V brněnské restauraci, kde se mám s Twí a Longem potkat, jsou před čtvrtou hodinou jen dva lidé - Vietnamec, který obědvá a poklidně si u toho s někým povídá přes Skype, a Češka, která mě doprovází ke stolu. Rozhlížím se kolem. Zaujaly mě věci vystavené na parapetu. Prázdné flašky od piva Saigon, které překrývá litrovka slivovice, stojí na okně v doprovodu slaměného kuželového klobouku a herní desky, jejíž pravidla můžu pouze tušit. Úplnou náhodou si objednávám vietnamský čaj, což se záhy obrací proti mě.
"Ve Vietnamu máme takové přísloví," zní za mnou pánský hlas, "Cờ bạc rượu trà, což v překladu znamená šachy, peníze, alkohol a čaj. Člověk, který to všechno má, je sprostý. Ale tady je to spíš vtípek. Myslíme tím, že lidé si tady užívají života naplno," vysvětluje mi hned při příchodu cestovatel a zakladatel projektu Zase rýže Long Tran. Odkládá si věci a jde pozdravit Vietnamce u vedlejšího stolu, který už dojedl a vypnul Skype. "Dalo se čekat, že se znají," říkám si v tu chvíli.
U stolu zůstávám s druhou polovinou projektu, Thuy Nguyen, počeštěně Twí, jejíž parketa je vietnamské jídlo. Povídat si v restauraci o jídle, aniž bychom ale měli nějaké před sebou, by bylo barbarstvím, a tak si nechávám poradit s objednávkou.
Twí se toho ujímá jako pravá odbornice na gastronomii a rychle prostuduje nabídku. Vyhrává to novinka podniku Zô Bowl a dále klasika, podle které se pozná kvalita vietnamské restaurace - Phở bò a dva druhy závitků jako něco na zub před hlavním chodem. Ve správné chvíli se k nám vrací i Long, aby si mohl taky objednat.
Bez konceptu nový podnik nevznikne
O restauraci, ve které se s mladou dvojicí potkávám, jsem slyšela už dříve a moji kamarádi si ji pochvalovali, těšila jsem se proto na gastronomický zážitek. Skládat komplimenty začali i mí hosté. "Majitelka si nás našla sama a od první schůzky jsme si sedli," začínají Twí a Long. Oceňují, když mají majitelé vizi a přemýšlí o byznysu moderně. A právě taková byla podle páru i zdejší provozovatelka paní Mai.
Moderní způsob myšlení znamená pro Longa především uvažovat nad konceptem. "Bez toho spolupráci nezahájíme," vysvětluje. Naše dnešní útočiště je první restaurací, které dvojice pomohla s dotažením konceptu. "Paní Mai přišla s originálním nápadem a my jsme se rozhodli, že ji v tom podpoříme," vzpomíná Twí.
Za vzor si vzali strategie českých podniků, které si zakládají na designu a budování značky odlišující se od ostatních, a vytvořili koncept restaurace od A po Z. Pomáhali s marketingem, zavedením systému pro personál, ale i s administrativou. Vietnamci, kteří se do restauračního byznysu pouští poprvé a zároveň mají jazykovou bariéru, potřebují pomoc. "Překládali jsme požadavky hygieniků, připravovali jsme například šablony pro kontrolu trvanlivosti a teploty potravin v kuchyni," vypočítává Twí.
Princip večerky
V Brně je přes třicet vietnamských stravovacích zařízení, z toho pouze třetinu tvoří restaurace. Zbytek jsou bistra. Největší počet živnostenských listů mezi cizinci mají v Česku právě příslušníci vietnamské komunity. I když to zahrnuje poskytování veškerých služeb jako prodej oblečení, potravin nebo nehtová studia, znamená to, že podnikání je pro Vietnamce žijící u nás velmi důležité.
Podle Longa je proto často oříškem domluvit se se starší generací. "Mladí Vietnamci často nerozumí myšlenkám těch starších. Ti se totiž na všechno snaží aplikovat princip večerky - chtějí, aby jim podnik vydělával hned po otevření," vysvětluje. Přimět své klienty myslet do budoucna a vydat se novým směrem je tak pro mladé poradce často tím nejtěžším úkolem.
V České republice se důraz na přidanou hodnotu začal klást především v Praze. V Jihomoravském kraji to podle Twí poprvé zkusila restaurace Gỗ (v překladu dřevo). Všechno se tam točí kolem dřeva, jednoho z pěti důležitých asijských elementů, který má pro majitele hlubší význam a příběh, se kterým si hrají.
Podle Twí však málokterý z vietnamských podnikatelů pochopil příčinu úspěchu nové restaurace. "Buď kopírovali všechno včetně designu, nebo zase do názvu pořad komponovali slovo Phở (vietnamská nudlová polévka). Jenomže tu jídlo už nabízejí všichni. Chyběl jim příběh," vysvětluje Twí.
Jako největší problém vietnamských podniků vnímají Twí a Long právě slepé přebírání nápadů. "Okopírují si jeden prvek cizího konceptu, ať už specifické nádobí, nebo konkrétní jídlo, ale nechápou tu celkovou filozofii. Nedokážou si připustit, že něco dělají špatně," popisuje Long.
I proto se brněnský pár rozhodl začínajícím podnikatelům v gastronomii pomáhat s brandingem a marketingem. "Mladých Vietnamců, kteří dělají to stejné co my, moc není. Ani v Praze," přemýšlí Twí. Mnoha restauracím za dobu své poradenské činnosti vysvětlili, proč to ostatním nefungovalo. Té, ve které právě sedíme, pomohli mimo jiné s vývojem vlastního stylu, s jednoduchým, a zároveň vícevrstvým názvem a s nabídkou jídel. Říkají, že velké peníze na design nemusí znamenat úspěch, pokud je špatná nabídka jídel.
"Všímáme si, že restaurací s konceptem je víc a je v nich pokaždé znát zásah mladších Vietnamců," podotýká Long. Mnoho restaurací, které se liší, je podle něj spravováno Vietnamci, kteří v Česku vyrůstali. Starší lidé vědí, že nestíhají sledovat moderní trendy, a tak se mnohem častěji rozhodnou zaměstnat poradce, jako jsou Twí a Long, kteří jim s tím pomůžou.
Koncept pro Česko
Během rozhovoru nám zatím donesli objednané závitky, na které se každý z nás už několikrát zamilovaně podíval. A protože tento ambiciózní pár vydal před několika lety kuchařku, ve které byl popsaný i zeměpisný původ jídel, zajímá mě, jestli se závitky před námi také v něčem liší.
"Ty nesmažené pochází z jihu - jižané jsou typičtí tím, že jí to, co žije. Mají rádi, když je všechno čerstvé, protože je tam opravdu vedro. Seveřané naopak preferují vařené a smažené. To jsou ty menší závitky," vysvětluje Twí. Stejně jako marketingové strategie vietnamských podniků se ale mění a přizpůsobuje i jejich nabídka jídel. "V jedné restauraci jsem viděla sladké závitky, uvnitř bylo ovoce a sladké nudle. To už samozřejmě nemá s Vietnamem nic společného. Ale ochutnat bych je chtěla," přiznává se na závěr našeho společného oběda.
Z milého setkání ve mně zůstal pocit naděje. Naděje, že jsou mladí Vietnamci pyšní na své tradice, ale zároveň stojí o propojování českého a vietnamského světa. Využívají příklady dobré praxe, mění se sami a k lepšímu mění i své okolí. Když profitují vietnamské podniky, profituje i česká ekonomika a to, jak by řekl Long, je krásný koncept pro Českou republiku.
Hlasování o nejlepší text Vietnam Stories
Od 6. dubna 2020 00:00 do 12. dubna 2020 23:59 máte na této stránce na webu Aktuálně.cz možnost hlasovat a pomoci tak vybrat tu nejlepší práci.
Všech pět finálových reportáží najdete v tomto rozcestníku, kde můžete také dát hlas vašemu favoritovi. Každý uživatel může v soutěži hlasovat jen jednou. Hlavního vítěze vyhlásí odborná porota 16. dubna 2020.
Kompletní pravidla soutěže najdete na www.vietnamstories.cz. Soutěž probíhá v rámci projektu Charity Česká republika MIND - Migration, INterconnectedness, Development financovaného z Evropské unie.
