V roce 1966 Joseph Weizenbaum, profesor na Massachusetts Institute of Technology (MIT), publikoval jeden z nejslavnějších počítačových programů všech dob. Jmenoval se ELIZA, otázky byly kladeny písemně a stejně tak přicházely odpovědi. Program simuloval dialog ve smyslu rogeriánské psychoterapie, tedy vlastně opakováním toho, co uváděl tazatel a ten se tak postupně dopracovával k řešení nastoleného problému. Nebo také ne, stejně jako v praxi.

Mnoho lidí uvěřilo, že jim odpovídá "živola", nikoliv stroj. Někteří s ním strávili dlouhý čas a měli pocity uvolnění. Někteří psychoterapeuti dokonce mysleli, že by to mohl být užitečný nástroj. Weizenbauma natolik znepokojovalo, že naivní uživatelé mohl uvěřit a dát svou důvěru počítači, že to změnilo směr jeho života: stal se obhájcem společenské odpovědnosti ve vědě a kritikem umělé inteligence (AI).

Ale džin byl již z lahve vypuštěn. O tom svědčí následující příběh, který by ještě před pěti roky patřil do sci-fi. Nemocniční kaplan z N.Y. píše: Na internetu jsem četl o jednom pánovi, který umíral na rakovinu tlustého střeva v konečném stádiu. Jeho žena a on věděli, že se blíží jeho smrt a mluvili o tom, jaké to bude po jeho smrti. Také řekla, že jí opravdu bude chybět to, že se ho už nikdy nebude moct ptát na různá témata, na která byl odborník a která velmi dobře znal.

Jak jsem se dále dočetl, ten umírající muž s pomocí umělé inteligence, pro kterou nahrál svůj projev, pokojně zemřel a umožnil ženě normálně s ním komunikovat, přičemž umělá inteligence vždy uměla najít odpověď na její otázky a nejen to. Vdova tedy nemusela chodit na hřbitov zalejvat kytku, mohla sedět u počítače a rozprávět s ním, jak dlouho chtěla.

To je tedy lepší, než pyramida! Zde příběhy nekončí. Po vzoru programu ELIZA spustili vědci program odpovědí. Výzkum, který provedli Yidan Yin, Nan Jia a Cheryl J. Wakslak z USC Marshall School of Business, se zabývá klíčovou otázkou: Může umělá inteligence, která postrádá lidské vědomí a naši emocionální zkušenost, uspět v tom, aby se lidé, kteří se na ni obrátí, cítili vyslyšeni a pochopeni? Vědci zkoumali zkoumal pocity lidí, jak jsou vyslyšeni, a další související vjemy a emoce poté, co obdrželi odpověď od umělé inteligence nebo člověka.

Umělá inteligence byla úspěšnější do doby, než se osoby dozvěděly, že nemluvili s "živolou", ale s programem.

"V experimentu a následné následné studii jsme zjistili, že zatímco umělá inteligence vykazuje ve srovnání s netrénovanými lidskými respondenty zvýšený potenciál poskytovat emocionální podporu, jakmile se však pokusné osoby dozvěděly, že šlo o počítačový program, cítili se méně a hůř vyslyšeni. Devalvace reakcí umělé inteligence tak představuje klíčovou výzvu pro efektivní nasazení schopností umělé inteligence," řekl Nan Jia, docentka strategického řízení. "Je to užitečné, ale lidem se to nelíbí", dodala. Mně také ne!!

Děsivé pokračování je v tom, že umělá inteligence může projev jakýmkoliv způsobem změnit, tedy vložit odpovídajícím do úst věty, které by nevyslovili ani v deliriu. Ta představa je příšerná. Takže vlastně je dobře, že vymřeme.