Když jsem se díval na krasobruslařské klání sportovních dvojic na olympiádě, moje žena si po kolizi dvojice sourozenců Čangových, při níž dívka bolestivě dopadlo na koleno a třísla, povzdechla: "Ať to neopakují! Jen, proboha, ať nám neukazují dokola ten dopad. Fuj, to byla hrůza."
Pak žena uhrančivě sledovala, jak se dívka vrátila na led, a přivírala oči. Byly to zvědavé minuty pokání.
Myslím, že pokud by moje žena měla v tu chvíli moc, sekvenci by se snažila v televizi neopakovat. Důvody? Byla drastická, trochu sadistická a pro rekreačního sportovce varovná. Dokáži si představit, kolik maminek zabolelo u srdce při myšlence, jak jejich ratolest trpí při fotbale, hokeji nebo atletice.
Tohle je například jedna duševní autocenzura lidských bytostí. Strach z bolesti.
Proč mi ta příhoda s Čangovými tak vrtala hlavou? Rozečetl jsem knihu Zakázané filmy od Dawna B. Sovy. Je o 125 dílech, která narazila ve světě na cenzuru, měla problém s uvedením a stříhalo se v nich.
Je zajímavé číst, jak americké "výbory a ligy slušnosti" či státní orgány bránily, aby filmy jako Sladký život, Pramen panny, Poslední tango v Paříži, Milenec Lady Chatterleyové, Lolita nebo Takoví normální zabijáci byly uvedeny bez stříhání v původní verzi. A filmaři se často podřizovali. Holt, vůně peněz.#reklama
Bylo by snadné opásat se trhavinou a házet ji na americké a jiné cenzory a plivat na jejich pohrdání autentickým uměním. Mě ale napadlo, zda příběh sourozenců Čangových a filmová cenzura nemají v něčem společné kořeny: ve vnitřní autocenzuře, která nutí lidi zavírat oči. Někdy z maloměšťáctví, jindy z víry.
Co nutí starosvětské maminky červenat se při pohledu na rozepnutý poklopec nebo na scény znásilnění a zabíjení ve vynikajícím Bergmanově Pramenu Panny, zfilmované legendě ze 13. století? Strach, bázlivost a boj s vnitřním ďáblem. Proti nim se schováme při cenzuře za morálku, slušnost a společenskou harmonii.
Někteří lidé nedokáží snést určitá fakta života. Odmítají je vidět a nechtějí, aby je viděli i jiní.
Jen mě napadá, zda by rozbor americké filmové cenzury nestál za hlubší studii. Možná bychom víc chápali iráckou válku, boj s terorismem, Bushův neokonzervatismus nebo potírání sexuálního harrasmentu.
Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT
