Za velkou debatu o soužití různých kultur, národů, chudých a bohatých, vzdělaných a málo sečtělých. Lidí, kteří spolu žijí v jednom prostoru a mají s tím potíž.

Média vykreslují střety policie a výtržníků (což jsou hlavně mladí přistěhovalci) jako boj pořádku a pokojně žijící společnosti s jedinci, kteří odmítají žít "normálně". Jaký omyl! Mladí Maročané, Alžířané, Tunisané nebo Somálci chtějí žít normálně. Jenže jim to drhne. Ne a ne se zařadit.

Vynechejme tentokrát debatu o tom, zda se dostatečně snaží. Dráždí mne. Když máte geniální fotbalové nohy, fantastický hlas nebo mimořádné intelektuální schopnosti integrace do "bílé" společnosti je lehká. Pokud jste průměrní, či nevzdělaní, živoříte jako přistěhovalci na okraji.

Pak stačí, aby se v určité chvíli naštvalo deset tisíc mladíků a město se změní v hořící pochodeň. Roznětkou jsou hormony, nenaplněné sny, bezmoc, nedostupnost krásných žen, víry v budoucnost a vztek.

Nenalhávejme si, že se nás to netýká. Bída a chudoba jsou ostudou bohatých. Nedokázali jsme vytvořit společnost, která by zaručila klid autům na ulici. Nejen Francouzi, my všichni máme dluh, který jsme schovali do krabice ve skříni a tváříme se, že časem bude promlčen.

Zažíváme ale nádhernou chvíli. Jsme u zrodu nové doby. Svět už nebude klidný. Nikdy nebyl. To jen nás ukolébal nenadálý blahobyt. Chyba!

Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT