Nepodaří-li se to Jiřímu Paroubkovi, tak přichází pokus č.3. Standardním postupem bychom měli po pádu Topolánkovy vlády už týden nějakou koaliční vládu ČSSD, která by se za tři týdny musela ucházet o důvěru Poslanecké sněmovny. Ale prezidentova taktika zdržování, konzultací, rozuměj hledání způsobu, jak obejít Jiřího Paroubka, mi přijde jako obcházení naší ústavy, nefér jednání (ODS by si přece také nárokovala druhý pokus, kdyby skončila ve volbách druhá) a navíc prodlužování pětiměsíčního povolebního marasmu.

Je jasné, že se musí nějakým způsobem dohodnout ODS a ČSSD. Není nic jednoduššího, než si sednout za stůl a říci, které reformy a jaké zákony tato koalice prohlasuje a kam by chtěla směřovat další vývoj naší země. Ale to by na sebe musely ony partaje přestat "kydat" hnůj, a ODS by si měla uvědomit, že všechny chápavé občany děsí výroky jejích představitelů typu: 100 hlasů není menšina (Nečas), Když dostaneme 100 hlasů při důvěře, nemusíme podat demisi (Topolánek), Paroubek demisi taky nepodal dva měsíce (Nečas), Demisi na příštím zasedání vlády nepodáme (Topolánek po nevyslovení důvěry), ČSSD fízluje politiky a novináře (Topolánek) atd.

ODS si v povolebních vyjednáváních činila a činí nárok na vládu za každou cenu, a pokud vezmeme v úvahu, že modrý je prezident, bankovní rada ČNB, kraje, radnice velkých měst i vláda, tak se nedivím snahám zabránit mocenskému monopolu a vedoucí úloze jedné strany před druhým kolem senátních voleb.

Nicméně ani po nich to nepůjde bez dohody obou velkých stran, a pokud se nechceme propadnout do půlroční ztráty času vinou jakési přechodné vlády, nehledě na finanční výdaje nových voleb, měly by se strany dohodnout na velké koalici a začít místo dohadování pracovat pro občany, které zastupují.

Radek Rybář, Teplice, student 5. ročníku VŠ