Problém viny je primárně vnitřní záležitostí každého člověka: Kdo mluví jen o vinách těch druhých, ještě nedospěl, nestal se člověkem. Skutečným člověkem se stáváme zejména tím, že si uvědomujeme svá konkrétní selhání, svá provinění. Neboť teprve tehdy, když si člověk přizná s plnou odpovědností svůj podíl viny na stávající situaci třeba v české politice, může vidět reálně i své soupeře: tedy, co se jim skutečně povedlo a čím nás ohrožují a neobelhává se lživými konstrukcemi, kterými se - často i nevědomě - vyviňuje. Pokud nedokážeme jít proti vlastním předsudkům i sami v sobě a nebudeme schopni oběti, žijeme jen náhradní životy plné chvilkových zážitků.

V poslední době o tom píše třeba americký sociolog Jeffrey Alexander z kalifornské univerzity, který upozorňuje na to, že v nové situaci politici, kteří se snaží působit jako racionální jedinci, nemají proti těm, kteří upřednostňují emoce, rychlost a gesta, šanci. Zvlášť když lidé mají pocit, že na nich vůbec nezáleží: Pánové Babiš či Okamura nepřišli s nějakým novým zázračným marketinkem, ale jejich často nekonzistenční řeči pronášené s velkou energií, zlobou a razancí jsou přesně tím, co v dnešní složité situaci hraje nejdůležitější roli. Bláboly pronášené ve Sněmovně několik hodin nikoho nezajímají, ale všichni si pamatují jejich gesto: Mluvili šest hodin! Nandali jim to! Vyzařuje z nich silná vůle k moci, kterou si jejich cílová skupina, která neuvažuje v širším kontextu, vykládá jako vůli k změně k lepšímu. Politika se v dnešní době stala víc divadlem než správou věcí veřejných.

A to se netýká jen České republiky či střední Evropy: I v sousedním Německu vyhrál Friderich Merz v soutěži o šéfa unionistů ne kvůli racionálnímu programu, ale - jak o tom píší analytici - hlavně kvůli tomu s jakou tvrdostí, přesvědčivostí: v několika případech použil i velice tvrdá slova, se postavil proti Angele Merkelové, kterou kvůli vstřícnosti k migrantům, prohlásil za nejhorší kancléřku v dějinách novodobého Německa. Vše ostatní nechal v mlze stejně jako u nás Andrej Babiš, který žádné uvěřitelné recepty na lepší řešení neuspokojivé situace veřejnosti rovněž nepředestřel. Oba pracují stejně: místo programu předhazují rozzlobeným voličům jen viníky.

S emocemi nelze vést dialog s pomocí racionálních argumentů. Ve vášni a zášti se všechna slova utopí.

Napsáno pro ČRo Plus.