Určitě se vám to taky stalo. Když s někým probíráte, že jede na výlet, málokdy zazní: Budeme teď na víkend ve Varšavě, Zakopaném, Vratislavi nebo v Krakově. Jako by Polsko bylo daleko, nedostupné.

Měl jsem nyní možnost a v Krakově strávil dva dny.

Navštívil jsem Wavel, místo, kde byli korunováni polští králové, prošel židovskou čtvrť plnou synagog, pozoruhodných hospůdek, domů a hotýlků, ale i strašlivých vzpomínek na holocaust. Krakov se ukázal jako město plné středověku, novodobých traumat a rozvíjející se moderny.

Představil se jako impozantní místo, které by měl každý Středoevropan aspoň jednou za život navštívit, ale málokdo to udělá.

Na vině je částečně doprava. Na mapě je Krakov blízko, proto málokoho napadne tam letět. Jenže cesta autem trvá téměř sedm hodin a to na víkend není.

Totéž je případ Varšavy, která je vozem ještě dál. A podobné je to v případě Zakopaného, Vratislavi nebo Gdaňsku.

Polsko je ale po Německu náš druhý největší soused, s nímž se historie nemazlila. Spojuje východní divokost, religiozitu, středoevropské kulturní kořeny s podunajskou živostí, hudbou a zálibou v pohostinství.

Krakov je nám příbuzné kulturní centrum, jen zdánlivě daleké.

Naše národní kořeny jsou s městy, jakým je Krakov, spojeny déle než tisíc let. Místo patřilo do bájné Velkomoravské říše, Jagellonci byli i českými králi, Poláci žili vedle nás a mělo by nás zajímat, kdo a jací jsou. Nelze žít jen z představ levných tržnic a zboží, mobilní pracovní síly.

Myslím, že Polákům trochu dlužíme zájem o jejich zemi.

Že bychom je měli víc navštěvovat, navzdory špatným silnicím a hodinám, které strávíme na cestě. Setkání s Polskem stojí za zkušenost.

Když to udělá každý z nás aspoň jednou a nebude to kvůli levnějším nákupům, obraz země v českém povědomí se změní. Vyspěje.

Zjistíme, jak silnou - kulturně a dějinně - je Polsko zemí. A jak nepochopitelně u nás málo známou.

Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT