Ekonomika prostě někdy nespořádá politické nápady.

Příkladem je symbol sjednocené Evropy - společnost Eurotunel provozující tunel z Francie do Velké Británie pod kanálem La Manche.

Eurotunel vyhlásil bankrot, protože poslední léta nebyl v černých číslech a dluhy ve výši 6,2 miliardy eur by zlomily vaz i kdejakým státům, natož jednomu konsorciu. Eurotunel nezvládl staré půjčky z protahující se výstavby tunelu pod kanálem, ani menší zákaznický zájem.

Kde hledat důvody? Eurotunel byl několik staletí snem mnoha kontinentálních Evropanů, kteří tak chtěli alespoň pod vodou připoutat britské ostrovy k pevnině. Moderní ekonomika navíc potřebovala větší možnosti jak dopravit věci z Británie na kontinent a zpátky. Eurotunel bezpochyby byl politickým projektem, ale měl ekonomické důvody.

Jenže ty důvody byly důvody určité doby a nálady.

Málokdo mohl před dvaceti předpokládat, že z desítek letišť v Belgii, Francii, Německu, Itálii, Nizozemsku, Dánsku nebo Itálie bude možné létat do Anglie a zpět za pouhých tisíc korun! Že vznikne firma Ryanair, která najde využití pro menší regionální letiště, nadchne tamní politiky pro mezinárodní spoje a nabídne lidem cestování do Británie za ceny, které jsou i desetkrát nižší než zpátečka na vlak Londýn-Brusel.

Že Ryanair bude jen špičkou ledovce, přijdou další a nabídnou lidem rychlé cestování za pakatel nízkonákladové aerolinky.

Ano, je to ve srovnání s rychlovlakem nepohodlnější cestování, ale je neskonale levnější. V Británii jede navíc naleštěný vlak natolik nízkou rychlostí, že si hned vzpomenete na známou pomluvu, že tunel odjakživa chtěla víc Francie než Británie. Železniční tratě v Británii nejsou stavěné na vysokorychlostní vlak, takže z pobřeží se loudáte do Londýna dvě hodiny a svět za oknem plyne ztěžka a nudně jako zpomalený film.

Je určitě dobře, že něco jako tunel mezi kontinentem a Británií konečně stojí, protože nejméně od dob Napoleona to byl horoucí sen.

Teď z toho snu ještě někdo musí udělat prosperující firmu.

Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT.