"Vždyť jste přece měli kávovar, ne?" rýpnul jsem si.

"Jasně, ale tenhle je skoro profesionální," odsekla a vybafla, že si musela půjčit. Stál pětadvacet tisíc!

Přiznám se, že novému trendu, kdy se domácnost vybavuje špičkovými "profesionálními" spotřebiči, které dřív měli jen mistři kuchaři v kulinářsky vyhledávaných restauracích a kavárnách, moc nerozumím. Vidím jej ale jako chobotnici, která si omotává lidský rozum a říká mu: Když budeš mít tohle, jsi profesionál.

Jako by život s "téměř" profesionálními spotřebiči byl lepší, hodnotnější.

Když přitom vidíte skutečné profesionály v akci, víte, že v přístrojích kouzlo oné dokonalosti není.

Jenže, nejde jen o kávovar mé známé. Tam se to ještě dá pochopit. Jiný kamarád si před odjezdem na dovolenou koupil tříčipovou videokameru za osmdesát tisíc. Bude ji splácet dva roky, ale má pocit, že obrázky, co natočí, budou velmi podobné těm, co vidí denně v televizi.

"To má rozlišení a stabilizátory, že bys nevěřil!" zářil blahem a vůbec nevypadal jako nudný auditor.

Čekám, že brzy bude mít kamera pokračování. Vždyť dnes si relativně levně pořídíte i dobrý počítač se střihacím programem, kde si s dovolenou pohrajete jako střihač cestopisu v televizi. K tomu vám stojí v obýváku domácí kino a v kuchyni bublá v "profi" espresovači káva.

Když se ale hlouběji zamyslíte nad podobným obrázkem, svitne vám, že ve skutečnosti nejde jen o profesionální přístroje v lidském žití. Víc než pocit, že profíci nemají o nic lepší vybavení než vy, jde tady o vybudování dojmu, že jich není potřeba, nejsou potřeba kina, kavárny, restaurace, žehlírny, čistírny nebo veřejné knihovny a databanky. Když si koupíte stovky přístrojů, jste jako dokonalá kosmická loď.

Nepotřebujete polotovary nebo výtvory vnějšího světa. Vše máte doma a přitom o nic horší!

Marketing novodobého žití nám obratně a nenásilně sugeruje, že dokonalosti se dá dosáhnout i v našich amatérských podmínkách. Máme totiž profesionální pomocníky za desetitisíce korun, kteří nám dají druhé ego, posílí sebevědomí a umožní šokovat ty, které nový trend minul.

Nenapadá vás, že shon za profesionálními spotřebiči je nějaká náhražka pro pocity a prožitky, které nám doba odmítá nadělit? Nebo spíš že ty prožitky nemáme šanci najít, protože jen vyděláváme a vyděláváme na ony náhražky? A tak nestačíme přemýšlet, co si počít s naší krátkou existencí. S občasnou prázdnotou.

Cítíme prázdno a pak kupujeme kávovary. Jenže zbytečnosti ji nepřehluší nadlouho.

Profesionalizace domova nedokáže naplnit smysl života. Může jej ale opít do bezvědomí.

Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT.