Část Evropské komise na tyto otázky odpověděla: ANO!

Naštěstí zvítězil rozum a nic se nekoná. Ale na jak dlouho?

Jelikož má Evropská unie komisaře pro zdraví znepokojeného faktem, že "část mládeže pije, jen aby se opila", nedávám hlasu rozumu příliš šancí. Proč? Protože ze stejného pramene se ozývá bohorovná teorie o "odpovědném pití" nebo "omezování konzumace alkoholu".

Na jedné straně si lze říct: Jsou to prázdné tlachy napravovatelů lidstva, kterých se v každé kultuře a společnosti najdou tisíce. Takový typ to sice bude zkoušet, ale alkohol člověka provází odjakživa a je jasné, že každá snaha k regulaci nebo dokonce prohibici vedla jen k debaklu.

Mafie bohatla, pijáci srkali domácí hnus a stát přišel o daně.

Na straně druhé je ale vidět, že snaha "napravit" lidi, navést je na správnou cestu, nevyhyne, a ačkoliv si myslíme, že žijeme ve svobodné společnosti oproštěné od přehnaně morálních ideologií, neustále existuje dost mocných, kteří si brousí zuby na osobní svobodu, rozhodování.

Snaha omezit riziko, že nás někdo zabije v autě pod vlivem alkoholu, je bohulibá, představa, že mladí mají vědět o riziku nadměrného bumbání rovněž, ale skutečně někdo může soudně prohlásit, že by někdo o vlivu alkoholu nevěděl? Že by bylo nutné ho poučovat?

Ve vesnici, kde jsem vyrostl, jsme měli sousedku. Zemřela na cirhózu jater v padesáti. Její syn exceloval v konzumaci točené desítky natolik, že stolitrový sud sám spořádal za deset dnů. První pivo zhltl na jeden dlouhý táhlý lok. Jeho otec, manžel zemřelé, byl abstinent. Zbytek vesnice pil normálně, žádná inspirace.

Jsou lidé, kteří pochopí onen příběh jako rodinnou a duševní tragédii, ale jsou i ti, kteří ji berou jako součást bohatého i vysmívajícího se života. Někdo pije, druhý dělá kariéru. Žij a nechej druhé žít. I špatně.

Musí nám skutečně někdo otevírat oči? 

Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT