Pět schůzek s předními byznysmeny a poradci státu ve věcech veřejných. Hned ta první mě ohromila atmosférou, kulisami. Několik desítek metru od našeho hotelu v centru města jsme vstoupili do drobného domku mezi mrakodrapy. Starý anglický koloniální styl.
"Vítejte v Sydney Institutu. Já jsem Gerard Henderson a řídím ho," pronesl šedesátník vybroušenou angličtinou.
Hendersen byl typ člověka, jakého si představíme, že radí lidem, co hýbají zeměkoulí. Je předním politickým analytikem.
Naši skupinku novinářů nejvíc zajímala následující otázka: Co je podstatou státu Austrálie? Co jej drží pohromadě?
Pokud vyrostete v zemi, jako je Česká republika, kde se neustále naříká nad zpackanou minulostí, okupací, komunismem a rolí, jakou můžeme hrát ve veliké Evropské unii, zaujme vás stát, jakým je Austrálie. Už jen kvůli pár detailům. Například v Sydney se mluví sto dvaceti jazyky. Více než čtyřmilionové město je hotový Babylon. Přesto žije v poklidu a netrpí sociální neurózou. Nikdo tady neřeší, zda je Austrálie příliš malá na to a velká zase na ono. Přitom i Austrálie žije v měnící se době...
"Austrálie je společností imigrantů a je silně pragmatická," říká Henderson. "Jsme izolovaná země, která nečelila nikdy žádné skutečné vojenské invazi. Japonci se o ni snažili, ale vzdali to. Prakticky tady neexistuje etnicky motivované násilí. Smíšená manželství jsou na denním pořádku. Existují například islámské skupinky, které jsou radikální, ale jinak žijí miliony lidí stovek národů v relativní harmonii. A to přesto, že čtyřicet procent obyvatel země se v Austrálii nenarodilo," dodal.
Kdysi britská Austrálie musela vstřebat statisíce Řeků, Italů a po nich Libanonců, Vietnamců a nyní Číňanů. Tak různorodé národy s odlišnými kulturami. Vypadá to jako hrozné riziko, potenciální zdroj problémů, ale přesto to funguje. Austrálie funguje.
Důvod? Lidé se v ní naučí pragmatismu a věnují se rozumným věcem. Národní vyvyšování je směšné a zbytečné. V Austrálii je každý menšinou, cizincem (nakonec i původní obyvatelstvo). Dynamika země imigrantů je neúprosná.
Začal jsem přemýšlet o naší národní identitě a debatě o ní. Najednou byla v zrcadle složitých problémů, jaké musela vyřešit Austrálie, směšná. O co se hádáme? O to, zda se neztratíme v Evropě? Zda nebudeme menší než kdysi? Zda nám někdo nevezme výlučnost?
Nadhoďte své uvažování australským intelektuálům. Nepochopí, o čem je řeč. Kvalita národa se přece pozná podle toho, jak dokáže respektovat druhé, prosadit se mezi nimi a nechá jim přitom místo na slunci.
Obava o ztrátu nějaké identity? A není to debata z 19. století? Nejsme už trochu trapní svým zpátečnictvím?
Libí se mi ten australský pragmatismus vysvětlený Gerardem Hendersonem. Líbí se mi společnost, v níž je jedno, kdo jste, ale ne KÝM jste a ČÍM jste...
Člověka potěší, když uvidí, že malost se dá vykořenit, když se ve věcech veřejných angažuje dostatek rozumných vzdělaných lidí.
Austrálie stojí za studium.
Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT
