeboxu, se soudními výdaji to dělá jukebox celý. To už za nějaký ten hyenismus stojí.
