Nemusíte chodit do politiky, pane prezidente, napadlo mě.

Myslím, že do nebe volající jsou ponejvíc novinářská klišé:

Hrál si s ním jako kočka s myší. (Jakoby sladká kočička byla sadistickým tvorem, který nade vše zbožňuje týrání protivníka. Ale vždyť myš není protivník, je to jídlo! Je snad pro novináře něčí protivník jídlo?).

Ruský medvěd znovu udeřil. (Srovnávání Ruska s medvědem je oblíbený slovní humus. A který medvěd? Lední, grizzly nebo koala?)  

Souboj Davida s Goliášem. (Oblíbené srovnání pro kterýkoliv nerovný zápas a je zcela jedno, zda David je v příběhu dobrý, či zlý).

Překročil Rubikon (Ach, kolik dalších Césarů se prošlo našimi novinovými hvozdy od chvíle, kdy ten první překročil říčku za Římem? Tisíce. Premiéři, ministři, prezidenti překračují Rubikon dnes a denně).

Nalít čistého vína (jakoby víno bylo z povahy kalné až špinavé a teprve po důsledném varování vám někdo nalil čirou lahodnou kapalinu. Čisté víno je pravda v jakékoliv podobě, ale PRAVDA je asi fádní slovo).

Absolvovali maratón jednání (zajímavé je, že ne co do vzdálenosti závodu, ale jeho časové délky. Jenže maratón se neměří na čas, jde jen o přesnou délku trasy. Politici přesto jedou jeden maratón za druhým). 

Jako fénix vstal z popela (řecké bájesloví by se muselo rdít nad klišé, které jen dokresluje, jak někdo proplul skandály a vrátil se k moci).

Zvedl hozenou rukavici (Trochu se přitom zapomíná, že hezká větička v minulosti znamenala souboj na život a na smrt, ne nabídku k nějakému vyjednávání. To by se chrabří důstojníci a šlechtici divili!).

Klišé do jazyka pronikají jako infekce a zatemňují skutečný popis události.

Možná, že méně metafor a dramatických srovnání by ukázalo stav věci mnohem věrněji a věcněji, než když si noviny vypomáhají zavedeným klišé. Drama by vybledlo, ukázala se pravá tvář události.  

Prostý jazyk je sám o sobě krásný a jasný a ve zprávách navíc přesnější!

Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT