"Ježíši, co se děje? Nemůžu se dostat dozadu, tak jsem vzala tu hokejku. Nezblázni se," zasyčela nechápavě a znechuceně ženuška.

Proč ten povyk? Ta hokejka není obyčejná. Dominik Hašek s ní odehrál zápas, když jeho klub získal v NHL Stanley Cup. Trofej jak hrom.

Podobných cenností je v bytě slovutného párečku několik. Třeba nevypraný dres Vladimíra Růžičky z posledního zápasu v kariéře nebo pytel puků z různých mistrovství světa. Hotové hokejové mauzoleum.

My lidé jsme zvláštní tvorové. Hromadíme předměty v muzeích, albech nebo ve vitrínách a skladištích. Milujeme předměty, které mají historii a svou cenu, a rádi se jimi chlubíme. Patří mezi ně také Haškova hokejka. Ti, co zbožňují hokej, by za ni dali možná i levou ledvinu.#reklama

Ty věci přitom k praktickému životu nepotřebujeme. Jsou k ničemu a jejich reálná cena je nízká. Puk? Kus pryže. Opotřebovaná hokejka?

Ta hůl, Růžičkův dres a trofeje v bytě skvělého komentátora mají jiný, skrytý význam. Jsou pro něj nejspíš tím, čím byly pro první křesťany kusy Ježíšova roucha. Tutéž cenu budou mít Dumasovy a Cervantesovy rukopisy pro spisovatele. Jde o dotek génia. Ten, kdo miluje nějakou činnost, je oblažen věcmi, kterých se dotkl ten nejlepší v dané oblasti. Jde o svaté relikvie. Proto se nepatří s nimi lovit pod gaučem hračky.

Moderní Evropané, včetně našich maličkostí, se tím stále podobají pralesním kmenům. Sběratelství věcí a jejich oslavování nás pojí s tisíce let starými kulturami. I my máme své figurky, amulety a koutky svatostí.

Občas to člověku připomene banální kus dřeva. Hokejka.

Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT