"Když vládnete, jste nositelem všech lidských nadějí a také všech možných deziluzí. Čas pracuje pro vás i proti vám. Zlepší vaše schopnosti vést zemi, ale snižuje ochotu nechat se vést u těch lidí, kde deziluze převáží nad nadějemi," pronesl mimo jiné Blair.

Blair ve stupňujícím se projevu mistrně obešel všechny nezdary a průšvihy svoje i spolustraníků. Bylo vidět, že stále inspiruje, i když se jej Britové přejedli a mnohokrát je zklamal.

Tony Blair se určitě do britské historie zapíše jako člověk, který dokázal pojmenovat a analyzovat "naděje" tamní veřejnosti. Sám se termínem "naděje" opásal v projevu tolikrát, že jej nelze brát na lehkou váhu. Pochopil, že naděje je víc než přesvědčování o výhodách politiky.

Blair určitě nebyl první, kdo takto pracoval s očekáváním voličů a jejich sny. Jako jeden z prvních ale uměl předvídat budoucí "naděje". Sám k tomu řekl: "Nevyhráli jsme v roce 1997 volby kvůli poučení z minulosti, nýbrž nabídkou budoucnosti. Dokázali jsme definovat hodnoty moderní doby a dělali vše pro jejich naplnění."

"Spojili jsme stranické hodnoty a moderní realitu," dodal.

Právě to je onen pravý blairismus, proud, který se začal rodit v polovině 90. let a vyrostl na něm Gerhard Schroder či španělský premiér Zapatero. Je to ona kombinace pravicových a levicových hodnot, která naplní víc nadějí veřejnosti zároveň. Ideologie nehraje roli, jde o odpovědi na moderní dobu, potřeby moderního člověka.

Těžko říct, zda v příštích volbách dokáže Blairův nástupce naplnit naděje lidí, možná to udělá vůdce konzervativců. Všichni se ale učili od politického mága, který uměl pracovat s dušemi lidí.

Blair se sice loučí ztěžka, nechce se mu, moc jej uchvátila. Může ale nakonec odejít zvesela.

Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT.