První hodiny po střelbě okamžitě otestovaly mentální nastavení některých politiků. V tuzemsku patřil mezi ty, kteří se nejvíce "vyznamenali" Filip Turek. Okamžitě kopl do liberálně smýšlejících a označil je za dobytek. Alibisticky slovo liberální vsadil do závorek, aby si vymezil prostor pro výmluvy. Nebyl sám, kdo se okamžitě pustil do obviňování liberálních politiků a novinářů. Přesně podle hesla Zloděj volá chyťte zloděje obviňují z radikalizace společnosti právě ti politici, kteří k ní sami nejvíce přispívají.

Na Slovensku Robert Fico využil situaci, aby zaútočil na média a vyčetl jim radikalizaci společnosti. Fico nepromešká žádnou příležitost k útoku na média, ačkoliv právě on sám nejvíce přispívá k radikalizaci společnosti. Političtí oponenti se podle Fica pokoušeli Trumpa zavřít, a když se jim to nepodařilo, tak štvou veřejnost, až nakonec nějaký nešťastník vezme zbraň a zaútočí. Cynicky dodal, že teď budeme svědky řečí o smíření, uklidnění a odpuštění.

Fico předvádí pravý opak toho, o co se nyní pokouší Trump. Útočníkovi odpustil, ale nezapomněl okamžitě obvinit opozici z rozdmýchávání nenávisti a agresivity. Pokud vystoupí Trump se smířlivým projevem a bude v této rétorice pokračovat, vyhraje mu tento styl volby spíše než samotný pokus o atentát. Můžeme jen hádat, jak dlouho Trumpovi vydrží toto jeho odhodlání. Nelze skoro uvěřit, že by se impulsivní Trump, který se dosud nedokázal ovládat, náhle ve svém věku zásadně změnil. Nic není vyloučeno. Na druhé straně, americká scéna je dnes natolik rozdělená, že je otázkou, nakolik by se jeho nejvěrnější smířili s výraznou změnou stylu. I kdyby k ní přes všechnu skepsi nakonec přece došlo.

Volba senátora J. D. Vance za kandidáta na viceprezidenta nepatří mezi optimistické zprávy a naděje na smířlivý proces poklesla ještě před Trumpovým projevem. Vance okamžitě po atentátu tweetoval, že se nejednalo o ojedinělý incident a že to byla právě rétorika Bidenovy volební kampaně, která vedla přímo k atentátu. Aniž by cokoliv věděl o střelci a o jeho motivech, Vance měl okamžitě jasno, že za to může Biden.

Vance poprvé upoutal pozornost novelou Americká elegie, což je pronikavá sonda do života v tzv. rezavém pásu. Se zaujetím a porozuměním přibližuje život chudých bělošských Američanů, kteří už ztratili víru v budoucnost. Ukazuje kritický pohled na americký sen, který se už dávno rozplynul a zůstal úpadek a rozvrat. Píše o vzteku a cynismu bělošské dělnické třídy, o jejich nedůvěře médiím a o vládě konspiračních teorií. Kniha je cenným přínosem k pochopení, proč prezidentské volby v roce 2016 vyhrál Trump. Vance byl tehdy jeho velkým kritikem.

Dramatický názorový obrat předvedl Vance, když kandidoval na senátora. Vyžádal si podporu od Trumpa a na poslední chvíli jí získal. Od té doby vidíme úplně jiného Vance. Vysoce loajálního k Trumpovi, zarytého odpůrce vojenské pomoci Ukrajině. Vance se narodil v ohijském městečku Middletown. Rodiče se záhy rozvedli a matka se znovu vdala. Žil v naprosto obyčejné rodině, kde nebylo zvykem získat prestižní vzdělání. Mimořádně ambiciózní Vance nakonec vystudoval právnickou fakultu Yaleovy univerzity. Připadal si tam jako naprostý outsider, protože s takovým původem tam těžko mohl nalézt někoho dalšího. Až na nepatrné výjimky.

Zatím bohužel nic nenasvědčuje, že by Vance při vědomí svého původu a problému chudých Američanů, měl zájem cokoliv posunout ke změně k lepšímu. Z jeho kariéry je patrné pouze to, že je schopen udělat cokoliv, aby získal moc. Trump funguje jako neřízený chaot, Vance až moc dobře ví, co chce. A je inteligentnější než Trump. Jeho nepodložený útok na Bidena, namísto toho, aby vyzval ke uklidnění a odmítnutí násilí, jak učinil Biden, nedává záruky ničeho dobrého. Nic nenasvědčuje, že by Vance byl politikem, který bude posilovat stabilitu demokratických institucí. Zatím to vypadá, že tomu bude právě naopak.