Obraz Kafky funguje jako ochranný, magický předmět, který má přispět k úspěchu, dnes už většinou obchodnímu, i když právě v této době jeho pocity nepatřičnosti a odcizenosti zažívá asi půlka naší civilizace.

Kdyby býval Max Brod splnil Kafkovo přání, aby po smrti spálil všechny jeho literární texty včetně deníků a korespondence, zbylo by po něm jen Rozjímání, Venkovský lékař a pár povídek. Romány Proces, Zámek a Amerika spatřily světlo světa jen díky Brodovi, který pokyny z jeho závěti nedodržel a rukopisy zredigoval a připravil k vydání krátce po jeho smrti. V Praze či ve Vídni jeho práce znalo jen několik přátel včetně Mileny Jesenské, která pár povídek přeložila do češtiny.

Díky jeho židovskému osudu a Adolfu Hitlerovi již ve třicátých letech byly zmíněné knihy přeloženy do francouzštiny a angličtiny. Zaujaly ale převážně jen literární odborníky. Německé čtenáře oslovil až v šedesátých letech, kdy začal být spolu s Marcelem Proustem a Jamesem Joycem řazen k nejvlivnějším literátům 20. století. Jako Žid měl odmala pocity izolovanosti, vyřazenosti a bezvýchodnosti. Zmínky najdeme jak v korespondenci s Milenou Jesenskou, v roce 1920 ji napsal: "Není samozřejmé, že člověk odejde z místa, kde je tak nenáviděn, sionismus ani národní cítění k tomu nejsou třeba" či v poznámkách k románům, cituji: " Je to cizí člověk. Nadarmo tady šmejdí. Jen se podívej… Moc mluví!" Teprve když v šedesátých letech díky zkušenosti s nacismem a čím dál rozvinutějším technologiím a technokratickému řízení společnosti začali lidé i v demokratických státech pociťovat pocit odcizení: cítili se podobně jako zeměměřič, který je pozván k práci v Zámku, kam ale není nikdy vpuštěn, či zatčený Josef K. v Procesu, který neví, proč je obžalován, a je postaven před záhadný soud.

Protože před podobnými soudy se v Československu ocitali v padesátých letech tisíce lidí, komunisté využili toho, že psal jazykem poraženého Německa a tušili, že by intelektuálové jeho dílo mohli vykládat jako metaforu totalitního systému, bylo tu dílo Franze Kafky až do roku 1963 zakázáno.

Do dnešních dní bylo vydáno o Kafkových třech románech a povídkách tisíce knih po celém světě. Když ale v roce 1913 vyšlo jeho Betrachtung, Rozjímání, řekl Maxi Brodovi: "Byl jsem se optat u knihkupce, prodali 11 výtisků. Deset jsem jich koupil sám. Rád bych věděl, kdo má ten jedenáctý."

Napsáno pro ČRo Plus.