Komentátoři, novináři a analytici se nachází v jakési paradoxní situaci. Na jedné straně jsou to lidé, kteří by měli odhalovat pravdu, analyzovat složité problémy a nabídnout veřejnosti kvalitní, vyvážený pohled na svět. Na druhé straně je tu otázka přežití samotného mediálního byznysu, kde dramatizace konfliktů, neštěstí a krize jsou často atraktivní pro čtenáře, diváky i posluchače. Krize, jak známo vytvářejí příležitosti pro prodeje, zvyšují návštěvnost a dávají pocit naléhavosti. Z hlediska mediálního podnikání totiž krize a neštěstí vytvářejí příležitosti pro zisk.

Negativní události, jako jsou války, skandály nebo přírodní katastrofy, vyvolávají silné emoce u veřejnosti. Tyto emoce, ať už jde o strach, hněv, nebo soucit, jsou magnetem pro udržení pozornosti. Medializace konfliktů tak přitahuje čtenáře a diváky, kteří se neustále znovu obracejí na média, sociální sítě a komentátory, aby získali více informací o těchto událostech. Pokud by tyto "krize" zmizely, zmizela by i část tohoto emocionálního napětí, a tedy i důvod, proč se lidé angažují v mediálním diskurzu. Mnozí komentátoři tudíž mohou mít tendenci zaměřovat se na negativní aspekty světových událostí, a tím pádem - neúmyslně, či vědomě - podporovat existenciálnost svého oboru. Konflikty apod. jsou však ve své podstatě jednoduché, čitelné a snadno přístupné - a tím pádem i jednoduše "prodejný" obsah. Pokud by se všechny negativní události vytratily, glosátoři by měli problém generovat příjmy, protože by museli hledat jiné způsoby, jak udržet zájem a angažovanost, což je často obtížné bez silného tématu, které vyvolává šok nebo znepokojení.

Komentátoři, zejména ti, kteří se profilují jako odborníci na geopolitiku nebo sociální problémy, často vnímají svou práci jako poslaní nebo "vůdčí" roli v diskurzu. Tento pocit důležitosti je posilován, když se jejich názory mohou vztahovat k aktuálním krizím nebo globálním problémům. Mnozí se cítí jako nositelé "pravdy" a moralisté, kteří mají odpovědnost za vyvážené a správné interpretace těchto tragédií a krizí. Bez těchto krizí by byla jejich pozice ve veřejném prostoru oslabena, neboť by museli přehodnotit, jakým způsobem prezentují svoje názory, a mohli by se dostat do situace, kdy by byli "nerelevantní". Bez krize by neměli materiál pro analýzu nebo komentář a mnohdy by ztratili svůj veřejný význam. Pro jejich kariéry a média je tedy krize nejen obsahem, ale i způsobem, jak "prezentovat svou hodnotu" veřejnosti.

Zkrátka, mnozí komentátoři se bez těchto témat stávají zbytečnými, protože by neměli čím "zajistit" svůj prostor v mediálním světě.

Mezinárodní vliv a význam názorů z malých zemí

Jaký vliv mohou mít názory komentátorů z malých zemí, jako je Česká republika, na globální veřejný diskurs? Odpověď je v jednoduchá: malý, spíše však žádný. Česká republika, stejně jako jiné malé země, může vyjadřovat své názory na světová témata, ale tyto názory jsou z globálního hlediska zcela okrajové. Velké, vlivné země, jako jsou USA, Čína, Rusko nebo některé evropské velmoci, vytváří globální agendu. Malé země, jako Česko, mají jen omezený vliv na tvarování této agendy. Mediální prostor, to platí samozřejmě i pro veškeré sociální sítě, se soustředí na přebírání informací a analýz těchto silných světových hráčů a přidává do nich pouze lokální kontext, ať už je to politická, kulturní či historická perspektiva.

Z tohoto pohledu jsou názory komentátorů v České republice, nebo adekvátně například v Litvě, Portugalsku, Estonsku, Portugalsku, nebo i ve Švédsku, Belgii, Řecku, Irsku, Novém Zélandu, Dánsku a podobně, v mezinárodním měřítku zřetelně marginalizovány. Je těžké si představit, že by některý z těchto názorů mohl ovlivnit globální rozhodování nebo politiku. Komentátoři z těchto zemí mohou přinášet zajímavé pohledy, ale jejich schopnost reálně měnit mezinárodní politiku je značně omezena.

Význam globálních debat a místní zodpovědnost

Ve všech těchto malých zemích, včetně Česka, je přítomna tendence komentátorů, novinářů a analytiků prezentovat se jako hlasatelé morálky, etiky a spravedlnosti. Tento typ narativu může vycházet z pocitu, že přebírání a komentování globálních problémů přináší určitou morální nebo intelektuální nadřazenost. Podobný postoj může být záměrně nebo nevědomky používán k tomu, aby se podpořil obraz "správné" strany, na které se autor nachází. Ať už je to například obrana demokracie, lidských práv nebo environmentálních hodnot. Mnoho těchto komentátorů může mít tendenci přisuzovat si "vyšší" pozici ve společnosti a ve veřejném diskursu.

Ve skutečnosti však tyto názory ve světovém měřítku nejsou vnímány jako podstatné, protože globální politiku a ekonomiku formují jiné faktory. Ve většině případů jsou malé národy těmi, kteří pouze reagují na globální události, nikoli ti, kteří je formují. Myslet si opak, je jen dokladem slabšího intelektu, nebo vědomě manipulativních situací.