Je toho mnoho, v čem se lišíme a rozcházíme. Týká se to věcí, které jsou patrné na první pohled, i těch, jež zůstávají očím skryty. Jako celek lidé vytvářejí nepřebernou pestrost kultur, obyčejů, zvyků a životních stylů. Přesto se i ty nejvzdálenější komunity podobají navzájem více, než si běžně připouštíme. Ba než jsme vůbec schopni si představit. Už v roce 1945 na to upozornil kulturní antropolog George P. Murdock, když publikoval soupis takzvaných kulturních univerzálií - jevů, jež jsou všem lidským seskupením, co jich kdy na planetě bylo, společné. V čase i prostoru.
Třiasedmdesát různých stejností
Díky knize etnologa a novináře Martina Rychlíka má nyní také český čtenář jedinečnou příležitost seznámit se s pestrostí i fascinující podobností lidí. A to v celkem třiasedmdesáti pečlivě strukturovaných kapitolách, jež zmiňované "kulturní univerzálie" přibližují. Atletickými sporty a bydlením počínaje, přes pravidla dědění, rituály pohlavního dospívání a tanec až po truchlení, vaření, výchovu k čistotnosti či žertování.
Zasvěcený čtenář jistě namítne, že kulturních univerzálií přece není právě 73. Sám autor ovšem hned v úvodu objemné publikace (čítá bezmála sedm set stran) vysvětluje, jak v průběhu času k takovému číslu došel. Jde přímo ke zdroji - čerpá ze zmiňovaného Murdockova seznamu. Již ve své předchozí tvorbě - Dějiny vlasů (2018) a Dějiny tetování (2014) - přitom Rychlík demonstroval, že dokáže zvolené téma zpracovat citlivě, s využitím širokého penza relevantních zdrojů a přesto velmi čtivě až hravě.
Ani tentokrát nesklouzl k psaní encyklopedických hesel, Dějinami lidí provází zájemce prostřednictvím příběhů. K čemuž mu pomáhá i bohatý, až opulentní obrazový a fotografický doprovod. Není však samoúčelný. Nemá svazek učinit jen vizuálně atraktivním, nýbrž je pečlivě volen tak, aby především přinášel informace, které není možné efektivně sdělit textem.
Podivná jména indiánská
Jednotlivé univerzálie jsou v knize seřazeny abecedně, čtenáře však nic nenutí držet se daného pořadí, neboť jde de facto o souhrn samostatných pojednání. Může tak zvolit, zda zrovna přijme autorovu pozvánku k poznávání lidské touhy po štěstí (pověry), nebo po odhalení budoucnosti (věštění). Či se s ním vydá do dob, kdy lidé posuzovali vladařův důvtip podle toho, jakými muži se obklopil (vláda), kdy Barabaigové vyhrožovali svým plačícím miminkům hyenami (výchova k čistotnosti) nebo kdy se formoval zvláštní institut takzvaných žertovných vztahů (žertování). Živým jazykem Martin Rychlík zároveň přibližuje také obor, který onu lidskou různost i stejnost zkoumá, tedy etnologii. Na řadě příkladů nasvěcuje, o jak komplikovanou vědní disciplínu jde. Jedním z nich - anekdotickým - je i příběh antropologa Napoleona Chagnona, který se věnoval terénnímu výzkumu mezi amazonskými indiány Yanomamö.
Když si vědec po úmorném mravenčím pátrání začal kreslit příbuzenské diagramy a sepisovat jména, zjistil, že byl napálen. Po pětiměsíční práci s genealogiemi navštívil sousední osadu, kde o sesbíraných jménech vyprávěl. "Následovalo ohromné ticho, a pak celá vesnice vybuchla zadržovaným smíchem, zajíkáním a kvílením. Myslel jsem si totiž, že náčelník v Bisaasi-teri má manželku jménem Chlupatá kunda, že pohlavár se jmenuje Dlouhý ocas a jeho bratr Orlí hovno. Náčelník měl mít syna jménem Díra v řiti a dceru Prdnutý dech. A tak dále." přibližuje Rychlík antropologovy trable.
A jaké tělo jíte vy?
Nedogmatické pojetí, s nímž autor k psaní knihy přistoupil, umožňuje poměrně rychle nazřít, že zvyklosti, které máme tendenci ze své perspektivy považovat za krajně bizarní, jsou v očích jiných kultur žádaným standardem, zatímco ty naše, jež vnímáme coby cenný civilizační výdobytek, mohou ony shledávat nanejvýš podezřelými.
Stačí si například uvědomit, že náš společenský rámec sice zapovídá kanibalismus jako naprosto nepřijatelný projev divošství. Jak by se ale jeho vyznavači asi dívali na nás, pokud by navštívili katolický kostel a sledovali obřad hromadného pojídání "těla Kristova"?
Pustit se do srovnávání odlišných kultur - o což se Martin Rychlík pokouší - znamená vydat se na procházku po extrémně tenkém ledě. Autor si je toho zjevně vědom, a aby minimalizoval riziko, že se pod ním prolomí, vystříhá se důsledně jakéhokoli hodnocení či soupeřivého poměřování - jedním slovem povýšenosti. Místo ní nabízí příklady, jež ilustrují různost, pestrost i jedinečnost kultur, které se sobě sice v mnoha ohledech podobají, často však pouze existencí určitých institucí, jež ale pojímají a chápou rozdílně.
Téměř každá další stránka tak čtenáře se stoupající intenzitou vystavuje otázce: měli bychom se nad cizím vnímáním pohoršovat jen proto, že příslušné praktiky jsou v našem kulturním okruhu tabu?
Je to jeden z důvodů, proč lze o Dějinách lidí mluvit jako o knize, která je ojedinělá nejen v českém, ale i zahraničním kontextu, třebaže se kulturním univerzáliím dostává pozornosti opravdu bohaté. Rychlíkova práce však přináší mnohem více než jejich prostý výčet. Je také vizuálně silnou ukázkou jejich forem a barevnosti napříč prostorem i časem.
Naslouchat a vyprávět
Za velký přínos Dějin lidí lze pak považovat i již zmíněnou popularizaci etnologie jako vědeckého oboru, který v našich končinách bohužel stále platí jen za víceméně chudou příbuznou sociologie a dalších podobných disciplín.
Právě etnologii ale vděčíme za to, že jsme schopni jedinečnost i stejnost pestré palety kultur nahlédnout a vyprávět o nich. Obor totiž do značné míry stojí právě na vypravěčství. Na specifickém umění někam vstoupit, pozorovat, naslouchat - a pak o spatřeném vydat věrohodné svědectví. Martin Rychlík, sám nesmírně zdatný vypravěč, dokázal shromáždit rozsáhlý materiál, jenž sestává z tisíců takových vyprávění. Pokud se tedy někdo bude ptát, co to vlastně ta etnologie je a k čemu může být dobrá, lze mu jako odpověď doporučit právě četbu Dějin lidí. Knihy, jež pomáhá pochopit, že jiné nás neohrožuje jen proto, že mu nerozumíme.
Autorka je etnoložka a ekonomka, působí na Západočeské univerzitě v Plzni.
Kniha
Martin Rychlík: Dějiny lidí. Pestrost lidstva v 73 kapitolách
Vydalo nakladatelství a Academia,
Praha 2022, 648 stran.
