Úplně vidím, jak tam plavou ty odpudivé kousky tlustého masa a korpulentní kuchařka se na mě zle koukne a hrozivě usekne: "Maso ti nechutná, holomku?"

Člověk si naivně myslí, že jednou to musí skončit. Jenže svět školní nebo závodní kuchyně je nezničitelný. Je snad úplně jedno, kdo v ní vaří. Občas se podaří dostat zdravé jídlo. Obecně je to ale i v současnosti jinak: chutě jsou bohatší než za časů bolševických vývařoven, nadále jsou ale noční můrou pro vegetariány a zdravou výživu. Bůhví proč.

Jako by tento svět zamrzl v jídelníčku chudých. V minulosti. A není to jen náš případ.

Vůbec se proto nedivím, že za nejinspirativnější politickou osobnost Velké Británie byl vybrán rozdováděný, sympatický a energický kuchař Jamie Oliver. Udělal zdánlivě nemožné: ukázal kuchařům ve školních jídelnách, že i s minimem peněz můžete vařit chutně a zdravě.#reklama

Oliver pochopil, že problémy s obezitou a stravovacími návyky začínají v dětství.

Nastavil dospělým zrcadlo a přiměl lakotnou vládu připlatit dětem na obědy a svačiny. 

Je šokující, jak snadno my dospělí necháváme děti na divné stravě školních jídelen. Ještě si pamatuji, jak mi babička říkala: Pojď si dát něco dobrého k večeři, v jídelně to asi byl pěkný hnus, viď? Jako by byla bezmocná a alespoň doma to chtěla vynahradit. My ale přece můžeme věci měnit! Můžeme dát dětem zdravější jídlo, než co cpali do krku kuchaři nám!

To nám je fakt jedno, že nadále česká školní a poté i závodní jídelna vaří základní stravu, kterou by si v restauraci málokdy kdokoliv dal? Je nám jedno, co jedí naše děti?

Jestli jsme lhostejní, protože jsme takovou jídelnou sami prošli, je to ubohost.

Za špatnou kuchyní je hlavně lenost a pohrdání strávníky.

Pusťme se do boje. Nemáme co ztratit

Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT