Učení Dona Juana od Carlose Castanedy končí výčtem čtyř nepřátel na cestě za pravým poznáním. První je strach, který jednou překonán, už se nevrací, další je nesprávná představa o realitě, třetí je moc, kterou mohu zneužít a pokud všechny tyhle nepřátele přemůžu, zůstává čtvrtý, nikdy neustupující únava. Jestliže nás už zmáhá únava z ruské války, nenechme se oblbnout píšťalou krysařů, kteří ji podporují!

Je celkem jedno, co si Carlos Castaneda vymyslel a co skutečně prožil, jeho knihy, zpočátku sem pašované v ošoupaných svazcích, zapůsobily v osmdesátých letech na mou generaci. Učení Dona Juana je první z celé série. Popisuje, jak se autor vydal pátrat do Mexika zjišťovat, zda jsou tam halucinatorní látky, především meskalin obsažený v peyotlu, ještě užívány k rituálním účelům, když v USA po pokusech použít je v psychoterapii klesly na úroveň rekreační drogy.

Přejel autobusem z Kalifornie do Mexika na konečnou v jakési zapadlé vesnici a začal se ptát, zda tam znají někoho, kdo se ještě zabývá "meskalítem". Odkázali ho na staršího muže jménem Don Juan. Z toho se vyklubal místní čaroděj, který ho vzal do učení. Text je zajímavý, poskytuje plno velice užitečných postřehů a je vesměs jasné, že dramatické zážitky hrdiny jsou projevem intoxikací meskalinem.

Nejde mi nyní o celý děj, ani o spor, zda jde o realitu nebo kompletní fikci, ale o čtyři poučení týkajících se nepřátel pravého poznání, která udělil hrdinovi Don Juan v závěru a o jejich možném využití pro řadu jiných částí života. Jsou čtyři. První je strach, strach uhnout ze standardní vyjeté cesty ve stylu textu písně V+W ze hry Osel a stín: Strejček vůl, / teta kráva, / každý půl / rady dává: / Hochu můj, / postupuj / vždy zlatou střední cestou! Jakmile jednou tento strach překonáme, už se nevrátí. Když ano, překonáme jej zcela hravě.

Druhým nepřítelem je falešný pocit poznání souvislostí. Vytvoříme si určitý obraz, jemuž věříme, ale který není správný. Adept na cestě za poznáním si proto zákonitě za nějaký čas doslova nabije hubu. Když ho má Bůh rád, tak nenadělá příliš mnoho kolaterálních škod. Čarodějův učeň se domnívá, že má všechno pod palcem, a při jednom triku mu duchové předvedou, zač je toho loket. Tahle "pseudoznalost" je na cestě každého řemesla, nejen čarodějnického a když ji člověk přežije a překoná, už mu do budoucna nehrozí. Není tedy zcela vhodné / smát se tomu, kdo se zbodne / a kdo do roka a do dne/ nazbodnutí doplatí, zní v předscéně Suchého Člověka z půdy a já s tím souhlasím.

Dalším v pořadí je moc. Tedy stav, kdy už člověk svoje postavení, svoje schopnosti i svoje možnosti naplno ovládá a může začít manipulovat nejen, pokud jde o politiku, ale také pokud jde o mocenské prostředky. Moc je spojena s pýchou, kterou nositel považuje za zasloužené ocenění vlastních schopností, a proto se velmi těžko této ve skutečnosti neblahé pozice vzdává. Král Já první je ukázkovým příkladem. Překonání tohoto nepřítele vyžaduje velkou vnitřní sílu a ochotu neustrnout a jít za svým cílem dál. Ale je možné.

Čtvrtým, nikdy neumdlévajícím nepřítelem je únava.

Můžeme tato nebezpečí aplikovat na mnoho případů jak ve svém osobním životě, tak v pohybu společenství. Každý řemeslnický učedník dojde jednou k mylnému poznání, že je nad mistra, pak se spálí a teprve potom se dostává na mistrovskou pozici. Reálný socialismus u nás, který povstal skutečně z Leninovy jiskry, po krvavé cestě se uchopil veškeré moci, a nakonec zašel na únavu.

Ukrajina se brání agresorovi, kterého všichni pojmenovali a odsoudili. Neuvěřitelně statečný boj všichni také jednoznačně podporovali. Pak do Evropy pronikla ruská propaganda, které u nás fandí některé politické síly. Volání po míru po ruském způsobu velice připomíná Chamberlaina, který přijel z Mnichova a oznámil Angličanům, že jim přinesl mír. Jak ten mír vypadal, bylo jasné za rok.

Totéž platí o míru navrhovaném Putinem a jeho pátou kolonou chcimírů u nás. Jednak to vypadá velice lákavě a za druhé, válka se vleče přes dva roky a mnoho lidí se z toho cítí unaveno. Toho využívají Putinovi krysaři a za jejich píšťalou jde nemálo lidí. Je na čase se probrat! Prezident Pavel se zachoval jako chlap. Netouží po krvi, touží po konci téhle blbé války a poctivém a spravedlivém narovnání. K tomu nedojdeme ústupky, mírové konference Putina nezastaví, válku musí prohrát. Prosím, zapomeňte na únavu!