Sdílení společných hodnot dříve integrovalo nejenom jednotlivé státy, ale i celou naší civilizaci. Rozpad hodnot rozpustil schopnost společnosti se integrovat. Jsme svědky obrácené integrace, atomizace nás rozděluje.
Za situace, kdy státu chybí svorník jasně definovaných hodnot, otevírá se prostor pro politiky, kteří touží pouze po moci, kteří nepotřebují žádný program. Jim stačí marketing a hesla typu ANO, bude líp. V době tzv. alternativních pravd mohou každou prohru prodávat jako vítězství, slovům změnit obsah a propůjčit jim obrácený smysl. Prostředek se stává cílem a odnaučuje myslet i osobnosti, které do takto nastavené politiky vstoupily s dobrými úmysly. Větší strach pak máme ze ztráty pohodlí než z ozbrojeného nepřítele.
Názory osobností
Texty v této sekci tvoří osobnosti společenského dění. Jedná se o obsah, do kterého redakce nezasahuje.
Populistické strany jsou proti všem a často i proti tomu, co řekli včera: nejdůležitější je po ně předvádět energický odpor. Lidé na sítích jsou zase vždy jen proti tomu, čeho se tam chytnou, což jim propůjčuje mylný dojem, že jsou společensky aktivní, i když se k cizímu názoru jen připojují na základně emocionálního naladění, z nejistoty, nervozity a obecné nespokojenosti. Tvoří ambientní opozici, která je vytvořena prostředím. Ve společnosti chybí pevná slova, která pojmenovávají cíl a dávají jednání smysl.
Tato past ale není nová. O ní již věděl pár století před naším letopočtem Sókratés, který se celý život staral o to, jak lidé myslí. Zajímali ho lidé víc než ideje, a proto se snažil usilovně odhalit, zda je možné myslet jasněji, a užitečněji. Chtěl přimět lidi k tomu, aby pochopili, že vžitý názor je téměř vždy chybný a často zcela špatný, protože naše mysl je pomalejší než život. Tvrdil, že rozum je proto často v rozporu s analytickým rozumem i s nejobyčejnějším selským rozumem. V dialogu o odvaze se Sókratés ptá: ale co statečnost pojící se s nerozumností? Není v tom případě statečnost zlá a škodlivá?
A podobně bychom se my měli dnes ptát: není energický odpor a statečné odhodlání některých stran a politiků, kteří mají velkou podporu u občanů podložena jen sobeckými či kořistnými cíli, které jsou v důsledku pro společnost zlé a škodlivé? Nejde jejich úsilí proti novému myšlení a kreativitě, která nás odvádí z civilizace, ke které jsme se před více než třiceti lety s jásotem připojovali? Nezneužívají naši pohodlnost?
Pokud nebudeme mít odvahu si tyto nebezpečné otázky klást, nebudeme vědět kdo jsme a kam chceme jít.
Filozof by řekl: Zapomeneme-li na Sókrata, zvítězí nějaký Platon, který, jak napsal Karl Popper, byl otcem všech autokratů a totalitního státu.
Napsáno pro ČRo Plus.
