V redakci Aktuálně.cz se odehrál on-line duel mezi feministkou Marcelou Linkovou a tiskovým mluvčím Českého svazu mužů Oldřichem Voženílkem.
Stále slýcháme, že je v politice či byznysu málo žen. Ale vždy znovu volíme převážně muže. V Poslanecké sněmovně je patnáct procent žen, v Senátu je jejich podíl ještě o procento nižší.
Poměr mezi jejich účastí na aktivní politice a podílem na celkové populaci je tedy zarážející. Srovnání se skandinávskými zeměmi potom vynáší na světlo další otázky. Jak je možné, že jinde je zastoupení žen ve vysoké politice větší? Je to kvótami? Jiným přístupem k ženám?
Napište nám, co si o tom myslíte. Váš názor zveřejníme, pokud připojíte své jméno, město a profesi.
Málo žen v politice a byznysu. Vadí to? Ano či ne?
3 |
: |
4 |
______________________________________________________________
Zde postupně zveřejníme Vaše neanonymní názory:
Některá témata se objevují již notoricky a (nedostatečné) zastoupení žen v politice je jedním z nich. Prý ženy v politice, resp. jejich větší zastoupení, bude mít za následek pozvednutí politické kultury a projeví se tak jejich rovnoprávnost. V čem je problém ? V tom, jak toho většího zastoupení dosáhnout. Přestože mě osobně by větší podíl žen v politice nevadil a na ženy mám poměrně jasný názor (že jsou nadřazeny mužům), nemyslím si, že by jejich větší zastoupení v politice mělo za následek zlepšení politické kultury. V poslanecké sněmovně ženy jsou, přesto nepozoruji, že by jakkoli přispěly k vyšší úrovni politiky ano, třeba Miroslava Němcová vystupuje kultivovaně, jenže jako protiklad uveďme Paroubka, Ratha nebo Jandáka a její pozitivní dopad je ten tam, zanikne ve vulgaritě těchto pánů. Problém politické kultury je v konfrontačním "kotelnickém" stylu. To je v demokratické společnosti naprosto normální a nechápu, proč by mělo být stavěno rovnítko mezi úroveň politické angažovanosti a rovnoprávnost. To je chybná úvaha, která uměle konstruuje "mužský" a "ženský" svět, ignoruje realitu a vyznívá tak, že pokud není zastoupení asi 50 na 50, tak je něco špatně a nejde o rovnoprávnost. Navíc tato konstrukce sama říká ženy nejsou rovnoprávné, nejsou rovnocenné. Těmi bude snaha zavést tyto kvóty i v jiných oblastech. Svých práv se budou dožadovat třeba homosexuálové, ochránci zvířat, advokáti, hasiči a další skupiny obyvatel. Samozřejmě, že budou chtít takto nastavené zastoupení nejen v politice, ale i ostatních státních a později i soukromých organizacích. | |
Naše společnost již prošla jistou emancipací projevující se v tom, že naprostá většina žen někdy pracovala či pracuje, a to i když jak jsem se nedávno někde dočetl polovina mužů by stále chtěla manželku v domácnosti. S omezenou úlohou ženy jako matky, jak si to představují ODS a KDU-ČSL včetně některých žen-političek v těchto stranách, v roce 2007 nevystačíme. Před dvě stě lety možná, dnes se málokterá žena s touto rolí spokojí: například na mnoha oborech vysokých škol učí a studují z až 80 procent samé ženy a ne neúspěšně, máme tedy mezi sebou i spoustu velmi kvalifikovaných a vzdělaných žen. Teď je jen potřeba tuto emancipaci přenést i do rovin rozhodování, tedy do politiky a potažmo do hospodářství: zde především v oblasti spravedlivějších mezd, ne aby ženy braly o 25 procent méně než muži. Prosazovat větší zastoupení žen v politice je naprosto regulérní a je to jeden (nikoliv jediný) z prostředků, jak ji kultivovat: jsem si zcela jistý, že by tím ubylo exhibicionistických výlevů nafoukaných kohoutů a politika by dostala žádoucí věcnou dimenzi. Účast žen v politice je alarmujícně malá a má sestupnou tendenci, a to z mnoha důvodů. Nejalibističtější je k tomu říkat "nechme to na nich" - "neviditelná ruka trhu vyřeší vše". Proto je v této situaci diskuze o stanovení kvót zcela na místě, a nevidím na ni vůbec nic nedemokratického, právě naopak: je-li 50 procent žen, mají právo na padesátiprocentní zastoupení, to je logika poměrného systému, daného dokonce ústavou! Petr Slavotínek, kulturní redaktor, Praha 1 | |
