Na rozdíl od Kafky i Janáčka byl Milan Kundera, brněnský rodák, doma znám a se zájmem čten i v době, kdy jeho knihy byly v Československu zakázané a on žil v Paříži. Jeho romány ale byly v Praze nezřídka bagatelizovány, a to i v době, kdy slavil úspěch na celém světě včetně Číny. O tom svědčí i jediná monografie, která o něm záhy po převratu vyšla, je z roku 1994 od Květoslava Chvatíka, který žil a přednášel na univerzitě v Konstanci. Rok po Kunderově smrti jeho popularita dostala i ironickou tečku, o níž často usiloval ve svých textech.
Brněnské nakladatelství Atlantis k tomuto výročí vydalo v překladu Anny Kareninové již jeho třetí ze čtyř knih, které napsal ve francouzštině. Po Slavnosti bezvýznamnosti to bylo Nevědění a nyní Totožnost. Zbývá už přeložit jen Pomalost, která nejspíš vyjde v příštím roce. Takže teprve po jeho smrti vyjdou prakticky všechny jeho texty v češtině. Díky Anně Kareninové, jak sama píše v doslovu, budeme moci zjistit, cituji, "že Milan Kundera psal francouzsky už ve svých českých románech, jeho české psaní myslí francouzskou syntaktickou přesností." Román Totožnost je navíc výjimečný tím, že v něm autor navazuje na své české dílo, a to na třetí básnickou sbírku Monology z roku 1957, kterou zakázal vydávat, ale z níž v různých pasážích tohoto románu cituje. Jak napsal rok před jeho úmrtím Jakub Češka v další monografii s názvem Za poetikou Milana Kundery vydané v brněnském Hostu: "Poezie, kterou autor sám opustí a nezařadí do svého literárního odkazu, uděluje celému jeho dílu nejen zřetelný impuls básnické imaginace, nýbrž tvoří i jeho narativní a tematický předobraz." To platí zvláště o Totožnosti.
Názory osobností
Texty v této sekci tvoří osobnosti společenského dění. Jedná se o obsah, do kterého redakce nezasahuje.
Ironickou zmíněnou tečku letošnímu prvnímu výročí smrti dala paní profesorka Helena Válková, poslankyně za ANO, když napsala:
"Dnes mně šokovala debata ve sněmovně ohledně návrhu Andreje Babiše na vyznamenání Pavla Kundery Řádem bílého lva, kdy někteří koaliční poslanci Pavla Kunderu, jehož dílo zná snad každý čtenář na světě, začali zpochybňovat. Nakonec vše dobře dopadlo a návrh hladce prošel." Místo, aby se hnutí ANO a Pavla Válková, jak by ji nejspíš s chutí přejmenoval autor Žertu, na výročí smrti romanopisce přiživila, se přiznala: Sama nezná ani jméno toho, koho zná celý svět. Ironie, kterou měl Milan Kundera tak rád, ho neopouští ani po smrti.
Napsáno pro ČRo Plus.
