Podle Eurobarometru hlavní témata voleb do Evropského parlamentu jsou obrana, migrace a energetická nezávislost. Posloucháme-li výroky našich kandidátů, a to dokonce i těch demokratických, zjistíme, že v Bruselu chtějí jít často proti proudu.
Zájmem českých kandidátů je často prosazovat národní zájmy, bojovat za vlast, což znamená zastavit migraci, stop zákazu spalovacích motorů, tedy zastavit zelené šílenství a nepřipustit právo veta či hájit suverenitu. A to přesto, že podle agentury Ipsos si 32 procent dotázaných přeje, abychom více ovlivňovali směr a obsah politiky EU, tedy to, co kandidáti nezmiňují a co právě předpokládá tzv. sdílenou suverenitu.
Názory osobností
Texty v této sekci tvoří osobnosti společenského dění. Jedná se o obsah, do kterého redakce nezasahuje.
Proč tomu tak je? Může za to zřejmě i ta okolnost, že jsme v 19. století přijali Herderovu definici národa a odmítli Bolzanovu. Podle Johanna Gottfrieda Herdera je to právě jazyk a místo na zemi, které spojují lidi v národ, vytváří přírodní jednotu a činí obyvatele osobitými. Herderovo heslo znělo: Blut und Boden, krev a země.
Naproti tomu Bernard Bolzano zastával zemské pojetí, národ a jazyk nebyly podle něj totéž, spojení občanů viděl v elánu a úsilí k uskutečňování společných cílů. Vycházel z přesvědčení, že zatímco jazyk velkého národa dbá o rozšíření svého vlivu, jazyk malého národa sleduje převážně cíle sebezáchovné, což každé společenství ve výsledku umenšuje.
Náš jazyk nám toto umenšení dodnes stvrzuje: používání slov národ a vlast v kampani bazíruje převážně na citových vazbách, což vede k nerealistickým závěrům. Proto tato slova nelze používat v právu, které pracuje výhradně s pojmy stát a občan. S tím jsme měli problém již za první republiky, což si uvědomil i filozofové Emanuel Rádl a Jan Patočka, který v tomto mysliteli uvítal kritika poměrů v nově vzniklém Československu, kde bujelo nekritické vlastenectví, xenofobie a nacionalismus.
Z Patočkových prací vyplývá, že chceme-li být suverénní, musíme si nejprve přiznat své vlastní chyby, nevracet se do 19. století a přijmout i evropskou identitu. Zatím vypadáme tak, že starosti o obranu a energetickou nezávislost delegujeme na Evropskou unii a sami se chceme starat je o sebe. Jenže jen vzdělaní občané, kteří o problémech přemýšlí v širokém kontextu, jsou zárukou kolektivního přežití Evropy.
Napsáno pro ČRo Plus.