S názorem vyjádřeným v nadpisu nesouhlasím. Pro politika i byznysmena jsou důležité určité vlastnosti, jako například píle, čestnost, schopnosti řízení a komunikace, a tyto vlastnosti jsou mnohem důležitější než jeho pohlaví. Je skutečně důležité, aby politici více mysleli na ženy i na muže. Někdy ovšem může daleko více pro ženy udělat muž a naopak. Občané si velmi málo uvědomují, že politika je především práce. Politik se musí prokousat stohy papírů, setkat se se spoustou protivných a neochotných lidí, seznamovat se s odbornými aspekty daného problému a tak dále. Ale jeho pohlaví v tom nehraje zas tak velkou roli. My ve školství nadáváme velmi často: Ten člověk, co tohle vymyslel, snad nikdy neučil! Měli by je poslat učit, aby si to vyzkoušeli! Domnívám se, že v jiných oborech je situace stejná. Ale věc by v žádném případě nevyřešilo opatření, že by mezi poslanci muselo být nějaké procento učitelů. Navíc: učitel je tvor líný a v parlamentu by se jen tak asi nenapravil. Pokládám za hrubě nedemokratické, když by někdo chtěl mít kvótu pro počet žen v parlamentu. Mohou přeece kandidovat stejně jako muži, stejně jako já nebo vy. Můžeme je volit stejně jako muže. A doufám, že v našem státě nikdy nebudeme volit někoho jen kvůli jeho pohlaví. Tím nikdo politiku ani byznys nespraví. Mgr. Ondřej Glac, učitel, Ústeckoorlicko | |
To, že je málo žen v politice a byznysu mi vadí, ale nemyslím si, že zavedení kvót problém vyřeší. Osobně by mi vadilo, kdybych práci nebo místo na kandidátce získala proto, že jsem žena, a ne proto, že jsem dobrá. Zatím jsem žádné znevýhodnění v zaměstnání nepocítila naopak, byla jsem přijata na stejnou pozici jako můj manžel, a ačkoliv má vyšší vzdělání a delší pracovní zkušenosti než já, plat jsme dostali stejný. A věřím, že jsme odvedli stejně dobrou práci. Možná budu mluvit jinak, až se stanu matkou; možná pak budu ráda, že mě vůbec někdo zaměstná a bude mi jedno, že dostanu nižší plat než moji kolegové, těžko říct. Domnívám se, že hlavní problém, proč je v politice a top managementu málo žen, je především v tom, že v České republice muži nejsou ochotni (zobecňuji) přijmout odpovědnost za výchovu svých dětí včetně toho, že si na určitou dobu vezmou rodičovskou dovolenou. Starost o děti stále zůstává především na ženě není tedy divu, že nemá čas ani myšlení na tak (časově) náročnou práci, jakou politika bez pochyby je. Až bude normální, že rodičovské povinnosti budou sdílet oba rodiče a až bude výrazně rozšířena kvalitní péče "rodinného typu" pro malé děti (do tří let věku), určitě budeme mít v politice více žen. Zájem o aktivní účast na politickém dění ženám dle mého názoru určitě nechybí. Ing. Marie Kolmanová, manažer, Belgie, Brusel | |
Dobrý den, aprvé jsem proti jakýmkoliv kvótám a to včetně počtu žen v politice. Osobně si myslím, že pokud žena projeví zájem má šanci se v politice dostat vysoko. Tereza Lévová, studentka stavební VUT v Brně | |
Dobrý den. Petr Horníček, 23 let, přijímací technik v autoservisu | |
Souhlasím s Mgr O.Glacem, myslím si, že pohlaví by vůbec nemělo rozhodovat, důležité jsou kvality a schopnosti. Je nesmyslné příjmat na tyto posty ženy, jen aby byly naplněny nějaké početní kvóty a aby politici vyhověli veřejnosti, bez ohledu na to, zda jsou dostatečně kvalifikované, to by mělo být první kriterium, jaksi předpohlavnim. Mylím si, že řešení podobných problémů je nesmyslné a antiproduktivní a kdybych byla takto vybranou ženou a věděla bych, že jsem "jen do počtu", asi by mě to příliš neuspokojovalo a nemotivovalo. V dnešní době, kdy je již, jak se domnívám, překonána představa ženy, která je pohou hospodyní, ale normalně schopným a pracujícím jedincem, stejně jako muž, by takovéto hranice vůbec neměly být. Takže podle mě: nejde o pohlaví, ale o mozek. Linda Vojancová, studentka FF | |