Neuroteologie přináší nové poznatky o duchovním prožívání a také o levém spánkovém laloku mozku. Ukazuje se totiž, že nejsme sami, kdo má tuto oblast zvětšenu. Ti, které jsem od začátku podezíral, tedy sloni, šimpanzi a delfíni mají tuto oblast také trochu větší, než by se slušelo. Mají též projevy, které svědčí pro chápání individuality, vědomí konečnosti života a některé rituály, které nemají praktický dopad, ale spíš duchovní charakter. S tím jsem někde v duchu počítal již dávno, ještě když mě přesvědčovali, že jedině člověk se umí smát a jedině člověk…

Blbost! Jsme zvířata a umíme něco jiného než ostatní. To ale šneci také!

Nicméně mě poněkud zneklidnilo, že i myši mají tuto část mozku výrazně vyvinutou. A tak mě trochu zneklidňuje otázka, zda myši, které se na zimu stahují do naší chalupy, jsou katolíci, či mohamedáni. Jak se mám zachovat, abych se nakonec nedostal do myšího pekla, kde už léta úpí Hans Selye, který, než vyřknul definici stresu, utrápil stovky pokusných myší.

Myší ráj už tady byl a skončil neslavně. Trochu jako model naší civilizace. Myší ráj podle lidských konzumních představ sestavil americký etolog John Calhoun v šedesátých letech minulého století a jeho výsledky jsou pro nás varováním.

Je zbytečné přepisovat text Wikipedie vlastními slovy, proto jej zde uvádím in extenso:

Pod hlavičkou amerického Národního institutu pro duševní zdraví (NIMH) začal v roce 1968 s prováděním jedinečného experimentu, který trval několik let. Na jeho počátku umístil do zcela kontrolovaného prostředí čtyři páry myší. Ty měly dostatek prostoru, neomezený přísun potravy i vody a nemusely se obávat žádných predátorů či nemocí - veterináři poctivě kontrolovali jejich zdravotní stav a v případě potřeby je léčili. Myši si možností tohoto speciálního ráje užívaly a každých 55 dnů zdvojnásobily velikost populace. To trvalo až do 315. dne, myši tedy nečelily žádným problémům po dobu více než deseti měsíců. Jenže pak začaly problémy.

Mezi 315. a 600. dnem se začal růst populace snižovat a ustálil se na zhruba třetinovém tempu oproti prvním měsícům. Nakonec bylo v kolonii jen 2 200 myší, a to přestože kapacita celého prostoru byla přibližně 3 800 myší. Větším problémem však bylo podivné chování většiny těchto myší. Dominantní samci začali být agresivní vůči svým mláďatům, která navíc odvrhávali od samic předčasně; přitom však svá území i samice nebyli schopni dlouhodobě ochránit. Narůstaly agresivní projevy napříč všemi skupinami a mezi samci se také začalo rozmáhat homosexuální chování.

Po 600. dni experimentu se začala rozvrácená civilizace zcela hroutit. Samci přestali jevit zájem o páření, pouze jedli, pili a zušlechťovali své kožíšky. Výzkumníci tuto skupinu privilegovaných samců označili jako "krasavci", a to díky pěstěnému zevnějšku - zájmy těchto samců však byly sobecké a naprosto bez snahy o účinnost v sociálním prostředí. Mláďatům byly odepřeny zdroje a často byla krátce po narození usmrcena - a to i přímo svými matkami. Výjimečný nebyl ani kanibalismus či naopak extrémní plachost některých jedinců, kteří se odvážili nakrmit až ve chvíli, kdy většina kolonie spala.

Jak Calhoun výsledky několikaletého sledování rozsáhlé myší kolonie interpretoval? Úpadek hlodavčího ráje viděl v nedostatku společenských tlaků. Starší samci si natolik zvykli na blahobyt, že se o něj odmítali dělit s mladšími, kterým dali krátce po narození najevo, že na privilegovaná místa nikdy nedosáhnou. To samozřejmě mladé jedince "psychicky" zlomilo a přestali se o svou budoucnost zajímat. Jakmile se všechny sociální role zaplnily a žádná ze skupin neměla možnosti tuto společenskou strukturu změnit, nastala apatie a degradace.

Podle Calhouna může úplně stejně skončit i lidská civilizace. A jeho eschatologických vizí se chytila řada dalších výzkumníků i teoretiků. Ve vyspělých západních společnostech můžeme trend zpomalování růstu populace sledovat, nejvýrazněji se tento jev projevuje v Japonsku - a to včetně dalších problémů, jako jsou bizarní psychické obtíže či neschopnost mladých lidí najít si své místo ve společnosti, kde jsou minimální možnosti sociální mobility, tedy pohybu napříč společenskými vrstvami. 

Konec citace.

Co k tomu dodat? Pod vlivem stresorů se aktivuje jedna vnitřně nepříjemná, ale evolučně výhodná emoce, a tou je strach. Jak se zdá, ten je hnacím motorem celé řady dalších pochodů. Je škoda, že Calhoun také nesledoval předpokládaný úpadek levého spánkového laloku, možná by to zodpovědělo biblické: nelze dvěma bohům sloužit, Bohu a Mamoně. Chamtivost patří do naší genetické výbavy z dob, kdy byla užiteční, dokonce k přežití asi nezbytná. Dnes, podobně jako pěstování tukové vrstvy, se jeví jako škodlivá. Jen s ní odmítáme, stejně jako s vykořisťováním planety, cokoliv rozumného udělat. A tak Evropa po vzoru myšího ráje vymírá…